Jako další příspěvek k inovačnímu bombardování ze strany Nikonu se objevil na konci letošního srpna tento model zrcadlovky střední třídy, která se právem pyšnila prvenstvím - žádná zrcadlovka před ní neuměla video! Podobně jako byl model D80 příbuzný vyššímu modelu D200, je i tento přístroj příbuzný oblíbené třístovky. Cena - výkon má vynikající hodnotu, takže není důvod, proč bychom, se o D90 neměli blíže zajímat.

Jaký je a komu je určen
Je to jednooká zrcadlovka vybavená snímačem CMOS s rozměrem 23,6 x 15,8, označovaným v terminologii Nikonu jako DX, jde tedy o snímač menší než je kinofilmové okno, takže ohniskovou vzdálenost použitého objektivu musíme přepočítat faktorem 1,5. Na snímači napočítáme 12,3 miliónů fotodiod, takže rozměry snímků v pixelech jsou 4288 x 2848, 3216 x 2136 a 2144 x 1424 v režimech L, M a S. Se snímačem je spojen systém setřásání prachu. Citlivost v ISO se pohybuje mezi 200 a 3200, v rozšířeném režimu mezi 100 a 6400 ISO. V těle z hliníkové slitiny a plastu je zabudovaný 420pixelový RGB senzor, poprvé uvedený v modelech D3 a D300. Jeho úlohou je analýza scény, na jejímž základě přístroj optimalizuje ostření, expozici a vyvážení bílé. Rozsah závěrky je od 30 sec (plus "bulb", tedy neomezený čas) až do 1/4000 sec. Režimy snímání jsou v kreativní oblasti PSAM

(program, priorita času/clony a manuál) a dále pak naprostý automat (čímž se vychází vstříc nepoučené části zájemců) a scénické režimy noční portrét (prakticky je to záblesk do pomalého času), dále sport (priorita rychlého času, průběžné ostření a automatické nastavení ISO až do 1600),makro (automatický blesk, středové ostření) krajina (vypnutý blesk, barevnost) a portrét. Rychlost sériového focení je 4,5 fps, to je víc než slušný výkon na přístroj nižší střední třídy.

Ostření je jedenáctibodové, body jsou v hledáčku velmi dobře vidět. V režimu Live View lze použít ostření "na kontrast", takže je možné "před-ostřit" namáčknutím a pak teprve exponovat. Sám hledáček - jak jsme u Nikonu zvykli, je výborný, hranolový, tento kryje 96% obrazu. Skvělý je třípalcový LCD displej. Má 921 tisíc bodů, když vezmeme v úvahu, že tři pixely (RGB) tvoří jeden barevný bod, jde o VGA obrazovku s cca 270 dpi. Jde tedy o zásadní pokrok v této technologii a o kvalitách zobrazení se nedá mluvit jinak než v superlativech.

Zapisuje na SD/SDHC karty a též na eye-fi karty , na karty s možností wi-fi bezdrátového přenosu na počítače s předinstalovaným komunikačním programem. Přístroj váží 703 g s akumulátorem a měří 132 x 103 x 77 mm.

Ovládání a menu
V ovládání nepřináší žádné velké novinky, což je dobře, protože Nikony jsou uživatelsky vyladěné hluboce z dob analogové klasiky. Přístroj se zapíná hned u spouště, poblíž je tlačítko pro volbu režimu měření expozice a kompenzace expozice, pod spouští je přední z obou rollerů (ovládacích koleček). Na horní stěně je stavový displej, vpravo od něho tlačítko pro volbu režimu snímání (jednotlivé obrázky, série, samospoušť a dálkové ovládání) a autofokus. Vlevo od hledáčku je kruhový volič, kde se nastavují výše uvedené snímací režimy.

Zadní stěna je pracoviště přístroje. Vévodí jí LCD displej. Vlevo nad ním je tlačítko pro mazání, vedle něho shora dolů prohlížení obrázků, menu, nastavení bílé (podle mrňavých ikonek na stavovém displeji, toto je dlouhodobě rozčilující věc u Nikonů, proč se nedá na stavový displej nastavit větší font pro uikonky?), nastavení ISO (s ním žádné problémy nejsou) a dole nastavení velikosti a komprese. V režimu prohlížení tato tlačítka slouží k uzamykání snímků proti mazání a zvětšování/zmenšování prohlížených obrázků.

Vpravo od displeje nahoře je uzávěr autofokusu/naměřené expozice, vpravo od LCD je tlačítko pro Live view (focení přs displej), čtyřcestný volič složící k pohybu v menu, případně k volbě zaostřovacího bodu: toto je tradiční velmi dobré nikonské řešení, volič lze uzamknout páčkou na pozici L (lock) proti náhodnému posunu ostřicího bodu). Úplně dole je tlačítko info, jímž si otevřeme velký stavový displej na LCD, který informuje o stavu nastavení, ale lze na něm upravovat bílou, ISO, režim blesku, sílu záblesku a velikost/kompresi. To je nadmíru užitečné zařízení, tím spíš, že to svítí, takže lze pohodlně nastavovat parametry i při focení ve špatných světelných podmínkách.

Menu je tradiční nikonské.
Má šest oddílů - se společnou výhradou, že není v češtině. Máme zde menu pro prohlížení , kde lze sestavit "slide show" s muzikou, i to je důkaz, že tento přístroj hodně dbá o zábavnou stránku focení. dále pak fotografické menu, kde se kromě obvyklých věcí nastavuje i kvalita videa až po 1280/720 HD video 16:9, D-lighting a "picture control", tedy soubory nastavení parametrů. Lze je snadno editovat a pokud jsme tak udělali, v menu se u ikony sady objeví hvězdička.
Třetí kapitola se týká osobních nastavení v šesti dalších kapitolách. To je terén pro znalce a bez manuálu nedoporučuji do tohoto labyrintu vcházet.
Čtvrtá oblast se týká setupu, zde se nastavuje jako obvykle datum a čas, jazyk (bohužel ne čeština), zvedá se zrcátko pro čištění - a lze zapnout i okamžité čištění senzoru sonickým způsobem.
Pátá oblast je retušovací (viz zmínku v kapitole o focení). No a šestá oblast zobrazuje poslední změny, i to je v praxi velmi užitečné, protože nám to připomene, v čem jsme se posledně rýpali.

Jak se s ním fotí

Start okamžitý a prodleva spouště prakticky zanedbatelná, i bez namáčknutí dosahuje hodnoty kolem 0,1 sec. Přirozeně že tyto hodnoty závisí i na kvalitě objektivu. Buď jak buď, k živé fotografii je tento přístroj naprosto vhodný.

Kresba je bezproblémová. Přístroj jsem zkoušel se setovým objektivem 18 - 105, jde tedy o skoro šestinásobný zoom se stabilizací. Tato stabilizace vede k uspokojivým výsledkům do hodnoty 1/15 sec při ohnisku 105 (respektive ekv. 150 mm), což skutečně odpovídá inzerovanému prodloužení expoziční doby o 4 EV. Použitelné byly i snímky pořízené 1/8 sec z ruky. Objektiv je vynikající, svým rozsahem je to víc než vyhovující objektiv pro běžné fotografování. Může posloužit jako základ a později, až se uživatel fotograficky usadí a pochopí, kterým směrem se má ubírat, si dokoupí speciálnější objektivy.

Šum je prakticky vyřešený. Do 3200 ISO nemá smysl se jím trápit a do 800 ISO "absolutně neřešíme". Také 6400 ISO je velmi dobře použitelné. Samozřejmě, pohádkové hodnoty řádu 25600 ISO jsou vyhrazeny full frame, ale i těch použitelných 6400 ISO potěší.


Nastavení bílé by mělo být bez problému díky výše zmíněnému senzoru. Skutečnost ale není tak růžová, jak ji popisují firemní materiály. V automatickém režimu nezvládá D90 žárovkové osvětlení o nic lépe, než jiném přístroje této třídy a kupodivu ani v nastavení "žárovka" není výsledek nijak oslňující. Bílou lze nastavit ručně. Procedura je u vyšších Nikonů tradičně zdlouhavá a málo intuitivní, při výběru referenčního snímku musíte mačkat knoflíky jako na tahací harmonice a i pak je nutno snímek ručně doladit, abychom došli ukojení ve stylu "aby bílá bílá byla". Navíc, LCD trochu švindluje, protože na něm je vidět obrázek pěkný a teprve pohled na histogram RGB nám zkazí nadšení.

D-lighting je zde jako obvykle u Nikonu dvojí, jednak aktivní při snímání, jednak následný, tedy úprava hotového snímku a jeho uložení pod novým názvem. V obou případech jde o projasnění stínů. Má čtyři stupně plus režim "vypnuto" v aktivním módu, nicméně po pravdě řečeno, velký efekt nevidím - viz ukázka zde, kde vlevo je aplikován a vpravo nikoli.

Kontrola obrazu neboli "picture modes" umožňuje nastavit různé režimy snímání s rozdílnou živostí barev, kontrastem a doostřením. Navíc je možné nastavit permanentní expoziční kompenzaci, která je "pod" normální expozicí. Jsou to velmi užitečné pomůcky, ale pozor, je to dobrý sluha a zlý pán. Musíme myslet na to, co tam vlastně máme nastaveno, jinak můžeme za určitých okolností splakat nad výdělkem.

Live view je funkce, kterou nepotřebuje ten, kdo má DSLR bez live view a kterou si zamiluje ten, kdo DSLR s live view má. Umožňuje focení z neobvyklých úhlů. Přirozeně že zpoždění spouště je v tomto režimu značné, činilo 0,5 až 0,7 sec. Má tři režimy autofokusu, rozpoznání obličeje,velkoplošné zaostřovací pole a standardní zaostřovací pole - je uprostřed, kdežto v "širokém" ho můžeme přesouivat po ploše obrazu čtyřcestným voličem.

Multiple exposure čili vícenásobná expozice je, obávám se, hříčka bez valného praktického použití. Můžeme na sebe nafotit dva a více snímků, ovšem nelze nastavit jejich krytí, takže výsledek je do značné míry hříčka náhody. Navíc tato funkce nefunguje v režimu Live View - ač nechápu důvod, protože evidentně se snímky skládají až po expozici, spojí se dva RAWy uložené ve vyrovnávací paměti.

Video je jedna z velkých atrakcí tohoto přístroje. Děje se pochopitelně v Live CView režimu, má v sobě ovšem ten háček, že ppřístroj přestane ostřit, jakmile začnete snímat záběr. Je tedy třeba buď namáčknutím zaostřit na zvolenou vzdálenost, anebo přejít na ruční ostření a pracovat jako "za stara". Je také třeba brát v úvahu, že při snímání se CMOS hřeje, to je důvod, proč je limit videa 5 minut pro HD a 20 minut pro standardní video. Chvála bohu, že Nikon nevymýšlí žádný "svůj formát" videa, jde o staré dobré avi, které lze přehrát prakticky kdekoli a čímkoli. Přístroj při snímání upravuje expozici, což má za následek nepříjemná blikání při přehrávání. Také při snímání při umělém světle přes obraz přebíhají tmavé vlny. V HD režimu zabere vteřina cca 2 MB, na to taky pozor! No a konečně - týká se to techniky snímání: velmi doporučuji použít stativ. Ergonomicky je přece jen přístroj určen k něčemu jinému než "filmování"!

Režim prohlížení obvykle vznešeně přeskakujeme - tady je ale velmi dobře vychytaný. Lze v něm přejít i do režimu "kalendář", kdy si najdeme den, vedle podél pravého okraje je pásek s náhledy a tlačítkem (+) vlevo od LCD snímek zvětšíme. V tomto režimu lze i upravovat snímky. Legrační je výroba "fish eye" čili rybího oka, lze tu napravovat poduškovou či soudkovou vadu, případě srovnat horizont. Možnosti těchto úprav jsou omezené a nelze je opakovat na již jednou upraveném snímku, který se ukládá pod novým názvem. Zajímavé je vyvážení bílé podle histogramů barevných kanálů.

Shrnutí
Nikon D 90 stojí bez objektivu cca 22500 a s objektivem 18-105 VR cca 27500 (listopad 2008). To je vynikající poměr cena výkon. Za tuto cenu se nabízí rychlý přístroj se špičkovým obrazovým výkonem, spolupracující s nepřebernou řadou objektivů a dalšího příslušenství Nikon (včetně GPS přijímače, který se zasouvá do aktivních sáněk). Je přístupný i zcela nepoučenému uživateli, kterému poskytuje naprostý komfort a blaženou nevědomost - ovšem vyjde vstříc i tomu zkušenému, který si ho dokáže přesně vyladit podle vlastních potřeb. Na uváděcí tiskové konferenci nás zástupci Nikonu ujišťovali, že nejde o nástupce modelu D80, ale o samostatnou kategorii. O této tezi lze spekulovat - nicméně jedno je jisté. Nikon má na trhu celou řadu cenově dostupných zrcadlovek, od D40 až po tuto D90 v cenové m poměru zhruba 1:3. Rozhodování je obtížné a v každém případě subjektivní. V modelu D90 Nikon nabízí přístroj, který za cenu "vyšší nižší třídy" nabízí kvalitu, která se v mnoha ohledech může poměřovat s výkonem profi aparátů.

Pro a proti:

Pro:

Skvělý obraz
Vynikající ovladatelnost
Video
Proti:
nemá české menu

Ukázky:
**

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12