Nemám často příležitost recenzovat špičkový profesionální přístroj jako je tahle dé ikska. Fullframe reportážní přístroj exceloval při letošních olympijských hrách v Londýně a osvědčil se při mnoha dalších příležitostech za tu krátkou dobu své existence od října loňského roku – není divu, že po něm byla sháňka a stal se prodejním hitem. Teď už se trh naštěstí zklidnil a v současnou chvílu třeba zrovna v Megapixelu ho mají skladem.

Že je to profi přístroj poznáme na první pohled. Rozměrem i váhou obluda - 158 x 164 x 83 mm těžká 1340 (tělo bez objektivu) kvůli vestavěného battery packu. Ten slouží zároveň jako grip čili úchop pro fotografování na výšku – pak má fotograf k disposici další spoušť a přední roller. Zadní roller je u Canonů vyšší třídy ploché kolečko na zadní stěně, ten je pochopitelně společný.

 

 


Přístroj má 18.1 megapixelů, tedy méně, než má jeho předchůdce Canon 1Ds Mark III (21.1 Mpx). Tedy, předchůdce: v tomto modelu Canon sloučil dvě vývojové řady profi přístrojů do jedné, takže tohle dé-ikso nastupuje jak po Canon 1D MkIV, který má menší čip APS-H 27.9 x 18.6 mm , tak po full frame 1Ds Mk IV. To tedy bylo velké překvapení loňského podzimu, kdy k tomu sloučení dvou proudů došlo. Canon dokázal vyrobit přístroj s ultimativní obrazovou kvalitou velkého formátu, schopný ultrarychlé práce – 14 oken za vteřinu a 61 zaostřovacích bodů. Má duální Digic5+ procesor a k tomu ještě Digic4, který je vyčleněn na měření expozice a ostření. Lze tedy s ním fotografovat libovolné téma, zvládne přírodní fotografii stejně dobře jako módu nebo portrét a samozřejmě reportáž a sportovní reportáž, což je zřejmě na technickou zdatnost přístroje nejnáročnější disciplína. Z hlediska člověka z ulice je obludná i cena v řádu 160 tisíc za tělo. Opět je nutno připomenout, že je to pracovní nástroj sloužící k obživě fotografa a pro legraci nemá smysl si ho kupovat, už proto že není žádná legrace s ním fotit.

 


Je to přístroj do nepohody, je maximálně utěsněný jak proti vlhkosti tak proti prachu, odolný vůči nárazu, připravený čelit strázním náročných fotografických výprav. Jeho závěrka vydrží 400 tisíc cyklů, je konstruována na maximální odolnost, ale tak, aby sama otřesy nevyvolávala – expozice začíná vždy elektronicky, tedy bez mechanického pohybu, teprve funkce druhé rolety je provedena mechanicky. Mohutný akumulátor vydrží přes tisíc snímků, jeho rozměrům odpovídá i nabíječka se dvěma sloty, takže lze nabíjet dva aku najednou. Jaký je a komu je určen je tedy jasné na první pohled. Je to stoprocentní profi přístroj a je určen hlavně těm, jdou jsou schopni ho uživit.

Ovládání a menu
Přístroj navazuje na tradici zrcadlovek Canon. Zapíná se ne moc šikovně postaveným přepínačem vpravo dole, nešlo se tedy cestou 7D, kdy je vypínač vlevo nahoře, takže je skoro tak snadno nahmatatelný, jako ho mají Nikony (a mnohé jiné značky). Rollery jsou dva – přední hned za spouští (jsou pochopitelně dva, protože i spouště jsou dvě), a zadní plochý. Přístroj má 3,2 palcový LCD displej s rozlišením přes milion bodů a dva stavové displeje, jeden na horní stěně, druhý na battery packu, jak se stalo tradicí u této třídy fotoaparátů. Problém aretace kruhového voliče je zde snadno vyřešen – není tu žádný kruhový volič, všechno se nastavuje přes tlačítka. ISO, kompenzace expozice a WB jsou hned za spouští. Střední a vyšší třídy Canonů mají expoziční kompenzaci ovládanou zadním plochým rollerem, ale zde toto tlačítko slouží pro ty případ, kdy máme zadní roller vypnutý a přesto chceme kompenzaci nastavovat. Malá ukázka fines, jakých je přístroj schopen.

 


Na levé straně od hledáčku je na horní stěně tlačítko Mode pro nastavení režimu Av, Tv (priorita času), M, P a uživatelské nastavení. Druhým tlačítkem se nastavuje režim autofokusu a režim snímání a třetím tlačítkem režim měření expozice a kompenzace blesku. Znamená to, že to nejdůležitější je vyvedeno na horní stěně. Podstatná další tlačítka jsou pod horní hranou. Zleva je to menu a info, vpravo od hledáčku live view, tlačítko pro zapnutí autofokusu, tlačítko „hvězdička“ a tlačítko, jímž se aktivuje možnost změny pozice ostřicího bodu. Protože je to profi přístroj, berte tuto informaci jako orientační. V menu Fn na obrazovce 5 je Zákaznické nastavení a tam lze definovat chování plných jedenácti ovládacích prvků, tedy včetně onoho AF-ON tlačítka a hvězdičky. Na zadní stěně toho už pak moc není, joystick pro nastavení ostřicího bodu, Q pro rychlé menu na displej, a nad spodním displejem na battery packu je tlačítko pro prohlížení, zvětšování fotek, mazání a uzamykání. Ani menu není nijak složité – listujeme v něm předním rollerem, to se mění obrazovky, zadní roller listuje v rámci obrazovky a tlačítkem SET vstoupíme do položky menu.

Hodně se psalo a diskutovalo o vůbec první položce menu, kde se nastavuje režim autofokusu. Je tu šest variant, přičemž každá má jinou sledovací citlivost, zrychlení sledování a přepínání AF bodu. Sbíral jsem názory lidí, kteří tím fotili olympiádu. Používají hlavně Case 1, tedy to výchozí víceúčelové nastavení – a středový zaostřovací bod, který reaguje přece jen svižněji než body vedlejší. Našinec by patrně nerozpoznal rozdíl, ale profesionální sporťák jede na jistotu. Kvůli laborování s AF Usain Bolt podruhé stovku nepoběží.

Jak se s ním fotí Vsuňme tedy kartu do slotu a pojďme na to. Sloty jsou dva, schované pod důkladnými dvířky chráněnými proti vlhkosti a prachu. Používá se tu CF formát, oblíbený SD ještě se plně nehabilitoval do profi třídy. Už při prvních zkušenostech si všimneme rychlosti autofokusu. Je znát, že je tu samostatný procesor podporující ostření. Canon 5D MkIII má také 61bodové ostření, ovšem jen singl procesor a dle svědectví těch, kdo jedou na doraz je to znát. A pak si našinec rád ověří, jak je to s vysokým ISO. Už Canon 5D MkII podával udivující výsledky a má krátká zkušenost s 5D MkIII tento trend potvrdila. Podle sdělení výrobce duální Digic5+ procesor je 17krát rychlejší jednotka, než duální Digic4. Díky zvýšení výpočetního výkonu bylo možno rozšířit možnosti optických korekcí. Systém je nastaven na 30 objektivů Canon a dokáže korigovat jak vinětaci (tmavnutí v rozích), tak chromatickou vadu.

Stupeň nastavitelnosti čehokoli je obrovské a teprve delší praxí si uživatel vyzkouší, jaké nastavení odpovídá jeho požadavkům. Jen výběr autofokusového bodu má šest možností: bodové, jeden bod, jeden bod s podporou čtyř, jeden bod s podporou osmi, zóna a automatický autofokus – je to podobný systém, jaký nabízí 7D, včetně citlivosti na orientaci, takže když kupříkladu nastavíme ostření doprava nahoru a fotíme na výšku, zase máme ostření doprava na výšku (lze to ale vypnout, či ne-zapnout).

To samozřejmě není samoúčelné. Tento přístroj je univerzální v tom smyslu, že dokáže vyjít vstříc prakticky jakémukoli druhu profesionální práce, to slovo profesionální je třeba mít na paměti. Nejde tu o pohodlí a o zábavu, jen o výkon ve všech směrech a právě tato široká schopnost nastavitelnosti z něho může udělat speciální přístroj pro ten či onen obor. Nicméně je zřejmé, že jeho obrovské rychlosti využijí zejména sportovní a reportážní fotografové, pro ně je určen především. Dovedu si představit, že by dejme tomu módní nebo reklamní fotograf chtěl vyšší rozlišení třeba i na úkor rychlosti sériového snímání. Fotograf pracující převážně v ateliéru asi nevyužije tak často vysokou citlivost přístroje. Jak to formuloval Scott Bourne na Imaging Resource, snímky pořízené při ISO 6400 mají šum tradičních snímků při ISO 400. Osvědčilo se to při olympiádě, kde vznikly fotografie, které by před čtyřmi lety vzniknout nemohly.

Nějak se mi nechce pouštět se do hodnocení snímků – po stránce technické tady není žádný problém. Dělal jsem srovnání tohoto přístroje a svého full frame EOS 5D Mark II... a co je to platné, výsledek byl jednoznačně ve prospěch tohoto profi aparátu (na ukázce vlevo - EOS 5D MkII má vyšší rozlišení, proto detaily nejsou stejně velké).

 


Jedinou výhradu mám k absenci červeného zvýraznění zaostřovacího bodu. Ostřicí bod je tmavý, je zvýrazněn jen tloušťkou čáry, a splývá s temným členitým pozadím. Přitom při nastavování ostřicího bodu pomocí tlačítka vpravo nahoře se body rozsvítí červeně, takže fyzicky „ta červená“ tam je. Jenom nejde aktivovat pro samotné focení a myslím, že přístroj, který dovede vstříc ve všem, by mohl těm kdo to chtějí pomoci i v tomto – a že by to byla malá úprava firmware. Nicméně takto ochuzený je i model 5D Mk III, jak jsem byl ujištěn.

Shrnutí
Canon 1DX je špičkový přístroj určený profesionální fotografické práci, především v oblasti reportáže, zvláště pak sportovní fotografie. Canon v něm sloučil vlastnosti svých full frame zrcadlovek s velikostí čipu 24x36 mm s rychlostí autofokusu tradiční řady 1D a není jasné, zda bude paralelně v řadě D s čipem velikosti APS-H pokračovat (mělo by to určité opodstatnění, protože je zde přece jen určitý crop faktor). V tomto přístroji Canon vyrovnal náskok konkurenčních profi zrcadlovek Nikon, které získaly mnoho nových příznivců právě schopností práce v nízkých světelných hladinách. Je to přístroj odolný a jeho stavba umožňuje 400 tisíc expozic, počítá se tedy s tím, že jeho vysoká cena (u nás 160 tisíc) má charakter investice.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14



 

Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Canon EOS 1D X?