Na úterní článek o podivné deformaci snímků se ozvalo několik čtenářů s vysvětlením onoho podivuhodného jevu. Zdá se, že jde o technickou vlastnost snímače, která má stejný efekt, jako pomalé štěrbinové závěrky historických fotoaparátů. Velmi pravděpodobná mi připadá odpověď pana Beránka:

Dobrý den, fotografie jedouci lokomotivy zveřejněné u článku "záhada hlavolamu" vykazují naprosto stejnou chybu, jako fotografie pořízené levnými digitály značek jako je Umax, Mustek a pod. Tyto fotoaparáty jsou vybaveny levnými CMOS/CCD snímači, které odečítají data postupně - odshora dolů. Tato rychlost není nijak závratná (cca 1/60 s) a má za následek naprosto stejný efekt, jako závěrka u kinofilmového fotoaparátu - každá řádka obrazu je snímána v jiný čas, což u pohybujícího se objektu způsobí přesně stejný efekt jako je na fotografii. Uvedená doba expozice 1/2000 je stejně jako u kinofilmu dobou expozice jednoho bodu snímače/filmu, ne dobou celého cyklu závěrky. Ta málokdy přesáhne 1/125s (tato doba je u fotoaparátu stejná s nejkratším synchronizačním časem blesku). Expoziční čas může být tedy 1/2000s, nicméně doba expozice záběru (cyklus závěrky, přečtení celého snímače) může být 1/60 až 1/125s což stačí k tomu, aby každá řádka snímaná s časem 1/2000 s rozmazaná nebyla, nicméně celkový čas expozice (přečtení celého snímače) je natolik dlouhý, že lokomotiva (fotografovaná zblízka) ujede několik metrů.
Petr Beránek

Co k tomu dodat?
Je zajímavé, jak málo jsou technicky dokumentované určité technické prvky digitální fotografie, s nimiž přicházíme do běžného styku. Výše popsaný jev by se dal prověřit fotografováním nějakého předmětu, který by se pohyboval známou rychlostí a pak by se dala odečíst celková rychlost "závěrky", tedy rychlost načtení obrázku. Plyne z toho zároveň, že snímače tohoto typu mají "dva expoziční časy", tedy čas, po který se fotodioda aktivně účastní procesu převodu světelné energie na elektrický náboj, a čas, po který se tento proces děje v celé ploše obrazu. Snímání rychle se pohybujícího objektu pak nemá za následek pohybovou neostrost, jak je tomu v klasické fotografii, ale zkreslení.

Zkreslení se projevuje i u klasických štěrbinových závěrek: kdysi mi vyprávěl divadelní fotograf Karel Štoll, že balet fotografuje jen Rolleiflexem s centrální závěrkou, protože přístrojem se štěrbinovou závěrkou to nejde - dochází ke zkreslení.

A nakonec: myslím, že této vlastnosti "fotomobilů" by se dalo využít k zajímavým výtvarným efektům - ovšem i ty by se daly snadno napodobit v grafickém editoru...