 V seriálu našich
recenzí objektivů pokračujeme širokorozsahovým Tamronem. V této době nahrazuje objektiv téhož výrobce s rozsahem 18-200 mm. Dá se od
tak širokého rozsahu čekat slušný výsledek?
Nejdříve si ho prohlédněme. Je nápadný svou lehkostí a malými rozměry: váží 430 g a je dlouhý 84 mm a široký 74 mm. Závit pro filtr má průměr 62
mm. Rozsah clon je od F 3,5 do F22, samozřejmě jde o světelnost na jeho "širokém" konci - pak světelnost klesá na F6,3. Ostří od 45 cm. ´Je určen
jenom pro zrcadlovky APS-C/DX, tedy nelze ho použít v tělech se zobrazovacím polem 24x36 mm. Úhel záběru odpovídající rozsahu 27 - 375 mm (skoro 14x)
kryje úhly od 75 do 60. Má 16 členů v 13 skupinách, včetně dvou členů asférických. Dále mezi jeho členy je prvek LD (Low Dispersion) a AD
(Anomalous Dispersion) - jde o exotické názvy čoček ze speciálních optických skel, která minimalizují chromatickou vadu. Čočky jsou opatřeny
několikanásobnými antireflexními vrstvami, jež minimalizují množství parazitního světla uvnitř objektivu.
| |  |
| |
Průběh ostrosti: mezi plnou světelností F3.5 a clonou F5.6 je velký skok, ostatní rozdíly nejsou tam markantní. Nejlepší kresba je při F8.
|
Zoomuje se mohutným prstencem krytým vroubkovanou gumou - při zoomování se ovšem objektiv vysouvá do úctyhodné délky. Naštěstí má
objektiv zámek, jímž ho lze aretovat v nejkratším rozměru (18 mm). Na těle objektivu nalezneme ještě přepínání automatického a manuálního ostření -
pokud chceme ostřit ručně, děje se to prstencem v přední části objektivu. Nelze ale ručně doostřovat během procesu automatického ostření. Ostření je
vnitřní, přední část se neotáčí, což by vadilo při použití filtrů a slunečních clon.
Mechanicky je objektiv perfektní. Zoomování jde poněkud ztuha, ale nevede to k žádnému násilnému křečovitému "bejčení". Na vysunutí dvou
teleskopických tubusů je potřeba trochu síly... V celém rozsahu zoomování ale odpor nekolísá. Dodává se pro Canon, Nikon, Pentax (+ Samsung) a Sony (+
Minoltu).
| |  |
| |
Dvojice nahoře - výřezy 1:1 ze snímků pořízených tímto Tamronem, vlevo F3.5, vpravo F8. Spodní dvojice ukazuje stejné clony, ale snímky byly pořízeny
Tamronem 18-200, tedy starším modelem. Vzestup kvality nového modelu je dobře patrný.
|
Svým rozsahem prakticky kryje tři kategorie objektivů - širokoúhlý až střední, pak portrétní (kolem 100 až 150 mm) a teleobjektiv. Přitom zatažený (a
zamčený) nikterak neobtěžuje délkou ani váhou. V tomto smyslu je to ideální objektiv pro běžné fotografování, to vše za rozumnou cenu 13990, lze
sehnat levněji (říjen 2007); dodává se i v kitu, na př. s Canonem 400D stojí cca 28 tisíc.
Jaké tu jsou háčky?
Tak především objektiv nemá stabilizaci. Kdyby ovšem měl, byl by mnohem těžší a dražší. Jenže při plné světelnosti není jeho kresba oslnivá, takže
při světelnosti, která skáče na F4.5 už při f=50 mm a na F6.3 při f=200 mm, kresebné zázraky nepořídíme. Musíme clonit aspoň o jednu clonu a to při
f=200 až f=250 činí F8.0. No a potřebujeme bez stabilizace (pokud nemáme stabilizované tělo!) aspoň 1/400 sec. To vyžaduje expoziční hodnotu EV aspoň
15, což je - připomenu - takové světlo, které při 100 ISO vede k expozici 1/125 při cloně F16. Sluníčko jak řemen! Tohle je zakopaný pes objektivů
tohoto druhu. Snadnost přechodu od širokoúhlého objektivu k teleobjektivu totiž vede k tomu, že snadno zapomeneme na to, že krátké a dlouhé ohnisko
mají zcela jiné požadavky na dobu osvitu. Na "krátké straně" stačí 1/30 sec a na dlouhé potřebujeme 1/400 sec! To jsou skoro čtyři stupně. Pokud ovšem
zvládneme tento problém a naučíme se expoziční dobu hlídat, objektiv dobře poslouží.
Ukázky:
Snímk při různém ohnisku, obrázky 11 a 12 dokumentují, jak objektiv zvládá protisvětlo. Snímky byly pořízeny Canonem 400D.
| 1 |
| 2 |
|
| 3 |
| 4 |
|
| 5 |
| 6 |
|
| 7 |
| 8 |
|
| 9 |
| 10 |
|
| 11 |
| 12 |
|
|
