Zkuste si vytáhnout specifikace dvou modelů Olympusu, E 410 a E510, pěkně vedle sebe. Podlehnete dojmu, že jsou to jen nepatrně odlišné modely. Ve skutečnosti jsou rozdíly značné. Zkoušeli jsme oba modely, dnes se podívejme na ten větší.

Jaký je a komu je určen

Jde o jednookou desetimegovou zrcadlovku, která patří do rodiny "čtyřtřetinového systému". Ten vyvinul Olympus ve spolupráci s Kodakem a je postaven kolem snímače o rozměru 18.00 x 13.50 mm, což ukazuje na úhlopříčku 4/3 palce. V tomto modelu (jakož i v E 410) je snímač typu NMOS od Macušity, výsledek připojení Panasonicu k tomuto projektu. Nově řešený snímač, který má prvky CCD i CMOS, je schopen plynulého zpracování obrazu, podobně jako je to běžné v kompaktech. Proto obě zrcadlovky mají Live View, tedy schopnost zobrazit po sklopení zrcátka obraz na displeji (2,5´´). Mimochodem, myslím, že s brzy dočkáme i videa, protože nyní už věru nevidím důvod, proč by nemohlo být implementováno. Tento snímač je navíc stabilizovaný - a přístroj má jako všechny zrcadlovky řady E systému 4/3 speciální ochranu proti prachu,průhlednou clonku, která ze sebe setřásá prach a ten se zachycuje na lepkavé pásce (čas od času je třeba ji v servisu měnit). Je to zatím nejúčinnější protiprachová ochrana.

4/3 systém je velmi úsporný, vede k malým tělům zrcadlovek a k malým a lehkým objektivům, ty ovšem mají prodlužovací faktor ohniska 2x (oproti obvyklým 1,5x nebo 1,6x).

Jde o zrcadlovku, už to naznačuje, komu je přístroj určen. Zrcadlovky poskytují největší míru kontroly nad obrazem, mají nejvíc prvků manuální kontroly. Patří ale do nižší cenové kategorie, má zrcadlový, nikoli hranolový hledáček, má lehké tělo, které by patrně těžko snášelo útrapy skutečně profi praxe a má i některá omezení, jako na př. tříbodové ostření (takže nenabízí na př. "prediktivní ostření", které ale profesionálové stejně nepoužívají). Samotné tělo u nás stojí cca 21 tisíc, výhodné je ale jít do "double zoom kitu" se dvěma objektivy EZ-1442 a EZ-4015-2 (ekv. 28-84 mm a 80-300 mm), komplet za cca 28 tisíc. S touto výbavou lze pokrýt opravdu 95% škály fotografických úkolů běžné praxe. Český uživatel uvítá menu v češtině a velmi dobrý manuál, dobrý s tou výhradou, že obrázky a reference se váží k anglickému menu. Chápu, že to tak "musí být", že při počtu prodaných kusů by se nevyplatilo objednat kompletní předělání všech screenshotů, ale výrobce by měl chápat, že uživatel asi bude z příručky jelen.

Základní parametry
Rozlišení 10,0 Mpx
Objektiv výměnný
LCD 2,5 palce
citlivost 100-1600 ISO
rozsah časů 60 sec-1/4000
světelnost - - -
napájení LiIon
karta xD / CF
rozměry 136 x 92 x 68 mm
váha 490 g
orientační cena cca 21000 Kč tělo

Btw, jelen může být i z některých chybek překladu menu: tak například v setupu lze nastavit, jak chcete ostřit , zdali zleva doprava nebo naopak a překladatel se spletl a myslel, že jde o ovládání transfokátoru. Takže nikoli, jelikož jde o ostření "by wire", je jedno, zdali točíme takovým či onakým směrem. Transfokace (změna ohniska) je ovšem mechanická. Překladatelská perlička je i režim "působivý", jde o posazení gradace do středu anebo k vysokým jasům (high key) nebo nízkým jasům (low key). V angličtině je to označeno jako "gradation", jenže překladateli slovo "gradace" asi připadalo... málo působivé.

Ovládání a menu Přístroj navazuje na model E500 a ten už vynikal skvělou ovladatelností.
Zapíná se páčkou na horní stěně, která souvisí s kruhovým voličem režimů (auto, dále předvolené scény, a obvyklá čtveřice kreativních režimů PASM = program, priorita clony/ času a manuál). Na této horní stěně je ještě vpředu spoušť, hned vedle ní tlačítko pro aktivaci funkce kompenzace expozice - a roller, tedy ovládací kolečko. Ten je řešen specificky, protože není zapuštěn do těla přístroje.
Na zadní stěně pod rollerem je definovatelná funkční klávesa - je výhodné si na ni nadefinovat "jednostiskací" nastavení ruční bílé - zrcadlovky totiž obvykle vyžadují poněkud zdlouhavý proces vyfocení referenčního snímku (na př. bílé zdi) a ten pak musíme zvolit pro definici poměrů RGB. Toto jednostiskací řešení to vezme jedním vrzem. Lze ale i volit něco jiného, na př. uživatelské "my mode" nastavení. Vedle FN tlačítka je tlačítko pro ovládání trojice zaostřovacích bodů - zdali všechny tři a automat volí ten nejpříhodnější situaci, nebo jen jeden, a to levý, střední nebo pravý.
Další ovládací prvky, když přeskočíme obvyklé nastavení korekce oční vady hledáčku:
Vpravo od LCD je uzávěr expozice a ostření AEL/AFL, v setupu lze nastavit různé kombinace, co má blokovat expozici a co ostření.
Pod tím je tlačítko pro zapnutí/vypnutí stabilizace, dále tlačítko pro live view, tedy pro focení "na displej". Je to velmi příjemné, jenom nevhodné pro živou fotografii, protože přístroj musí zaclonit, sklopit zrcátko a pak teprve fotí. Pro sklápí zrcátko moc nechápu - proč se nechová "normálně", věřím, že se v příštích modelech toto odstraní a v režimu "live view" se přístroj bude chovat jako běžný kompakt.
Čtyřcestný volič slouží samozřejmě pro pohyb v menu, ale má přiřazené funkce: WB (nastavení bílé), režim ostření, ISO (citlivost)a režim měření expozice !plošné, středová oblast, bodové). Středové tlačítko potvrzuje volbu, ale také přepíná režim stavového displeje do režimu voleb.
To zaslouží bližší objasnění.
Přístroj nemá běžný stavový displej (ukazující, co máme navoleno), ale můžeme tlačítkem INFO vlevo od displeje si promítnout stav přístroje na celou plochu LCD, buď zkrácené "hlášení", nebo velmi podrobné. Když stiskneme OK tlačítko, lze pak čtyřcestným voličem a rollerem měnit zvolené parametry - vždycky jen jeden. Je to velmi přehledné, pohodlné a do menu v terénu prakticky nemusíme chodit, leda když chceme měnit něco, co má charakter setupu (základního nastavení, třeba zrovna funkci FN tlačítka, jasu displeje, časování, kdy se displej vypne a podobně).

Vlevo od LCD máme tlačítko pro náhled snímku, pro mazání snímků, pro MENU a INFO, tedy přepínání stavového displeje.

Menu mí tři oddíly, fotografický, prohlížecí a setup.
V těchto menu najdeme málo, co by nebylo zobrazeno na stavovém displeji, nicméně jsou tam jemnosti, o kterých je dobře vědět. Tak například lze nastavit sílu šumového filtru. Víc je toho v setupu (ikona "klíče", zde nastavujeme na př. omezení ISO pro automatické zvýšení ISO ve špatných světelných podmínkách. Zajímavé je definování SQ režimu: Oly tradičně nabízí vysoké rozlišení SHQ a HQ (super high quality a high quality) a standard quality SQ. Zde si lze nastavit osmi nebo pětimegové (a nižší až po 640x480!) rozlišení se stupněm komprese až 1/2,7, tedy velmi vysokou kvalitu obrazu. Takže pro běžné focení si tady můžete vymazlit vysoce kvalitní pětimegové obrázky, které jsou přece jen úspornější, než SHQ snímky (neřku-li RAW). Jako tradičně lze zde provést pixel mapping, mapování pixelů: když by pak měl některý odejít, podle této mapy pak firmware chybný pixel přeskočí.
Když jsme u toho RAW, v režimu prohlížení zde lze "vyvolávat RAW", i to jsou spíše teoretické vymoženosti, protože RAW má smysl právě proto, že v klidu u počítače vyladíme obraz v dobrém konvertoru. Ten, ostatně, v celkem slušné kvalitě je v dodávce s přístrojem. V režimu prohlížení lze zvýšit i sytost barev - zase, tohle nepokládám za moc užitečnou funkci.

Jak se s ním fotí
Přístroj je velmi pohotový, startuje prakticky okamžitě a zpoždění spouště fakticky není měřitelné. Jeho měření v celoplošném režimu velmi inteligentně bere v úvahu přítomnost ploch s vysokými jasy a nastavuje expozici tak, aby přepaly byly minimální. Nicméně, fotografováním s kompenzací -0,3EV nic nezkazíme , a co bylo zajímavé, přístroj velmi statečně zvládal i silné podexpozice v řádu -1,3 EV, i pak podával použitelné snímky. Šum se samozřejmě v obrázcích 1600 ISO vyskytuje, rozhodně ale není devastujícího charakteru.


 
  Rozsah zoomu obou přístrojů - nahoře je 24-84, dole 80-300 ekv. Je vidět, jak se pěkně úhly překrývají.

Snímky byly pořízeny setovými objektivy. Ty se chovaly velmi kultivovaně, jejich kresba byla dobrá v celém rozsahu clony, nedošlo tedy k žádnému kvalitativnímu skoku od plného clonového otvoru k větší cloně. Malé rozměry optiky jsem ocenil hlavně ve spojení s fotovestou - opravdu byla radost tahat optiku v kapse, byla lehoučká a snadno při ruce.

Přístroj má dva sloty, na CompactFlash karty a xD karty. Nedovedu si představit, že by některý uživatel používal xD karty , když má možnost CF (ledaže jich má plné šuple z předchozího používání v kompaktech Olympus). Ve specifikacích vychvalují možnost náhledu hloubky ostrosti - to je funkce spíše teoretická, protože na LCD displeji tak jako tak těžko posoudíme míru proostření.
Live view je výborná pomůcka. Samozřejmě, kdyby byl LCD vyklápěcí, "bylo by lépěji", jak praví básník, ale i tak, zaplaťpánbůh za něj, zvlášť při focení nad hlavou.

Shrnutí
Olympus E-510 je malý, lehký, výborně ovladatelný přístroj typu jednooká zrcadlovka s výměnnou optikou. Za malé rozměry a váhu vděčí systému 4/3. Právě tato vlastnost je, myslím, hlavní argument pro rozhodování, zdali "jít do Olyho" nebo zda volit jiného výrobce DSLR. Nezapomeňme, že nejde jen o rozměry těla, ale i o rozměry optiky a ty budou v systému 4/3 vždy menší, než u "klasických" DSLR.

Pro a proti:

Pro:
Malá váha a rozměry
Stabilizace snímače
výborná ovladatelnost
Proti:
menší hledáček

Ukázky:
1,2,3 běžné světelné podmínky, 4 foceno nad hlavou přes Live View, 5 pod mrakem, 6 protisvětlo, 7 podvečer, 8 rozptýlené světlo, 9,10 velké světelné rozdíly, 11,12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12