Přibývá fotoaparátů s výměnnou optikou, už i první kompakt (Pentax) je na světě a s tím roste váha otázky, jak objektivy vybírat. K této úvaze mě přiměl dopis čtenáře pana C.H.
Pan C.H. Se odvolává na to, že prý jsem měl někde napsat, že „čím světelnější objektiv, tím je kvalitnější“. Uvědomil jsem si, že jsem možná – bezděky – zasel nějaké nedorozumění nebo špatné pochopení. A zadumal jsem se nad otázkou, jak to vlastně s těmi objektiv je.

Jaké sklo
Ve fotoaparátech se vyznáme celkem snadno. Je tu několik základních kategorií a v rámci každé z nich výrobci nabízejí škálu svých modelů. Zhruba víme, co se dá čekat od kompaktu za tři tisíce a co čekat od zrcadlovky za třicet tisíc. Je několik parametrů udávající obrysy výkonu: rok uvedení na trh (na ten bychom neměli zapomínat!), rozsah zoomu, rozlišení, obsluha (automat a ruční nastavení) a vše je zhruba jasné. S objektivy to tak jednoduché není. Je hned několik hledisek, jak objektivy třídit:

1. Značkové a třetí výrobci
Každá značka má svůj typický způsob spojení objektivu s tělem (micro 4/3 je otevřený systém, sdílejí ho Olympus a Panasonic), avšak jsou výrobci, kteří nabízejí své výrobky pro těla Canon, Nikon (zpravidla) a Pentax a Sony. Už zde je první hlavolam – koupit značkový nebo „neznačkový“ (nemám rád to označení) objektiv? Ty mimo-značkové bývají levnější, avšak nemusí být horší. To je první úskalí.

2. Zoom a pevné ohnisko
Ohnisko, to je jeden ze základních parametrů každého objektivu a podle něho se orientujeme v úhlu záběru. V přepočtu na formát kinofilmu jsou ohniska od -. dejme tomu 36 mm dolů ohniska širokoúhlých objektivů, od 36 do – dejme tomu – 80 mm jsou tzv. střední ohniska a co je nahoru, jsou dlouhoohniskové objektivy, zvané též teleobjektivy. Toto platí vždycky.
Pokud je objektiv chopen měnit ohnisko v určitém rozmezí, říkáme mu zoom. Moderní kompakty mají vždycky zoom, pro zrcadlovky se vyrábějí objektivy s jedním pevným ohniskem anebo zoomy.
Obecně se má za to, že objektivy s pevným ohniskem mají lepší optické vlastnosti než zoom a to je důvod, proč jim mnoho profesionálů dává přednost. Objektiv s pevným ohniskem má principiálně jednodušší stavbu a jeho konstruktéři musí přijmout méně kompromisů, než při stavbě zoomu. Takže mezi zkušenými fotografy najdeme často někoho, kdo přísahá na ten či onen objektiv s pevným ohniskem.

3. Světelnost
Vedle ohniska (pevného nebo proměnného) je světelnost další základní parametr a uvádí se už v označení objektivu. Jednoduše řečeno, je to nejmenší clona. Čím menším číslem je označena, tím více světla propouští. Logicky, čím více světla má propustit, tím větší musí být jeho vstupní čočka – větší s ohledem na délku ohniska. Větší čočky se samozřejmě vyrábějí obtížněji než malé a proto světelnost souvisí s cenou. Obvykle ty kvalitnější a tudíž dražší objektivy bývají světelnější, kdežto levnější objektivy mívají světelnost menší.
Čímž se dostávám k odpovědi na otázku pana C.H.
Platí úměra, že čím je objektiv světelnější, tím je kvalitnější?
Nikoli, tak jednoduché to není. Domnívám se, že nedorozumění vzniklo z mého konstatování, že kvalitní zoomy mívají stálou světelnost v celém rozsahu zoomu. Typicky – objektivy 70-200 mm / F2.8 jsou vysoce kvalitní objektivy a mají v krajních ohniscích i ve všech mezistupních vždycky světelnost F 2.8. Vyrábějí je Canon, Nikon, Sigma, Sony i Tamron a tohle je sklo, které se prostě daří velmi dobře. Jsou to vždycky objektivy ve vyšší až vysoké cenové třídě. Ovšem je to vrcholná kvalita a v jistém smyslu je to investice na mnoho let dopředu. Když si koupíte zrcadlovku, je velká pravděpodobnost, že za pět let budete mít jiné tělo, ale zrovna tak je pravděpodobné, že když si koupíte 70-200/2.8 a focení vás neomrzí, bude vám objektiv sloužit za 10 let stejně dobře jako dnes. Nicméně ani pevná světelnost zoomu není záruka stoprocentní kvality – tak například objektiv Canon 24-70/2.8 není zdaleka tak dobrý, jako objektiv se stejnými parametry od Nikonu.

4. Rozsah zoomu
No a poslední orientační ohnisko, které bych rád dneska probral, je rozsah zoomu. Ten bývá různý, od 2x po 15 x (zrcadlovky) až po nesmyslných 26x na některých kompaktech.
Zase – vezměme rozum do hrsti. Čím větší je rozsah, tím více kompromisů je nutno uzavřít. Nelze mít mopeda, který bude sloužit i jako multikára. Důvěřuji zoomům s rozsahem do 1:3. Znám kvalitní objektivy s rozsahem 1:4. A co když je to víc?


No a teď se dostáváme do čistě subjektivní oblasti. Záleží na tom, co kdo pokládá za prioritu a co kdo od objektivu čeká. Takový Tamron 18-270, který jsem tu nedávno recenzoval, má velmi slušnou kresbu a poskytuje báječné pohodlí rozsahu od ekv. 28 mm do 400 mm, ovšem za cenu poměrně malé světelnosti se všemi důsledky z toho plynoucími. Bude vám to vadit? K jakému účelu pořizujete fotky? Vystavujete tisky o rozměru 70 x 100 cm, nebo jenom posíláte fotosky na Facebook? To vše jsou důležité otázky.
Bloudění v labyrintu výměnných objektivů je obtížné, protože nás každý zásadní krok stojí peníze. Bezpečná mapa neexistuje. Berte tedy ta čtyři kritéria zde uvedená jako základní vodítko ve vašich dalších úvahách.