Bracketing expozice je jasný: je to postupné pořízení zpravidla tří, ale i více snímků s odstupňovanou expozicí. Pojem je vysvětlen v tomto našem článku. Za složitých podmínek takto hledáme ideální kombinaci doby osvitu a clony. Jak je to ale s nastavením bílé? I tam lze postupovat podobně.

Začněme typickou situací. Fotíme motiv, kde je kombinace denního a žárovkového světla. První snímek je pořízen v automatickém režimu expozice i bílé (WB):

Přijde mi poněkud přeexponovaný, takže půjdu s expozicí pomocí kompenzace expozice níž, na -0,7 EV (tedy -2/3 EV, o dva dílky na stupnici).

Bílá stěna je poněkud namodralá. Je to tím, že převažuje umělé světlo a automatika se mu podřizuje. Lze to zjistit i zcela přesně. Slouží k tomu kapátko - v mnoha editorech vám kapátko rovnou ukáže hodnoty RGB. Když se pdívám na oblast bílé v sousedství pravého horního rohu zarámované fotografuie, hodnoty RGB jsou: R=189, G=189, B=192. Převládá B, tedy modrá (blue), jelikož má nejvyšší hodnotu. Zkusme tedy pracovat s předvolenými hodnotami WB. Pracoval jsem s Canonem 450D, s hodnotami sluníčko, stín, mráček a žárovka. Výsledek je tento:

Je zřejmé, že predvolba "sluníčko" se příliš neliší od automatického režimu, kdežto stín a obláček nám srazily barevnost do čevené a žárovka do modré. Je vidět, že jsme šli s kanónem na vrabce. Je třeba jemněji ladit. Canon EOS 450D (a samozřejmě podobně i jiné zrcadlovky Canon) mají tři stupně bracketingu EV. Zde je ukázka, jak vypadá obrazovka, ve které se to nastavuje - je to obrazovka EOSu 5D, jinde je to na Camonech prakticky stejné:

Míra se zde nastavuje rollerem a potvrzuje tlačítkem OK. Na ukázce je nastavena hodnota BA 3. "B" je "do modra", kdežto A "do červena". Rozsah naznačují ty tři tečky.
Samozřejmě lze nejdřív nastavit středový bod kamkoli v rozsahu daném touto tabulkou a pak nastavit bracketing. Na našem příkladu jsme posunuli bod o 4 úozice k modré a 5 pozic k purpurové (M) a pak je bracketing - zase na ose B - A v hodnotě 3. Bracketuing je možno provádět i svisle, mezi hodnotami zelená - purpurová, nicméně obvyklejší je vodorovná osa.

Různí výrobci to mají jinak, na Nikonu D200 musíte jít do menu, nastavit bracketing pro P režim na WB a pak předním rollerem nastavit rozpětí rozdílu. Je třeba se podívat do návodu, jak je to u vaší zrcadlovky - je to totiž funkce obvykle vyhrazená zrcadlovkám. Výsledek bracketingu nastavení bílé je asi takový:

Nebo jiný příklad. Je "mizerné počasí", pod mrakem. Jakou WB nastavit? Automat? Mráček? Bracketing WB se může hodit v případě, že nám jde o přesné posazení mezi teplé a studené tóny. Zde je displej s jednotlivými kanály:


Výchozí postavení, barvy jsou neutrální, vyrovnané
Bracketing "do tepla", barvy jdou do červena (histogram červené je nejvíc vpravo)
Bracketing "do studena", barvy jdou do modra (histogram modré je nejvíc vpravo)

Touto metodou se můžeme přiblížit ideální představě nastavení bílé. Dobrou pomůckou je nějaká referenční barva - nejčastěji bílá (zde posloužila bílá stěna).

Na této ukázce je omítka opravdu barevně neutrální, v hodnotách RGB vzácně shodných (196).
Je to zajímavá funkce, nicméně se domnívám, že cesta k přesné barevnosti přece jen vede přes RAW a seriózní úpravu na dobře zkalibrovaném monitoru. Experimentům však jsou dveře otevřené!