Kompakty s výměnnou optikou nebo zrcadlovky bez zrcátek, jak to pojmenovat? Nicméně tato otázka je vedlejší. podstatné je, že jde o technický segment v prudkém rozvoji. Panasonic chytil vítr už na samém počátku, spolu s Olympusem je průkopník a ani s tímto zatím posledním modelem nezůstal pozadu. Předvedl ho loni v září, tedy půl druhého roku po modelu GH1. Připusťme, že i výborný výrobce jaký Panasonic bezesporu je vyniká v umění vytvářet modelový chaos a aby se v géčkové řadě prase vyznalo. Na začátku roku 2011 je u nás na trhu G1, G2a GH2 , to jsou modely s elektronickým hledáčkem, a také GF1 a GF2, což jsou kompakty s výměnnou optikou ale bez EVF, tedy jen s LCD na zadní stěně. Když do toho započítáme ještě G10, máme hlavu v pejru. Takže, G2 a G10 patří spíše do nižší třídy, kdežto GH1 a GH2 do vyšší. Porovnat je úkol pro Popelku, funkce a vlastnosti se mnohdy prolínají. V zásadě by se o rozdíly měli zajímat především fanoušci snímání videa na foťáku, v této oblasti jsou v géčkové řadě rozdíly největší. Jelikož mezi videofanoušky nepatřím (ani nemám televizi), soustředím se i v této recenzi spíše na fotografické vlastnosti.

Jaký je a komu je určen
Přístroj patří do třídy Micro Four Thirds, tedy má snímač velký 18.00 x 13.50 mm s prodlužovacím faktorem ohniska 2x. Znamená to, že hodnotu uvedenou na obrubě objektivu musíme násobit dvěma, abychom získali představu o úhlu záběru. Micro znamená, že k přístroji pasují především objektivy této třídě určené, nikoli automaticky všechny "čtyřtřetinové " objektivy - ty pasují s redukcí za cenu prodloužení ostřicí doby vlastně až na hranici praktické použitelnosti. Ostření mají všechny tyto přístroje na principu detekce kontrastu, což je principiálně vždy pomalejší než fázová detekce zrcadlovek. To je jejich hlavní hendikep, hlavní výhoda je o něco menší rozměr a váha. A to, že v elektronickém hledáčku vidíme všechny možné údaje a samozřejmě si tam můžeme pustit prohlížení nafocených obrázků, což na zrcadlovkách pochopitelně nelze. LCD je dotykový třípalcový, a co je velmi důležité, vyklápěcí a přetáčecí, elektronický hledáček vysokým rozlišením 852 x 600 pixelů.

Rozlišení námi zkoumaného přístroje ke úctyhodných 18,3 milionů fyzicky, 16,1 efektivně. Rozdíl v počtu Mpx plyne z toho, že senzor je poněkud rozměrově větší a je tudíž prostor pro nestandardní poměry stran, až 9x16, aniž by bylo nutno moc řezat výšku. No a samozřejmě 3:2, protože nativní poměr stran je tu 4:3. Snímač je nově řešený, velmi rychlý, takže přístroj rychleji ostří a také náhled má rychlejší obnovovací frekvenci, takže obraz je plynulejší. ISO dosahuje až 128000 . Rozsah závěrky je od 60 sec do 1/4000, má to vestavěný blesk a samozřejmě sáňky pro systémový externí blesk. Sériové focení má frekvenci až 5,3, tedy docela slušnou, byť ne špičkovou. Fotí to do JPG a RAW, ukládá na karty rodiny SD včetně vysokokapacitních SDXC (to GH1 neumí) - kvůli videu. To je vysoce kvalitní AVCHD 24, 60fps, má to stereo snímání zvuku. Přístroj je velký 124 x 90 x 76mm a váží 394 g (pochopitelně tělo). Standardně se dodává buď s objektivem 14-42 a pak stojí 23 tisíc (únor 2011) anebo s velmi výkonným objektivem 14-140, ovšem pak má cenu 35 tisíc.

Aparát je určen jak naprostým laikům - nabízí inteligentní automatiku, která je skutečně inteligentní a nemusíte se tedy o nic starat, ovšem také rozsáhlé možnosti kontroly obrazu. V té inteligentní automatice vývoj došel velmi daleko a pozadu nezůstal ani Panasonic, takže i poučený fotograf rád zabrousí na červenou ikonku iA na kruhovém voliči, tím spíš, že inteligence tohoto iA režimu je tak velká, že lze při ní kompenzovat expozici.

Ovládání a menu
Čímž se dostáváme k další kapitole. Jak řečeno, přístroj vychází vstříc i naprostým laikům. Na kruhovém voliči vpravo od hledáčku je červená ikona iS, o níž byla řeč. Nicméně i kdyby někdo začal laborovat s jinými režimy, na horní stěně hned za spouští foto a červeně označenou spouští pro video je Fn1 tlačítko, jímž se přepínáme mezi iA režimem a sofistikovanějšími programy. Pod kruhovým voličem je páčka vypínání/zapínání a pak taky páčka pro "drive", tedy: jednotlivé snímky, série, bracketing (expozice v různých hodnotách) a samospoušť.

Na levé straně je přepínání ručního ostření, průběžné ostření a jednorázové ostření - páčka pod menším kruhovým voličem, jímž volíme nastavení autofokusu. Ovšem k těmto volbám se lze dostat i přes dotykový displej. Na zadní stěně, odleva shora, najdeme přepínání obrazu z hledáčku na LCD - což lze i automaticky, nemusíte nic přepínat, jakmile přiložíte oko k hledáčku, ten se zapne sám. Dále je tlačítko pro prohlížení, uzávěr autofokusu a roller, tedy ovládací kolečko. Používá se hlavně na expoziční korekci, která se jím snadno vypíná a zapíná a ovládá, ale pozor, je dobrý sluha ale zlý pán, expoziční kompenzace se zapíná/vypíná tlakem na roller. Jakmile ho zapomeneme vypnout, při focení se velmi snadno samovolně pohne. Kontrola je snadná, když je v režimu korekce, údaj o kompenzaci je žlutý. Tak pozor na to, týká se to pochopitelně i dalších modelů této řady.
Čtyřcestný volič je tradiční, složený z pěti samostatných tlačítek uspořádaných do kruhu. Uprostřed je potvrzovací tlačítko a vstup ke kompletnímu menu, nahoře ISO, vpravo WB, dole volitelné funkční tlačítko a vlevo nabídka "filmů", tedy stylů zobrazení. Ale pozor, v třetím oddílu velkého menu je možné tlačítkům Fn1 (to je nahoře), Fn 2 (na čtyřcestné voliči vlevo) a Fn3 (tamtéž dole) přiřadit co potřebujete. Výchozí nastavení je: Fn1 inteligentní automatika, Fn2 "film", tedy barevnost, Fn3 způsob měření expozice. Lze ale volit z velké nabídky možností podle vlastního gusta.

Jak se s ním fotí
Je to svižný příjemný přístroj, snadno ovladatelný. Náběh je za 1,2 sec, v tom se nic nezměnilo, nicméně v praxi je to přinejmenším dostatečné. V rozumné časové prodlevě se probouzí se spánku, takže lze ho nechat zapnutý. Fotil jsem s širokorozsahovým objektivem 14-140, tedy 10x zoom. Rozsah budí obavy, nicméně nejsou namístě. Výkon je velmi dobrý v plném rozsahu zoomu. Oproti tradičním širokorozsahovým kompaktům s maličkým čipem je zde mnohem větší dynamický rozsah. Velmi příjemné překvapení je vysoké ISO, přístroj fakticky drží krok se zrcadlovkami, takže není třeba se bát hodnoty 1600 a snesitelná je i dvojnásobná citlivost.

Proč to nemá každý? Těžko říct. Já jsem si koupil GF1 a k ní elektronický hledáček, takže ve výsledku jsem na tom v podstatě nastejno, ale mám pocit že jsem na to vyzrál. Používám ji jenom s vynikajícím pevným sklem f=20 mm/F1,8. Asi bych se cítil divně, kdybych něco co vypadá jako zrcadlovka a chová se jako zrcadlovka měl jen s jedním sklem. V kombinaci s objektivem 14-140 je GH2 výborná, ovšem stojí 35 tisíc a za ty peníze mám Canona 7D, pravda, tělo, ale k tomu tělu mám nabídku desítek, možná stovek objektivů. Dovedl bych si ale představit akvizici tohoto přístroje s objektivem 14-140, protože

  • Je lehký, rychlý a výborně fotí
  • v hledáčku mám obrázek větší než v zrcadlovce APS-C s mnohem větším rozsahem informace
  • má výklopný a natáčecí displej a mohu ťuknutím prstu volit zaostřovací bod
  • má nabídku "mé barvy" a v ní režim "elegantní" a ten je opravdu elegantní
  • je široce konfigurovatelný

Pochybnosti jsem už předeslal. Zkrátka, nepřipadá mi to jako jádro systému, kdežto zrcadlovka je pro budování systému stvořená. Ale jako univerzálně použitelný šikovný lehký foťáček, ano, na to je dělaný.


Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Panasonic GH2?

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu (optického), 3 až 11 běžné světlo, a 12 s vestavěným bleskem

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12