Články o stabilizaci, stativu a provázkovém stativu vzbudily zájem – a také od čtenářů vzešel podnět, abych prozkoumal monopod. Tedy jednonohý stativ, v podstatě tyčku, na kterou si fotoaparát postavíte. Pan inženýr Oto Sládek k problematice provázkového stativu podotýká:

Každý, kdo studoval techniku a přežil zkoušku ze statiky jistě vytuší, kde bude s provázkovým stativem problém. Rovina je určena třemi body, proto i normální stativ mívá tři nohy, zatímco provázkový stativ má "antinohy" (odolávají tahu, ne tlaku - takže proto ta názvoslovná fabulace) maximálně dvě. A v tom odolávání je skrytý hned další problém, protože provázek, nebo lanko bude vždy pružnější než kov i plast,a tak přenese víc vibrací. Aby toho nebylo málo ... uchycení. I ta nejhorší stativová hlava, a mnoho z nás má nějakou nepěknou "plastovou" zkušenost, zajišťuje polohu těla nebo objektivu vůči stativu docela pevně. I tady je u provázkového stativu situace horší protože pevnost tohoto spojení zajišťujeme i my (jsme třetí nebo druhý bod zajišťující rovinu místo stativové hlavy) - tušíme správně, že je to špatný "signál". A teď ještě jeden náznak dynamiky. Ideální poloha závitu pro stativový šroub by měla být v těžišti soustavy tělo-objektiv. Tak to na 99% nikdy není. U normálního stativu je situace jednodušší tím, že přišroubujeme, a ať už je na těle pověstný pytlík s pískem nebo ne, soustava se "uklidní" a pak už ji můžeme "zneklidňovat" závěrkou, zrcátkem atd., viz mnoho článků i na Digineffu. U provázkového stativu budeme soustavu neustále rušit my. Takže tyhle všechny problémy nás s provázkovým stativem budou provázet. Ale lepší než žádný, to rozhodně.   

Takže teď k jinému tématu, k monopodu. Hned zkraje uvedu případ, kdy je monopod nedocenitelný pomocník. Jakmile fotíte dlouhoohniskovým objektivem, zvláště pak sport, věřte že se i to tříkilo hodně pronese, o půlmetru nemluvě. Setkal jsem se io s užitím stativu v takovém případě – stativ s kulovou hlavou, která je hodně uvolněná a dovoluje skoro libovolný pohyb. Častěji jsem se ale setkal s monopodem.

Monopod je v podstatě „jedna noha stativu“, tedy je to teleskopické zařízení, trubky do sebe posunutelné s aretací, ať už prstencovou nebo na klipsnu. Nahoře je stativový šroub, případně hlava, nejčastěji pistolová – ukázka je z katalogu firmy Velbon, vidíte tu klasickou kulovou hlavu i hlavu se švenkovací pákou pro videokameru. Když už na videokameru přišla řeč, monopod je pro ni velmi vhodné zařízení. Velmi často bývají amatérská videa všelijak rozklepaná a monopod přece jen obraz hodně zklidní.

Výhoda monopodu oproti stativu
Samozřejmě je mnohem lehčí a skladnější a také manipulace je s ním snazší. Nastavení tří nohou dělá mnoha lidem problémy. Principiálně ale nemůže být monopod stejně účinný jako stativ. Jakmile ho používáme, nepřestáváme držet fotoaparát v ruce (pravda, jednou jsem ho zapíchl do hromady sněhu a byla fotka ostrá jako břitva i při několikavteřinové expozici, ale to je fakt výjimka). To je tedy limit. Zkoušel jsem monopod v kombinaci s právě testovaným přístrojem Canon EOS 1100D, vždy sérii 8 snímků. Použil jsem setový objektiv 55 mm. Podle známého pravidla ekvivalentnímu ohnisku odpovídá cca 1/125 sec. Šel jsem odvážně na třicetinu a výsledky byly velmi dobré:

Odvážil jsem se tedy jít na 1/15 sec:

A co osmina vteřiny? Tam už to bylo slabší, tam už obraz trochu plaval:

Pro jistotu jsem to porovnal s expozicí se zapnutou stabilizací. Výsledky byly velmi obdobné těm monopodistickým:

Závěry z toho všeho? Monopod samozřejmě nemůže plnohodnotně nahradit stativ. Důkladný stativ je prostě nezastupitelný nástroj ve specifických podmínkách, kdy záleží na ostrosti a pohybujeme se v oboru dlouhých časů. Jednoznačně je užitečný při sportovní fotografii dlouhým ohniskem – už kvůli fyzické zátěži fotografa.