Makoto Kimura, ředitel obrazové divize Nikonu, předvídal v říjnu 2003, že profesionálové budou používat zrcadlovky se snímači velikosti kinofilmového okna, kdežto amatéři se spokojí s menšími snímači. Dnes je vše jinak.
Podle japonského Photo Trade Express týž Makoto Kimura prohlásil: 35 mm je filmový formát a v digitální éře ho není třeba. Zkoumali jsme možnost komerčního upotřebení senzoru pětatřicetimilimetrového formátu, ale momentálně není jasné, zdali do toho půjdeme. Máme pocit, že pro DSLR s výměnnými objektivy je nejvhodnější "DX" formát nebo AOPS-C. Když vycházíme z toho, že Nikon přichází se stále větším počtem objektivů pro DX formát, změna velikosti senzoru by jenom mátla některé uživatele při volbě vhodné ohniskové vzdálenosti ve vztahu k úhlu záběru."
Dodal ještě, že Nikon bude dále vyvíjen snímače LBCAST. Tento snímač se poprvé objevil v červenci 2003 v profesionální zrcadlovce D2H. Tento snímač má výhody konvenčního CCD a snímače CMOS. Má menší spotřebu energie a menší sklony k vytváření šumu. V tomto snímači se zesiluje signál na každém pixelů a do analog digitálního převodníku se posílá po samostatných vodičích už zesílený (X-Y adresovací systém).

Co k tomu dodat? Canon se zřejmě nebojí, že by jeho full size sensory mátly profesionály a model EOS D5 se těší obrovskému zájmu. Kimura má samozřejmě pravdu, že "full size" je v podstatě konvence. Záleží na počtu pixelů a na dalších faktorech, zejména na dynamickém rozsahu a barevném podání. Nad velikostí nelze však mhouřit oči, "na velikosti záleží". Osmimegový kompakt bude mít horší obraz než osmimegová DSLR prostě proto, že má menší senzor a tím i menší pixely a tím ty pixely mají menší energetický zisk a tudíž je třeba signál víc zesilovat a tím roste šum, to je jednoduchá aritmetika potvrzená každodenní praxí. Takže Kimorův odklon od "full size" a řeči o "matení" trochu připomínají bajku o kyselých hroznech.