Na jednoduchém příkladu si ukážeme příčinu jednoho nepříjemného kamenu úrazu.Na jednoduchém příkladu si ukážeme příčinu jednoho nepříjemného kamenu úrazu. Podívejme se na tento obrázek - byl pořízen v automatickém režimu a přesně půl napůl je na něm bíle natřená stěna a tmavočervená fasáda s průhledem do temné místnosti.

Histogram toho snímku vypadá následovně:

Nepřekvapí nás, že tu jsou "dva hrby" - ano, jsou tu dvě jasové oblasti, tel levý hrb je dělený za na dva, ten více vlevo patří k temnému oknu a ten vpravo k červenému obkladu.

Bílá stěna ovlivnila expozici, její odrazivost byla tak silná, že automatika reagovala až moc ostražitě. Výsledek je poněkud podexponovaný - podotýkám, že všechny dnešní ukázky jsou foceny bez korekcí expozice. Takový je tedy výsledek, kdy jasně bílá a tmavá partie jsou v obrázku půl na půl.

Teď poněkud změním záběr - tak, aby ta bílá stěna nebyla na polovině, ale vyplňovala jen čtvrtinu plochy:

Jaký bude histogram tentokrát?

Ta tmavá (levá) část se pěkně roztáhla, ale, oops, pravá nám fatálně uletěla do přepalu! Ukážeme si to i na vykreslení přepalu, jak to dělají v Photo Studiu od Zoneru:

Přepálená bílá plocha - zmizela kresba omítky a co horšího, je to nenahraditelné, ze snímku JPEG už žádnou kresbu v bílé ploše nedostanu. Ale ponořme nůž do rány ještě hlouběji a přenesme záběr ještě trochu doleva:

Ta pravá část je bílá - bělejší být nemůže. Ale hodně zesvětlila i ta červená stěna. Víc poví histogram:

Srovnejte ho s těmi předchozími - křivka se opět hodně posunula doprava, směrem ke světlejším tónům. Má to za důsledkem i přepaly? Ano! Začínáme mít přepaly i v tmavých částech - v červeném kanálu:

Dá se tedy říct, že neštěstí je hotové - a nezbývá než si říci dvě zásadní věci.

1) Proč to tak je
Automatika v tomto případě měřila expozici maticově neboli zonálně: nabírala informaci z různých míst v obraze a pak dělala nějaký průměr.
Dokud jsme byli půl na půl, tmavá část jaksi vyrovnala tu bílou, extrémně světlou a došli jsme k uspokojivému výsledku. Na monitoru ta bílá plocha vypadala trochu podexponovaně, ale pozor, kdybychom obrázek tiskli, bylo by to i s tou bílou naprosto v pořádku - vždy je dobré mít při tisku fotky na histogramu "vpravo" nějakou rezervu.

V dalších dvou případech ale tmavá část převážila nad bílou a podle toho se upravila expozice.
Nechme hovořit čísla:


1/500 na F8.0 1/125 na F8.0 1/500 na F2.8

Vidíte, jak obrovské odstupy expoziční automatika vytvořila za stejného osvětlení při focení stejného motivu!
Rozdíl mezi 1/500 a 1/125 na F8.0 jsou dvě EV a 1/500 na F2.8 je další EV navíc (počítejte se mnou: 1/500 na 2.8 = 1/250 na 4.0 = 1/125 na 5.6 = 1/60 na 8.0, automatika tedy "přidala" 1EV oproti 1/125 na 8.0, což byla expozice předchozí ukázky)! Mimochodem, fotil jsem kompaktem a vidíte, jak automatika kompaktu pracuje - nejdříve prodlužuje dobu osvitu a pak suše přepne z clony F8.0 na "plnou díru" F2.8.

Samozřejmě, volil jsem trochu extrémní příklad, ale i v běžné praxi se snadno vyskytuje: vezměte si bílý kostelíček v tmavozelené krajině a jste přesně v této situaci, ta zelená má podstatně menší odrazivost (lidově: je "tmavší") a kostelíček se přepálí.

2) Co s tím
V automatickém režimu nic. V režimu program, respektive v režimu priority clony nebo priority času, je třeba pracovat s expoziční kompenzací - do mínusu. Nelze říci přesně "o kolik" do mínusu - obvykle je to podle situace po třetinkách, od -0,3 přes -0,7 do -1 EV. Pokud možno to hlídejte na displeji přes histogram anebo ukazatel přepalů, pokud to váš přístroj umí. Hodně ale záleží na motivu. Například u tohoto obrázku jsem šel na -1,3 EV a ty přepaly tam stejně mám. Dobře mi tak, měl jsem to fotit ne kompaktem, ale velkou mašinou a v RAWu!