V seriálu našich recenzí objektivů pokračujeme širokorozsahovým Tamronem. V této době nahrazuje objektiv téhož výrobce s rozsahem 18-200 mm. Dá se od tak širokého rozsahu čekat slušný výsledek?

Nejdříve si ho prohlédněme. Je nápadný svou lehkostí a malými rozměry: váží 430 g a je dlouhý 84 mm a široký 74 mm. Závit pro filtr má průměr 62 mm. Rozsah clon je od F 3,5 do F22, samozřejmě jde o světelnost na jeho "širokém" konci - pak světelnost klesá na F6,3. Ostří od 45 cm. ´Je určen jenom pro zrcadlovky APS-C/DX, tedy nelze ho použít v tělech se zobrazovacím polem 24x36 mm. Úhel záběru odpovídající rozsahu 27 - 375 mm (skoro 14x) kryje úhly od 75 do 60. Má 16 členů v 13 skupinách, včetně dvou členů asférických. Dále mezi jeho členy je prvek LD (Low Dispersion) a AD (Anomalous Dispersion) - jde o exotické názvy čoček ze speciálních optických skel, která minimalizují chromatickou vadu. Čočky jsou opatřeny několikanásobnými antireflexními vrstvami, jež minimalizují množství parazitního světla uvnitř objektivu.

 
  Průběh ostrosti: mezi plnou světelností F3.5 a clonou F5.6 je velký skok, ostatní rozdíly nejsou tam markantní. Nejlepší kresba je při F8.

Zoomuje se mohutným prstencem krytým vroubkovanou gumou - při zoomování se ovšem objektiv vysouvá do úctyhodné délky. Naštěstí má objektiv zámek, jímž ho lze aretovat v nejkratším rozměru (18 mm). Na těle objektivu nalezneme ještě přepínání automatického a manuálního ostření - pokud chceme ostřit ručně, děje se to prstencem v přední části objektivu. Nelze ale ručně doostřovat během procesu automatického ostření. Ostření je vnitřní, přední část se neotáčí, což by vadilo při použití filtrů a slunečních clon.

Mechanicky je objektiv perfektní. Zoomování jde poněkud ztuha, ale nevede to k žádnému násilnému křečovitému "bejčení". Na vysunutí dvou teleskopických tubusů je potřeba trochu síly... V celém rozsahu zoomování ale odpor nekolísá. Dodává se pro Canon, Nikon, Pentax (+ Samsung) a Sony (+ Minoltu).


 
  Dvojice nahoře - výřezy 1:1 ze snímků pořízených tímto Tamronem, vlevo F3.5, vpravo F8. Spodní dvojice ukazuje stejné clony, ale snímky byly pořízeny Tamronem 18-200, tedy starším modelem. Vzestup kvality nového modelu je dobře patrný.

Svým rozsahem prakticky kryje tři kategorie objektivů - širokoúhlý až střední, pak portrétní (kolem 100 až 150 mm) a teleobjektiv. Přitom zatažený (a zamčený) nikterak neobtěžuje délkou ani váhou. V tomto smyslu je to ideální objektiv pro běžné fotografování, to vše za rozumnou cenu 13990, lze sehnat levněji (říjen 2007); dodává se i v kitu, na př. s Canonem 400D stojí cca 28 tisíc.

Jaké tu jsou háčky?
Tak především objektiv nemá stabilizaci. Kdyby ovšem měl, byl by mnohem těžší a dražší. Jenže při plné světelnosti není jeho kresba oslnivá, takže při světelnosti, která skáče na F4.5 už při f=50 mm a na F6.3 při f=200 mm, kresebné zázraky nepořídíme. Musíme clonit aspoň o jednu clonu a to při f=200 až f=250 činí F8.0. No a potřebujeme bez stabilizace (pokud nemáme stabilizované tělo!) aspoň 1/400 sec. To vyžaduje expoziční hodnotu EV aspoň 15, což je - připomenu - takové světlo, které při 100 ISO vede k expozici 1/125 při cloně F16. Sluníčko jak řemen! Tohle je zakopaný pes objektivů tohoto druhu. Snadnost přechodu od širokoúhlého objektivu k teleobjektivu totiž vede k tomu, že snadno zapomeneme na to, že krátké a dlouhé ohnisko mají zcela jiné požadavky na dobu osvitu. Na "krátké straně" stačí 1/30 sec a na dlouhé potřebujeme 1/400 sec! To jsou skoro čtyři stupně. Pokud ovšem zvládneme tento problém a naučíme se expoziční dobu hlídat, objektiv dobře poslouží.

Ukázky:
Snímk při různém ohnisku, obrázky 11 a 12 dokumentují, jak objektiv zvládá protisvětlo. Snímky byly pořízeny Canonem 400D.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12