Někdy se to semele opravdu na levačku. Avantgardní scéna, to znamená, že bude tma jak v pytli a vy se budete tísnit na rozviklané řadě někde v koutě. Pak nezbývá, než taky postupovat "avantgardně".
Což se mi stalo předminulý týden v divadle v Roxy. Fotil jsem Konica Minoltou X60, tedy vysloveně amatérským přístrojem. Nastavil jsem ISO 400. Dále - odvěký problém: jaké nastavení bílé? Když jsem nastavil žárovkové osvětlení, bylo to všechno ještě horší než lepší. Takže jsem s e pokorně vrátil k automatice. Tanečníci/zpěváci byli moc daleko a tahle Minolta má zoom jen 1:3,. Takže jsem použil (podruhé v životě) digitální zoom. Časy vycházel vteřinové i delší. Takže jsem byl zvědavý, co z toho vzejde. Vzešlo z toho toto:
Při půldruhavteřinové expozici dochází k zajímavému jevu - zdvojení kontur. Všimněte si zpěvačky vlevo: má "dva obličeje", jeden zpředu, druhý z profilu.
Zde se hýbal fotoaparát - v první fázi shora dolů a pak zůstal stát. Také jeden a půl vteřiny expozičního času.
Variace na první snímek ze série. Mocné máznutí vyvolává efekt pohybu.
A do čtveřice všeho experimentálního - snímek je možno převést do odstínů šedi. Vypadá to ještě "umělečtěji". Tahle série je "z nouze ctnost", ale viděli jsme stovky a stovky divadelních fotografií pořízených touto metodou!
Rozhodně je to ale lepší, myslím, než mrtvé fotky vypálené elektronickým bleskem.