Přístroj má několik specialit. Odhlédněme od EXR CMOS čipu s rozlišením 12 mega. Objektiv Fujinon má střídmý rozsah 1:4, odpovídající 28 až 112 mm, se světelností 2.0 až 2.8, tedy je to vysoce světelný objektiv. Lze ho ovládat elektricky, ale i ručně, tedy zoomování lze přepnout na ruční režim, což je málo kdy vídané řešení a nepamatuju, že by se používalo na vysloveném kompaktu. Prstenec na manuální zoomování zároveň slouží k vypínání a zapínání přístroje. Kompenzace expozice má samostatný kruhový volič, podobně jako X100. Zvláštní tlačítko je zde i na přepínání do RAW režimu. Fn tlačítko je programovatelné a navíc lze uložit dvě sady uživatelského nastavení. Objektiv se skládá z 11 členů v 9 skupinách, přičemž 3 členy (6 stran) jsou asférické a 2 ze speciálního skla s nízkým rozptylem. V režimu makro přístroj snímá až z 1 cm vzdálenosti. Optická stabilizace pohybuje grupou pěti čoček, i to je neobvyklé řešení. Čočky jsou opatřeny Super EBC antireflexními vrstvami, jež firma doposud používala jen na profi televizních kamerách a velkoformátových přístrojích.

 


 


Objektiv je spřažen s optickým hledáčkem . V tiskové správě se mluví o „dach prism“, nad tím jsem trochu zamžikal a pomyslil si, že je něco ztraceno v překladu, ale tento bizarní termín je použit i v anglické verzi. Je to poněkud komické, protože „střechové prizma“ je prostě hranol, který má aspoň dvě plochy ve vzájemném úhlu 90 stupňů. Na stránce Fujifilmu se píše:
„Použili jsme konfigurace dach prism“, abychom dokázali vyrobit fotoaparát, který by byl jak malý, tak aby poskytl jasný obraz. A u toho je tento obrázek:

 


Jak to funguje, nechápu, uvidíme. Podle animace na této stránce je vlevo to „střechové zobrazení“, vpravo „obyčejný průhledový hledáček“.

 


Pokud by to mělo vypadat takto, byla by to bomba. Podle videa jsou v hledáčku dva hranoly, ale ani pak mi není jasné, čím by měly zjasnit obraz – spíš to vypadá jako zařízení na srovnání paralaxy a zvládnutí zoomu.

 


 

Tělo přístroje je převážně z hořčíkové slitiny a také ovládací prvky jsou kovové. Soudě podle obrázku, design zapadá do konceptu „retro“, tedy solidní dílenské práce. Uvnitř je dvoujádrový procesor, který zpracovává data z EXR snímače. Firmware nabízí tři hlavní režimy, jeden zaměřený na vysoké rozlišení jasně osvětlených scén, druhý na velký dynamický rozsah (kresba ve stínech i světlech) a třetí zaměřený na vysokou citlivost s minimem obrazového šumu. To jsou tři základní oblasti, na něž je zaměřena automatika rozeznání scény. Ta počítá s 99 různými kombinacemi. Přístroj samozřejmě nabízí i focení do RAWu a firma nadále spolupracuje s firmou Silkypix, která produkuje vynikající konvertor a tento soft používá např. Panasonic.

 


Za zmínku stojí i grafické řešení rozhraní, to by podle japonské stránky mělo být vektorové – a ve flashi. Velká péče byla věnována vzhledu – je to kombinace kovu a umělé tlačené kůže. No a opus korunuje hrdý nápis MADE IN JAPAN. Přístroj si lze prohlédnout na speciální stránce tohoto modelu. Pokud lze soudit z fotek a videa, je to neobyčejně krásný přístroj a také jeho parametry jsou slibné – oceňuji rozumné rozlišení a rozsah zoomu. Hodně bude záležet na kvalitě optického hledáčku. Každopádně jde na trh přístroj, který stojí za pozornost. Cena oznámena nebyla, měla by být někde mezi 500 a 600 eury, tedy na úrovni 15 tisíc korun.