Koncem října loňského roku Fujifilm představil nově koncipovaný kompakt se skvělou novinkou – se skutečně funkčním optickým hledáčkem. Konečně jsme se dočkali toho, co čem prahneme od úsvitu digitální fotografie! Což zdaleka není jediná přednost tohoto zajímavého přístroje. Podotýkám, že zde recenzuju jen dobré fotoaparáty, to je na vysvětlení, a lidi mi někdy vyčítají, že moc chválím. Já se problematickým výrobkům vyhýbám – nicméně i v recenzích dobrých přístrojů je různý stupeň nadšení. Takže u toho X10 je stupeň nadšení upřímný a velký.

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt v designovém stylu retro, hodně připomíná klasické leiky blahé paměti. Je postaven kolem čipu EXR CMOS čipu s rozlišením 12 mega, , se stabilizací, fotky dělá rovných 4000 x 3000 pixelů. Velikost čipu jsou 2/3 palce, tedy 8.8 x 6.6 mm, na kompakt velký rozměr. Citlivost je 100 až 3200, v rozšířeném módu až 12800. Objektiv Fujinon má střídmý rozsah 1:4, odpovídající 28 až 112 mm, se světelností 2.0 až 2.8, tedy je to vysoce světelný objektiv. Lze ho ovládat ručně, což je málo kdy vídané řešení a nepamatuju, že by se používalo na vysloveném kompaktu. Prstenec na manuální zoomování zároveň slouží k vypínání a zapínání přístroje. Kompenzace expozice má samostatný kruhový volič, podobně jako X100.


Zvláštní tlačítko je zde i na přepínání do RAW režimu. Fn tlačítko je programovatelné a navíc lze uložit dvě sady uživatelského nastavení. Objektiv se skládá z 11 členů v 9 skupinách, přičemž 3 členy (6 stran) jsou asférické a 2 ze speciálního skla s nízkým rozptylem. V režimu makro přístroj snímá až z 1 cm vzdálenosti. Optická stabilizace pohybuje grupou pěti čoček, i to je neobvyklé řešení. Čočky jsou opatřeny Super EBC antireflexními vrstvami, jež firma doposud používala jen na profi televizních kamerách a velkoformátových přístrojích.

Video snímá v rozlišení 1080 bodů rychlostí 30 snímků/sec a umí zpomalený film, až 200 snímků/sec v rozlišení 320x112. Při snímání videa nelze měnit clonu, lze ostřit, ale nikoli ručně.
Displej je pevný, s úhlopříčkou 2,8 alců rozlišení 460 000 bodů.
Procesor je dvoujádrový. Má poloautomatické režimy i čistý manuál, ovšem i naprostý laik může používat plně automatizovaný EXR režim. Ten má tři větve či pod-režimy. Jeden zaměřený na vysoké rozlišení jasně osvětlených scén, druhý na velký dynamický rozsah (kresba ve stínech i světlech) a třetí zaměřený na vysokou citlivost s minimem obrazového šumu. To jsou tři základní oblasti, na něž je zaměřena automatika rozeznání scény. Ta počítá s 99 různými kombinacemi. Přístroj samozřejmě nabízí i focení do RAWu a firma nadále spolupracuje s firmou Silkypix, která produkuje vynikající konvertor a tento soft používá např. Panasonic. Rozměry přístroje jsou 117 x 70 x 57 mm , váha 350 g.
Přístroj stojí cca 14 tisíc korun (únor 2012) , je tedy s cenou hodně vysoko a je tudíž dražší než Canon G12, Nikon P7100, Olympus XZ-1 a hodně dražší než Panasonic LX5, což jsou zaměřením a kvalitou srovnatelné přístroje. Výrobce sází na neobyčejnost. Vypadá solidněji dokonce než prestižní X100 od Fujixilmu. Je to Pan foťák a jakmile ho vezmete do ruky , připadáte si jako Pan fotograf a za to se platí. Vše je kovové, pečlivě vypracované a hlavně, Made in Japan, jak hrdě hlásí nápis hned vedle hledáčku.

Ovládání a menu
O jedné vychytávce jsem už psal – přístroj se zapíná otočením zoomovacího kroužku. To zařízení vyžaduje určitý cvik, někdy se totiž přístroj nezapnul – je dobře otočit a vrátit se na doraz zoomu v krajní krátké poloze, pak to fotí spolehlivě. Náběh se svižný, do dvou vteřin. Zoomování jde výborně, z krajnosti do krajnosti cca 80 stupňů, prstenec je dostatečně široký dobře se drží a zoom jde velmi příjemně.

 


Na horní stěně je výrazný kotouč na kompenzaci expozice, kousek od něho Fn programovatelné tlačítko a kruhový volič. Na něm nalezneme obvyklé volby PASM, tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony nebo času a plný manuál, pak je to EXR režim s volbou scén, automatický režim, plynulé panorama a speciální SP režim pro focení textů. Zbývá video a dvě pozice pro uživatelské nastavení. Na horní stěně jsou ještě aktivní sáňky pro externí blesk.

Zadní stěna – zde vévodí displej, je pevný, to je snad jediné, co tomuto přístroji vyčítám, jakkoli uznávám, že ne každý výklopný displej používá a vyžaduje. Vlevo od něho shora je uvolnění vestavěného blesku, dále pak tlačítko pro prohlížení obrázků, volba režimu měření expozice (celoplošné zónové, s prioritou středové oblasti a bodové) a AF zaostřovací bod.


Vpravo nahoře je klasicky řešený roller, tedy ovládací kolečko, pak je AEL-AFL tlačítko, které je v menu volitelné, zdali má aretovat jak expozici tak zaostření, nebo jedno či druhé. Pod tím je čtyřcestný volič, přičemž také funguje jako roller.- Ve směru nahoru se zde nastavuje režim snímání (jednotlivé snímky a pak různé varianty série. Jednak lze nastavit rychlost série až 10 snímků /sec, dále „nejlepší snímek“. To je zajímavost (byť ne ojedinělá) tohoto přístroje. Lze nastavit počet uložených snímků před dotisknutí spouště a počet následných obrázků, jakož i délku této série (8 nebo 16 snímků). To umožní vystihnout přesně ten okamžik, jaký potřebujeme. Nastavení není jednoduché, naštěstí návod (z jedné strany česky, z druhé slovensky, i to je velmi dobré řešení) je názorný a srozumitelný. Zpátky k nastavování - pak následují různé bracketingy, expoziční, citlivosti nebo saturace. Vlevo na čtyřcestném voliči nastavujeme makro (až do 1 cm), dole samospoušť a vpravo blesk – pokud je aktivován a pokud nemáme nastavené sériové focení.

Dole pak jsou dvě tlačítka, to vpravo je pro aktivaci RAW snímání a vpravo volba displeje. Příjemný je uživatelský: ten si můžeme v menu konfigurovat, takže můžeme zapnout / vypnout např. Vodováhu nebo histogram. Velmi užitečné – zvláště na vodováha.

Jak se s ním fotí
Především je pohotový a velmi rychlý. Spoušť reaguje bez pociťovatelné prodlevy. Pokud si dáme práci a nastudujeme v návodu režim Nejlepší snímek (čtyřcestný volič nahoru, volíme Nejlepší snímek a pak voličem doprava se dostaneme k dalšímu nastavení), pak se v podstatě nedá snímek minout. Oceníme průhledový hledáček. Tem kdy je podle papírů 85% scény, do stran ubírá víc než nahoře a dole. S tím je možné počítat a zejména při živé fotografii se průhledový hledáček velice dobře uplatní. V tomto ohledu opravdu X10 může zafungovat jako moderní „leika“, pohotový záznamník i živých dějů. Objektiv výtečně kreslí. Soudková vada při nejkratším ohnisku je minimální, na delší straně jsem žádné vady nevypozoroval.


Právě tak nejsou žádné problémy s barevnou vadou, na hranách ani v rozích obrazu jsem nenalezl žádné zrádné fialové kontury.


V základním nastavení obraz působí poněkud měkce a nevýrazně, oceníme ovšem, že nemá sklony k přepalům. To lze napravit nastavením v menu.

Hned na obrazovce 1 najdeme dole tradiční položku digitálních přístrojů Fujifilm, totiž simulace filmu, čímž se výrobce hlásí ke své tradici světového výrobce filmů špičkové kvality. Nastavením na „film“ Velvia získáme vyšší sytost barev. Na obrazovce 2 lze nastavit silnější doostřování a pod položkou Zvýraznit tón lze ještě dále přitvrdit. Pokládám to ale za zbytečnost, samozřejmě tím nezískáme lepší kresbu, jen to jaksi „líp vypadá“ - což lze snadno vyrobit v jakémkoli editoru a nemusíme zanášet do obrazu řízený šum (o nic jiného totiž nejde).

Stabilizace obrazu je velmi dobře funkční, patnáctinu z ruky jsem udržel více méně bez problému. Stabilizace se nastavuje v setupu, je dobře nastavit volbu „při fotografování“... a ještě líp je to vypnout a když je třeba fotit, ze stativu, ale to je každého jeho volba.


Dynamic Range – to je zvláštní režim, známý ovšem i ve starších modelech Fuji, základní nastavení je 100%, lze nastavit 200 a 400%. Na dvouprocentní DR musíte nastavit ISO 200 a na čtyřsetprocentní, jak jinak, 400 ISO.

Plynulé panorama je mimořádně příjemná funkce. Lze pořídit až 360 stupňů, ale můžete nastavit i méně extravagantní formáty. Ovšem pod položkou ADV nenajdeme jen panorama, ale i „Kontr.ostr.“ - v anglické verzi Pro Focus – to je generování portrétního obrázku s rozmazaným pozadím, a „Pro (tm). Scény“, v anblickém menu Pro Low-Light: pořídí sérii fotek a složí je dohromady za účelem snížení šumu. Je kupodivu, že tyto dva scénické režimy nacházíme zde a nikoli mezi scénickými režimy, asi jako kdybyste dvanáct párů ponožek měli v šuplíku s ponožkami a dva páry strčili mezi šroubováky a kleště. Když ale víte, kde je najít, nic proti tomu.

Režim EXR
Ten si zaslouží zvláštní zmínku. Fujifilm vyvinul už v roce 1999 čip zvaný SuperCCD – poprvé jsem o něm psal před dvanácti lety, článek k nahlédnutí zde. Do roku 2007 Fujifilm vyvinul celkem sedm generací tohoto snímače a v roce 2008 ho nahradil Super CCD EXR a použil ho v modeluu F200 (viz můj článek z roku 2009). Tyto EXR snímače mají voštinový tvar buněk a navíc tyto buňky jsou posunuté tak, že minimálně dvě a dvě buňky se filtrem stejné barvy spolu sousedí. To má velký vliv na odstraňování šumu, na dynamický rozsah i na rozlišení. Konec teorie.
Tento přístroj má též snímač EXR a je třeba věnovat režimu EXR pozornost. Ve výchozím nastavení pomocí kruhového voliče funguje automaticky, přístroj analyzuje situaci a podle ní nastavuje vše co se nastavit má a dá. Stiskem tlačítka Menu ale můžeme ručně volit jednu ze tří možností, totiž vysoké rozlišení, snížení šumu anebo vysoký dynamický rozsah. Ne všechny režimy jsou dostupné v plném rozlišení 12 megapixelů.
No, upřímně, EXR vysoké ISO a nízký šum je v podstatě srovnatelné s normálním režimem. Nicméně i 3200 v plném rozlišení 12 mega přístroj zvládá výtečně – na ukázce vlevo 3200 ISO, následuje 1600 a vpravo je 800 ISO.


Když uvážíte, že se pohybujeme na světelnosti F 2.0 – 2.8, dá se s tím velmi dobře vyžít. EXR tedy pokládám z velmi zajímavý automatický režim se základní funkcí zjednodušit život. Ono totiž jakmile se začneme rýt v režimech EXR a dynamického rozsahu, může se stát, že zakufrujeme a nezbude než v setupu systém resetovat a nastavovat vše znovu.

Je toho tady dost, nicméně chybí mi dnes velmi oblíbené „umělecké filtry“ - je to škoda, protože jde čistě o softwarovou záležitost a jediný problém je donutit programátorské oddělení k činnosti. Pro příští model tohoto přístroje by to bylo užitečné zpestření.

Shrnutí
Fujifilm X10 je kompakt s pevným, vysoce světelným objektivem nejvyšší cenové a kvalitativní třídy. Zaujme svým designem, připomínajícím fotografickou klasiku, a jeho výkon nezklame. Vynikající je objektiv, který velmi dobře kreslí a výtečně se chová v protisvětle. Nelze zapomenout na průhledový hledáček, velký a jasný, spřažený se zoomem, je překvapivě věrohodný a využijeme ho hlavně při živé fotografii. Prospěch z něho může mít i naprostý laik, který se spolehne na dva automatické režimy, Auto a EXR, případně bude nastavovat scénické režimy. Je tu ale i hodně prostoru pro koumavé fotografy, kteří za pomoci stodvacetistránkového manuálu vniknou do všech jeho tajů. Z nabízených vymožeností pokládám za nejužitečnější plynulé panorama. Přístroj konceptuálně navazuje na X100, předčí ho svou elegancí. Jeho hlavním soupeřem asi bude Olympus XZ-1 s podobným výkonem – ten vypadá skromněji, ale lépe vklouzne do kapsy. Ale to už je pak volba každého, kdo by chtěl přístroj podobného typu volit.

Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Fuji FinePix X10 ?