Pentax K-r je low end nabídky Pentaxu u nás, navazuje na model K-x, s nímž je takřka totožný s několika významnými zlepšeními. Tělo stojí 12 500, za setový objektiv 18-55 si připlatíte jenom tisíc korun, to je zřejmě rekord. Zkoumaný přístroj byl ale vybaven širokorozsahovým objektivem Pentax DA 18-135mm F/3.5-5.6 ED AL (IF) DC WR.

 

 

 


Jaký je a komu je určen
Přístroj je určen amatérům, kteří nechtějí vydat moc peněz a možná ani netuší, kolik muziky jejich přístroj umí. Má stabilizovaný snímač CMOS velký 23.6 x 15.8 mm s 12,4 miliony pixely. Snímač je též vybaven sonickým odstraňovačem prachu (typ oslíčku otřes se – chvěje se low pass filtr představený před snímač). Zajímavou funkcí je prachová výstraha, která usnadňuje nalézt, kde prach uvázl. Procesor je Prime II, ostření je až jedenáctibodové, přičemž devět bodů je křížových. Už toto samo o sobě vypovídá, že svými kvalitativními vlastnostmi se vymyká běžnému standardu začátečnických zrcadlovek. Ukládá do formátů JPEG, RAW, avšak také DNG, další výhoda, protože DNG je univerzální formát, který nevyžaduje specifické konverzní programy. Hledáček je zrcadlový, displej pevný, třípalcový s 921 tisíci pixely. Má vestavěný blesk s možností bezdrátového řízení podřízeného externího blesku, další vynikající plus. Napájí ho li-ion akumulátor, ale lze ho živit i čtyřmi tužkovými baterkami (předchozí model jel jenom na baterky). Zapisuje na SD a SDHC karty, nikoli SDXC, což je jediné závažnější mínus tohoto přístroje. Přístroj je poměrně malý, měří 125 x 97 x 68 mm (váží 598 g), někomu může přijít titěrný do ruky. Žádné problémy s ovladatelností jsem neměl.

Ovládání a menu
Ovládání je totožné s modelem K-x. Přístroj se zapíná páčkou u spouště (a la Nikon), nahoře je kruhový volič režimů a tlačítko na kompenzaci expozice. Na můj vkus trochu mimo prst, ale jiste si lze zvyknout. Hlavní pracoviště je vzadu. Pohled na hlavní displej supluje stavový displej. Grafika je příjemná, vychází vstříc i naprostému laikovi, takže při pohledu na displej pochopí, že na čtyřcestném voliči (pět tlačítek) je směrem nahoru režim snímání (jednotlivé obrázky, série, samospoušť), doprava je to ISO, doleva WB a dolů režim blesku. Vedle displeje je tlačítko pro přehrávání obrázků, přímý náhled, info tlačítko a menu. Pod hranou je ovládací kolečko, tedy roller, dosažitelný palcem.

 


 


Menu je velmi pěkně graficky řešené, pochopitelně v češtině. Není zde žádných záhad, nicméně leckteré položky mají své pod – položky, které je dobře prozkoumat, pokud možno s návodem u ruky. Ten je, mimochodem, velmi dobrý, mimořádně oceňuji, že obrázky menu jsou v české verzi, což není samozřejmost. Menu pro fotografování má čtyři oddíly, tedy čtyři obrazovky a to je hodně přátelské od zrcadlovky nadupané rozmanitými funkcemi. Některá sub – menu jsou graficky velmi zajímavá, například oddíl Vlastní snímek, čímž se myslí individuální nastavení, nabízí předvolené hodnoty kontrastu, odstínu, doostření atd. S možností úpravy každé položky a pro názornost předvádí segment barevného prostoru, zvoleným nastavením vyplněný: ne snad, že by to v praxi k něčemu bylo, ale je to pěkné na pokoukání.

Jak se s ním fotí
Do ruky padne dobře, při focení máme dojem poněkud umělohmotný, jak by ne, je to low end přístroj. Startuje a na stisk spouště reaguje naprosto perfektně a co je mimořádné u low end přístroje, rychlost snímání je v režimu high šest oken za vteřinu. Pro názornost, to je záznam výřezu dvou po sobě jdoucích oken pohybu naší Nory:

 


Obrazová kvalita samozřejmě souvisí s použitým objektivem. K němu se vrátím, teď si budu všímat jednotlivých vychytávek, jež přístroj nabízí.

Především je to funkce D-range, tedy rozšíření dynamického rozsahu, schopnosti zachycovat kresbu ve světlech i stínech. Je v menu hned na první obrazovce a má dva oddíly, korekce přepalů a korekce stínů. Není dobré zapnout oba najednou, doporučuji se držet korekce přepalů, která opravdu efektivně snižuje vypálené jasy. Ale pozor, zdejší histogram poněkud klame. Při pohledu na displej jsem jásal, že není třeba kompenzovat expozici, ale pak v počítači se naskytl poněkud jiný obrázek, takže i na tomto Pentaxu je dobře raději ubrat, než přepalovat. Současné zapnutí korekce jasů i stínů vedla k neúnosně přepálené fotce.

HDR neboli High dynamic range je metoda, kdy složením typicky tří různě exponovaných snímků vznikne jeden ss kresbou ve stínech i jasech. Přístroj to dovede automaticky, lze to vypnout nebo nastavit na automat anebo na tři stupně, podle síly. Na srovnávací ukázce je trojka, dvojka (nahoře), jednička a auto (dole). Ta jednička je, myslím, optimální řešení.

 


Veselou ptákovinou je cross processing. To je fakticky filtrace obrázků, aby byly divně barevné – původně to vzniklo v éře klasiky, kdy se omylem vyvolal dejme tomu negativní barevný film v jiné vývojce a výsledek byl barevně posunutý. Tady je ukázka takového cross zprocesovaného snímku:

 


Do podobné kategorie patří sada filtrů, jako je hravý fotoaparát, retro, vysoký kontrast, měkké zobrazení a exploze hvězd. Toto je třeba posuzovat subjektivně. Na Panasonicu GF1 mám takový filtr „elegantní“ a je opravdu elegantní, žádný z těchto mě nedostal, ale to neznamená, že to není k ničemu. Třeba vyzkoušet a používat nebo zapomenout, že to tam je.

Asi důležitější je oblast nazvaná Vlastní snímek, zde máme profily přirozený, portrét, krajina, ostrý, ztlumený, odbarvený, inverzní film (syté barvy) a černobílý. Každý lze upravit k obrazu svému. Kupodivu jsem tu nikde nenašel sépii, tedy hnědý tón.

ISO je ovšem důležitá kapitola. Zde nás nečekají žádná překvapení. Do 1600 ISDO nejsou problémy. 3200 je celkem použitelná citlivost, pro web, pohlednicové fotky, možná reportáž. Co je výš je velmi problematické.

 


Ale pozor, záleží na redukci šumu. Následující ukázka zobrazuje čtyři fotky. Vlevo nahoře bez redukce šumu, následuje slabá, střední a vysoká.

 


Tady je třeba být opatrný, běda, když redukci šumu zapomeneme zapnutou, pak je obrázek vymydlený, protože ta redukce nezasahuje jenom do vysokého ISO, ona to všechno prostě rozmaže, i snímky v nízkém ISO. Rád opakuji spolu s předsedou Maem, že šum je papírový tygr a mám radši fotku ostrou a zašuměnou než neostrou a stejně zašuměnou.

Přístroj je vybaven stabilizací čipu. Ta funguje velmi dobře – zkoušel jsem procento použitelných fotek v sérii po 10 snímcích, snímek focený na f=135 mm, což je cca 200 efektivních milimetrů na 1/30 vyšel velmi uspokojivě – a to je dva a půl stupně za hranicí udržitelnosti (1/200 sec je udržitelná bez stabilizace při ekv. 200 mm).

Automatické nastavení bílé je slušné, na displeji to vypadá líp než pak na monitoru počítače, ale je to naprosto v mezích napravitelnosti, kdyby někomu záleželo na tom, aby bílá bílá byla. To samozřejmě souvisí s RAW formátem. Řekli jsme že tu jsou dva RAW formáty, nativní a DNG. Pořízený snímek lze ex post převést do rawu, i to je velmi pěkná vlastnost tohoto přístroje.

Blesk se chová kultivovaně, lze ho nastavit na spolupráci s dlouhými časy, a to ve dvou režimech, na první a druhou lamelu, doporučuji druhou lamelu (pak máznutina jde za pohybem a ne před směr pohybu).

Shrnutí: Ve srovnání s jinými přístroji této kategorie to rozhodně není žádná Popelka (před objevením). Umí toho hodně na úrovni střední třídy, seká 6 oken za vteřinu, zvládá přepaly, je to přístroj do značné míry individuálně konfigurovatelný. Má slabší video, přiznám se, že tohle mě nechává lhostejným, stejně jako výstup HDMI, ale někomu to může vadit, tak na to upozorňuji, ano, nemá to HDMI výstup a video je slabší.

Objektiv 18-35
Ne, nezapomněl jsem na něj. Tento přístroj byl zakoupen jako tělo a k němu pořízen univerzální objektiv Pentax DA 18-135 mm F 3,5-5,6 ED AL IF DC WR. Ten stojí skoro 17 tisíc, tedy víc než tělo. Zkratka WR neznamená stabilizaci (dvě stabilizace by se vzájemně tloukly), je to utěsnění proti vlhkosti a prachu. Objektiv má sonické ostření a jeden ED člen. Má příjemný rozsah ohniska a lepší než obvyklou světelnost. V oboru širokorozsahových zoomů určitě patří k tomu lepšímu, co je na trhu. Lepší kresbu má na kratším konci než na delším. Soudkovou vadu má při 18 mm zřetelnou, při 135 je vada neznatelná. Barevná vada je zanedbatelná. Úbytek kresby ke krajům na kratší straně ohniska je také v mezích normy. Pro náročné fotografování doporučuji menší rozsahy zoomu (1:3), případně pevná ohniska. Jakmile je to víc (zde 7,5x), je nutno počítat s kompromisy. V tomto případě je to kompromis určitě decentní.
Ještě jednou děkuji našemu čtenáři J. H. za laskavé zapůjčení přístroje k průzkumu.

 

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu 18-135, (optického), 3 až 6 běžné světlo, 7 cross processing, 8 "hravá fotografie", 9 slunce v záběru, 10 při 1600 ISO, 11 při 6400 ISO, 12 práce stabilizátoru - 117 mm ekv.

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12