|
Po čtrnácti měsících nastupuje nový model "low end" zrcadlovek Canon. Na první pohled rozeznatelný jen podle čísla modelu, nový model nabízí celou řadu novinek. Nejsou revoluční, ty samozřejmě nelze s ohledem na současný vysoký standard hned tak brzy čekat. Jsou to spíš drobná a vítaná vylepšení. Pojďme se s nimi seznámit.
Jaký je a komu je určen Připomenu, že jde o jednookou zrcadlovku se zrcadlovým hledáčkem (tzv. pentamirror) s výměnnými objektivy s bajonetem Canon EOS EF a EF-S (uchycení EF-S znamená, že jde o objektivy počítané na "malý čip", nelze je použít v plnoformátových digitálních a v kinofilmových zrcadlovkách).
Přístroj je vybaven snímačem CMOS o velikosti 22.3 x 14.9 mm s 15,1 milióny efektivních snímacích bodů - to je první změna oproti předchozímu modelu 450D, který jich měl "jen 12,2. Přístroj pak nabízí tři rozměry obrázků, 4752 x 3168, 3456 x 2304 a 2353 x 1568 bodů, abyste to nemuseli počítat, tak v poměru stran 3:2, používaném na kinofilmu - ale také na pohlednicích 10x15 cm. Citlivost je nastavitelná v rozsahu 100 až 3200 ISO, v rozšířeném módu až 6400 a 12800 ISO. To je druhé významné navýšení užitné hodnoty. Zásluhu o mnohá zlepšení má nový procesor Digic 4, který najdeme i v zrcadlovkách vyšší třídy, 50D a 5D MkII. Ten se stará i o rychlost sériového focení 3,4 fps. Autofokus je devítibodový, stejně jako v modelu 450D. Přístroj má vestavěný blesk o stejném výkonu jako předchozí model, tedy dosah cca 13 m při 100 ISO. Do aktivní patice lze vložit odpovídající externí blesk. Měření je buď zónové (vyhodnocuje se 35 oblastí z plochy snímku) nebo s preferencí středu nebo bodové. Video je další vymoženost přístroje - má vysoké rozlišení 1920x1080, tedy jde o GD video, leč 20 snímků/sec, v nižším rozlišení 1280x720 se dostáváme na 30 fps. Záznam je na SD / SDHC vysokokapacitní karty. Napájení je z akumulátoru Canon 1050mAh Li-Ion. Přístroj váží 520 g a měří na chlup stejně jako 450 D, totiž 129 x 98 x 62 mm. Ovládání a menu /řístroj se zapíná páčkou na horní stěně_ na ní najdeme vpředu spoušť a hned za ním ovládací kolečko "roller" - přístroje této třídy mají jen jeden roller, takže v určitých případech, například v ručním režimu M, je nutno zapojit do práce i tlačítko "expoziční kompenzace" na zadní stěně přístroje: pak přepínáme funkčnost rolleru, klterý ve výchozím nastavení ovládá dobu osvitu a stisknutím zmíněného tlačítka se ujme vlády nad ovládáním clony. Na zadní stěně shora máme "hvězdičku", tedy zařízení, která nám fixuje nastavenou expozici a volbu zaostřovacího bodu. Vlevo od hledáčku je vstup do menu a nastavení režimu displeje, hlavně tedy vypnutí a zapnutí Quick Control, o němž půjde řeč níže. Vedle nádherného třípalcového LCD s 920 tisíci body je vpravo tlačítko pro expoziční kompenzaci, pro zapnutí přímého náhledu (lze volit i vyhledávání obličeje), dále je tu čtyřcestný volič pro pohyb v menu (anebo v Quick Control, viz níže): volič má přiřazené funkce, nahoře WB (nastavení bílé), vpravo volbu autofokusu, dole "picture control" čili volbu ze sad parametrů pro určité scénické situace) a vlevo volba jednotlivé záběry / série / samospoušť. Menu můžeme mít v češtině ("skoro" samozřejmost. Je typického canonského typu, tedy je důsledně voleno na obrazovky a pohybujeme se na ose vlevo - pravo, tedy nic se neschovává pod dolním okrajem displeje. Hlavolamy žádné, jen drobátko v předposledním (setup 3) kde najdeme uživatelské funkce. V tomto oddílu nastavujeme například rozšíření ISO až na 12800, potlačování šumu při dlouhých expozicích a další finesy - není úkolem recenzenta suplovat manuál, nicméně vřele doporučuji tuto pasáž bedlivě prostudovat v uživatelské příručce. Ovládací panel "Quick Control" je příjemné zjednodušení obsluhy. Tlačítkem DISP ho zapneme a pak slouží fakticky jako stavový displej - vidíme na něm, co máme nastaveno. Tlačítkem SET (uprostřed čtyřcestného voliče) ho aktivujeme a pak čtyřcestným voličem se můžeme procházet funkcemi a volit parametry, aniž by bylo nutno vstoupit do menu. Z hlediska obsluhy je to významné ulehčení práce. Sumárně vzato, přístroj je velmi snadno ovladatelný a má vrstvy jak pro začátečníky, tak pro pokročilé uživatele. Jak se s ním fotí Rychlost startu je blesková, na to jsou uživatelé zrcadlovek zvyklí. Přístroj jsem zkoušel 14 dní, se standardním setovým objektivem 18-55 IS i se špičkovými objektivy třídy L. Setový objektiv vcelku splnil očekávání, pochopitelně že L objektivy jsou lepší, ovšem je na pováženou, když objektiv stojí třikrát víc než tělo. Obrazová kvalita je velmi dobrá a jistě že příjemně překvapí každého, kdo na takovou zrcadlovku přejde z kompaktu.
Nicméně i 12800 ISO je použitelná citlivost - na proklik uvidíte celý obrázek. V této souvislosti nutno podotknout, že s tak vysokými citlivosti mají problém i full frame zrcadlovky (se snímačem kinofilmového formátu) a troufnu si tvrdit, že úroveň šumu a z ní vycházející použitelnost obrazu jevíce méně na podobné úrovni.
Optimalizace jasu je obdoba "digitálního fleshe" používaného v jiných modelech jiných výrobců, jde o zmírnění rozdílu mezi jasem a stíny. Lze říci, že tento model dosáhl více méně rozumného kompromisu - když je totiž tato funkce jaksi přepepřena, vede to k vysokému šumu a nepřirozeným barvám v postižených upravených oblastech. Zde je vše drženo v rozumné míře. I tuto funkci lze vypnout, v základním nastavení, podobně jako při omezování šumu, pracuje jaksi na volnoběh. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
Našem diskusním fóru máme nové vlákno věnované všemu kolem tisku, moderuje odborník na slovo vzatý pan Boris Stojanov.
Na facebooku mám nové album Les.
Ani na Casio jsem nezapomněl, chystám se na ZR 200, milý foťáček nabitý vychytávkami, jako je umělá širočina (sqělá věcička) a umělecké HDR, velmi zábavná legrácka.
