V červnu jsem tu recenzoval Tamron 18 – 270 a pak jsem s ním dál fotil, takže mohu doplnit další ukázky. Ještě připomenu, že tyto objektivy jsou určeny pro Canon, Nikon a Sony. A právě včera jsem začal zkoušet další Tamron, zoom 70-300/4-5.6 Di VC USD, to je ten dražší. Cena – výkon, zatím velká spokojenost! Nejdřív ale k té 18-270. Jak už jsem psal v recenzi, měl jsem jak 18-200, tak 18-250. Nový model 18-270 má mnohem vyrovnanější kresbu a dá se říct, že na krátkém konci (18 mm a dále) kreslí velmi dobře i při plné světelnosti. Problém, a to je shrnutí mých pozorování, je samozřejmě ten delší konec, který má ekvivalent přes 400 mm kinofilmového přístroje a to je při světelnost F 6.3 zapeklitý oříšek, protože potřebujete rychlost závěrky aspoň 1/500 sec. Stabilizátor sice dělá co může a chová se až překvapivě dobře, jenže co je to platné, tu pravou ostrost vám stabilizace nezaručí. Hlavní slabina je zde ale pomalé ostření. Zkoušel jsem objektiv na houpačkách a kolotočích na pouti a v podstatě jsem tam pohořel, autofokus to prostě neustíhal.

 



Tamron SP AF 70-300mm F4-5,6 Di VC USD (uvádím plný název tohoto objektivu za cca 10 tisíc, abyste ho nezaměnili za starší model, který stojí míň než půlku, je bez stabilizace a je „makro“) naopak pro mě znamená velmi příjemné překvapení. Stabilizace se sice chová trochu nevypočitatelně a občas zachrochtá a škubne objektivem, ale dá se vypnout :-) . Zato ultrasonický autofokus je velmi rychlý a přesný. Navíc, objektiv je stavěn i pro full frame zrcadlovky, to je jeho další přednost a ještě to zvyšuje jeho poměr cena / výkon. Recenzi přinesu ještě tento týden, zde jsou zatím ukázky z objektivu 18 – 270.

 

Ukázky
Snímky 1 až 6 jsou pořízeny převážně ohniskem 18 mm a nemohu si na ně stěžovat. Ale už obr. 7 je uplavaný, třebaže byl pořízen tisícinou, pravda, při 800 ISO, ovšem Canonem 7D, kde 800 ISO „žádná míra“. Koupající se kosáček je jen kuriozita, fotil jsem skoro po tmě na 4000 ISO a to se na fotce podepsalo. Obrázek č. 10 je ukázka práce stabilizace – je brán 1/15 sec, což ovšem neznamená, že se to povede pokaždé – stabilizace jen zvyšuje pravděpodobnost jakés takés ostrosti. Obr. 11 ukazuje, jak je na tom objektiv s ostřením – ostřil jsem na teploměr, na pásmu se dá odečíst, že ostří trochu „za“, ale není to nic vážného. Dvanáctka je při 270 mm ze stativu při cloně F8.0 a 100 ISO.
Takže verdikt je vcelku prostý. Jde o univerzálně použitelný objektiv k běžnému rodinnému fotografování, kdy se zrcadlovka, nejlépe nějaká levná, promění v podstatě na „all in one“, tedy v nějaký dospělejší ultrazoom. On to fakticky ultrazoom je. Zázraky se od toho nedají čekat a problémy nás čekají hlavně na delším konci.

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

 

 

 


 

V červnu jsem tu recenzoval Tamron 18 – 270 a pak jsem s ním dál fotil, takže mohu doplnit další ukázky. Ještě připomenu, že tyto objektivy jsou určeny pro Canon, Nikon a Sony. A právě včera jsem začal zkoušet další Tamron, zoom 70-300/4-5.6 Di VC USD, to je ten dražší. Cena – výkon, zatím velká spokojenost! Nejdřív ale k té 18-270. Jak už jsem psal v recenzi, měl jsem jak 18-200, tak 18-250. Nový model 18-270 má mnohem vyrovnanější kresbu a dá se říct, že na krátkém konci (18 mm a dále) kreslí velmi dobře i při plné světelnosti. Problém, a to je shrnutí mých pozorování, je samozřejmě ten delší konec, který má ekvivalent přes 400 mm kinofilmového přístroje a to je při světelnost F 6.3 zapeklitý oříšek, protože potřebujete rychlost závěrky aspoň 1/500 sec. Stabilizátor sice dělá co může a chová se až překvapivě dobře, jenže co je to platné, tu pravou ostrost vám stabilizace nezaručí. Hlavní slabina je zde ale pomalé ostření. Zkoušel jsem objektiv na houpačkách a kolotočích na pouti a v podstatě jsem tam pohořel, autofokus to prostě neustíhal.

 



Tamron SP AF 70-300mm F4-5,6 Di VC USD (uvádím plný název tohoto objektivu za cca 10 tisíc, abyste ho nezaměnili az starší model, který stojí míň než půlku, je bez stabilizace a je „makro“) naopak pro mě znamená velmi příjemné překvapení. Stabilizace se sice chová trochu nevypočitatelně a občas zachrochtá a škubne objektivem, ale dá se vypnout :-) . Zato ultrasonický autofokus je velmi rychlý a přesný. Navíc, objektiv je stavěn i pro full frame zrcadlovky, to je jeho další přednost a ještě to zvyšuje jeho poměr cena / výkon. Recenzi přinesu ještě tento týden, zde jsou zatím ukázky z objektivu 18 – 270.

 

Ukázky
Snímky 1 až 6 jsou pořízeny převážně ohniskem 18 mm a nemohu si na ně stěžovat. Ale už obr. 7 je uplavaný, třebaže byl pořízen tisícinou, pravda, při 800 ISO, ovšem Canonem 7D, kde 800 ISO „žádná míra“. Koupající se kosáček je jen kuriozita, fotil jsem skoro po tmě na 4000 ISO a to se na fotce podepsalo. Obrázek č. 10 je ukázka práce stabilizace – je brán 1/15 sec, což ovšem neznamená, že se to povede pokaždé – stabilizace jen zvyšuje pravděpodobnost jakés takés ostrosti. Obr. 11 ukazuje, jak je na tom objektiv s ostřením – ostřil jsem na teploměr, na pásmu se dá odečíst, že ostří trochu „za“, ale není to nic vážného. Dvanáctka je při 270 mm ze stativu při cloně F8.0 a 100 ISO.
Takže verdikt je vcelku prostý. Jde o univerzálně použitelný objektiv k běžnému rodinnému fotografování, kdy se zrcadlovka, nejlépe nějaká levná, promění v podstatě na „all in one“, tedy v nějaký dospělejší ultrazoom. On to fakticky ultrazoom je. Zázraky se od toho nedají čekat a problémy nás čekají hlavně na delším konci.

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12