Poměrové, zonální, evaluační čili vyhodnocovací, to jsou různé názvy pro ten druh měření expozice, kdy přístroj vyhodnocuje údaje získané z míst na celé ploše záběru. Podívejme se, jak se tento způsob liší od jiných a jak se projevuje v praxi.

Aby to nebylo moc jednoduché, řekněme si hned zkraje, že existují tři hlavní druhy měření. Toto poměrové, dále pak se zdůrazněním středu a konečně bodové. Zde vpravo jsou používané symboly, takto nějak jsou vyznačeny prakticky na všech fotoaparátech, které těmito funkcemi disponují: vlevo je poměrové, uprostřed středové a bílý bod znázorňuje bodové měření. Bodové je jasné - měří z jediného bodu (bývá to malá oblast uprostřed snímače, zrcadlovky Nikon mají na př. průměr 3 mm. Podívejme se teď na dvojici příkladů.

Tento snímek je očividně podexponovaný. Jak se to mohlo stát?

Jednoduše. Aparát byl nastaven na měření středové oblasti a ve středu obrázku je bílá stěna kapličky, ozářená sluncem. Nastal "efekt zasněžené krajiny". Měřicí automatika je kalibrována na odrazivost "střední šedé", která odráží jen 18% světla a 82% světla pohlcuje. Takovou odrazivost (plus mínus) má "typická krajina" , tedy louky, stromy, domy. Proto také byla tato norma volena. Bílá stěna samozřejmě má mnohem vyšší odrazivost, takže automatika nastaví nesmyslnou expozici - zde to je 1/640 při cloně F13 a při 200 ISO. Řešením by mohlo být nastavení expoziční kompenzace do plusu, jak to děláme v zasněžené krajině, aby nám sníh nevycházel šedivý (tedy podexponovaný), jako je šedivá tahle kaplička.
Naštěstí zde máme poměrové měření. Když ho nastavíme, obrázek vypadá takto:

Expozičně je naprosto v pořádku - a náhledem do EXIFu (velkého obrázku) se přesvědčíte, že expoziční kompenzace=0. Poměrové měření zohlednilo bílou stěnu, ale také modré nebe a vegetaci v okolí a nastavila podstatně jinou expozici, při cloně F13 je to 1/160 sec. To je expozice o 2 EV "jinde", je to čas čtyřikrát delší!

Tato ukázka byla pořízena DSLR Nikonem D300 a to je moderní špičková zrcadlovka. Ne všechny fotoaparáty dokáží takto spolehlivě stanovit expozici. To je třeba vyzkoušet, jak se aparát v podobných situacích chová. Některé totiž nevyhodnotí plochu správně a pak může dojít k přepalům světlých ploch. Kdyby - dejme tomu - aparát nastavil 1/80 sec, stěně kapličky by byla jednolitě bílá, bez kresby. Pokud by se měl váš přístroj takto chovat, pak je třeba ho zkrotit nastavením expoziční kompenzace. Obvykle stačí -0,3 EV.

Expozici může rozhodit i bodový světelný zdroj. Dvojice snímků dole byla pořízena v restauraci. Chlapeček si hrál s fotoaparátem a při namáčknutí spouště, protože tam byla nízká světelná hladina, si přístroj vypomohl zaostřovacím světlem. To okamžitě ovlivnilo moji expozici a srazilo ji do hluboké podexpozice. Proti takovým případům ale platí především jedna ochrana - manuální režim nastavení expozice. Ale o něm někdy jindy.