Znovu a znovu dostávám dotazy na pojem "expoziční kompenzace". Je to hledání záhady někde, kde záhada není, ale takové "pseudozáhady" se těžko vysvětlují: lidé nevěří, že je to NATOLIK jednoduché. Co je to expoziční hodnota neboli zkratkou EV (exposition value) jsem zde už vysvětloval - ve stručnosti připomenu:

    Expoziční hodnota je číslo vyjadřující množství světla působící na senzor. Tedy, když je málo světla, je hodnota EV nízká, když je hodně světla, je vysoká.


V praxi se nezajímáme o číselné vyjádření expoziční hodnoty. Proč?
Za dané světelné situace můžeme scénu správně exponovat různými kombinacemi clony a času. Tak například dosáhneme stejného výsledku, když budeme fotografovat:

1/125 při cloně 5,6 nebo
1/250 při cloně 4 nebo
1/500 při cloně 2.8
Proč? Protože jsme vždy zvětšili clonový otvor (čím menší číselný údaj, tím větší "díra") a zkrátili expoziční čas.

Expoziční automatika tedy pracuje tak, že změří a vyhodnotí světelné poměry a nabídne (podle předem nastavených zásad) optimální kombinaci clony a času - za dané citlivosti.

Co se stane, když - dejme tomu - zvýším citlivost?
Dejme tomu, že zvýšíme citlivost ze 100 ISO na 200 ISO. Světlo se nezmění. Pak ale budeme exponovat (viz příklad nahoře) takto:
1/125 při cloně 8 nebo
1/250 při cloně 5.6 nebo
1/500 při cloně 4.
Protože jsme zvýšili citlivost, musíme zmenšit clonový otvor, nebo - zkrátit čas! Zase se vrátím k prvnímu příkladu:

1/250 při cloně 5,6 nebo
1/500 při cloně 4 nebo
1/1000 při cloně 2.8

Teď už tu máme celkem devět různých kombinací - a přesto jsme se stále drželi na jedné a téže expoziční hodnotě.

Proč?

Nezměnilo se světlo a to, co jsme fotili (scéna) se zobrazí ve všech těchto případech absolutně stejně.

Pokud toto chápeme, jsem zralí na pochopení expoziční kompenzace.
Podotýkám, že ten pojem, třebaže se všude používá, se mi nelíbí, protože jde fakticky o korekci. Proč?

Ikdyž byl sníh, snímek je exponován správně, protože tmavá obloha a tmavé objekty vyvážily záři sněhu.

Automatika něco změřila, ale já ji podezírám, že o udělala špatně. Abych získal správný výsledek, provedu korekci výsledku měření a ta se projeví v nastavení clony a času.
Jako když jedu autem po rovné silnici a držím rovně volant. Když bude foukat zprava silný vítr, musím poněkud víc tlačit volant doprava, proti větru - a výsledek bude, že pojedu dál rovně. To je korekce volantu.
Takže znovu. Kdy podezírám automatiku, že měří špatně?
Typicky když fotíme na sněhu. Automatika je totiž nastavena tak, aby měřila světlo odražené od středně tmavých objektů. Jenže sníh je extrémně světlý objekt. Automatika si ale myslí, že je to šedý objekt, na který svítí moc světla. Výsledek? Nastaví příliš krátký čas a malý clonový otvor a proto bude obrázek podexponovaný.

V takové situaci korigujeme výsledek funkcí expoziční kompenzace.
Ta je rozdělena - obvykle - po třetinách EV, někdy je to vyjádřeno zlomkem, častěji desetinným číslem +- 0,3 nebo 0,7 nebo 1. Fotoaparáty obvykle nabízejí možnost kompenzace (´korekce) v rozsahu 2 EV. V praxi se pohybujeme obvykle do + 0,3 nebo + 0,7 EV , zřídka +1 na sněhu.
Kdy jdeme do mínusu? Typicky v noci nebo v interiéru při bídných světelných podmínkách. Tam totiž automatika zbytečně prodlužuje čas a otevírá clonu a kazí "temný dojem" nočního snímku. V extrémních podmínkách je možno jít až do - 2 EV, abychom získali pěkný noční snímek, obvykle se ale pohybujeme někde kolem -1 .

Absolutní hodnota EV nás tedy nemusí zajímat - v praxi se zajímáme jen o clonu a čas a je nám celkem jedno, že čistě technicky vzato expozice 1/125 při cloně 5.6 a citlivosti ISO odpovídá 12 EV. S touto hodnotou se totiž můžeme střetnout jen na některých externích expozimetrech, ve fotografické praxi se nevyskytuje. To co je označeno zkratkou EV na vašem fotoaparátu, to je fakticky korekční faktor, tedy "ta síla, kterou musíme tlačit volant proti směru větru", abych užil našeho příkladu.

Vlevo je podexponovaný snímek - automatiku oklamal sníh, který na snímu převažuje. Bylo nutno korigovat expozici hodnotou +1 EV.