Ultrasvětelný Summilux a kompakt s výměnnými objektivy Panasonic GF3 jsou novinky na našem trhu. S géefkou jsem už měl tu čest, ale objektiv jsem viděl je z rychlíku a proto jsem ho nedočkavě vybaloval z krabice. Začerstva se podělím o první poznatky.
Nejdřív se přiznám, že jsem se světelností 1.4 měl vždycky problémy. Měl jsem takto světelný objektiv ještě na analogovém Nikormatu před – doslova – desítkami let a od té doby jsem s jednačtyřkovými objektivy přišel několikrát do styku, ale vždy jen kratičce a – zkrátka – nikdy jsem nevydoloval z té supersvětelnosti pořádně ostrou fotku. Takže tenhle Summilux je první jedna čtyřka, kterou mám příležitost pořádně prověřit. Na první ukázce jsem vyfocený já, takže lze vytušit, že to fotil někdo jiný :-). Nicméně si prohlédněte ostrost oka na obrázku vlevo. Ostrost oka je pro mě jedno z významných kritérií při posuzování objektivu. Musí být vidět žilky a samozřejmě kresba v duhovce. Tady je to naprosto dokonalé:

Zde je detail 1:1 z toho obrázku – je to foceno v měkkém světle za deště. Citlivost byla nejnižší, tedy 160 ISO, takže je to zároveň i zkouška rozlišovací schopnosti Panasonicu s čipem 4/3 palce.

Další ukázka je možná méně přesvědčivá, protože tyhle přírodní motivy, najmě pak jehličky borovic vycházejí ostře prakticky vždycky.

Spíš je tu zajímavý jiný jev, totiž hloubka ostrosti. Jde o objektiv s fyzickou ohniskovou vzdáleností 25 mm, s prodlužovacím faktorem2x, tedy o ekvivalent padesátky. Clona F1.4 vytváří rozostřené pozadí, nicméně díky krátkému ohnisku je tu hloubka rozumně velká a pozadí je neostré, ale čitelné. Je zde tedy moc pěkný separační efekt.

Další dvě ukázky (moje vnučka Dominika, měla páté narozeniny) jsou jedna při 1000 ISO, druhá při 400.

Ostrost tu není už tak výrazná a bude třeba prozkoumat, zdali je to dáno citlivostí, anebo zda přístroj při nižší světelné hladině hůř ostří. Z jiných fotek jsem totiž měl pocit, že hází rovinu ostrosti za rovinu ostřicího bodu. GF3 je řešen s dotykovým displejem a všechny čtyři ukázky byly pořízeny dotykem displeje, tedy ťuknutím na místo na displeji, kde má být položena ostrost. Na prvních dvou to vyšlo perfektně.

Každopádně na mě tenhle Summilux (použitelný jak pro olympusí Peny, tak pro G a GF řadu Panasonicu) dělá velmi dobrý dojem. Jeho cena nebyla dosud stanovena. Macro -Elmarit stojí skoro dvacku, takže se bojím zklamání, že by se cena mohla držet „lehce“ nad limitem deseti tisíc. Palačinka Panasonic Lumix G 20/1.7 stojí 9 tisíc, je to dokonalý, jen o něco méně světelný objektiv, a ten by mohl svou přítomností na trhu (snad) trochu ukrotit cenové rozmach při ocenění na našem trhu – na Bhphotovideu v New Yorku stojí 600 dolarů. K objektivu (i fotoaparátu) se vrátím řádnou recenzí.