V prvním díle jsme si ukázali techniku vestavěného blesku,a v tom druhém šla řeč o jeho režimech. V tomto dílu si ukážeme některé praktické použití. Než se do toho pustím, připomenu základní poznatky z předchozích dílů:
Vestavěný blesk je limitován malým výkonem a přísnou směrovostí svého reflektoru. Jako hlavní světelný zdroj dává problematické výsledky. V automatickém režimu "blýská" kdykoli klesne světelná hladina. Proto je dobré ho mít trvale vypnutý a zapínat ho jen podle potřeby, nejlépe na některý režim, který pracuje s "pomalým časem", tedy na režim, který doblýskne do "přirozeného času" nastaveného automatikou (v součinnosti s vámi). Je třeba dávat pozor na synchronizační čas, pokud tato přirozená expozice přesáhne technické možnosti aparátu, na př. 1/250 sec, mohly by nastat potíže.

S bleskem ve dne můžeme dosáhnout dvojího efektu. Především se bleskem dají změkčit tvrdé stíny. Ty ruší zejména na snímcích portrétní povahy. Podívejme se na příklad, jak ho pořídila Ljuba Krbová (ten pán na fotce jsem já):

Fotka je pořízena za pošmourného počasí a ještě ke všemu mám na hlavě klobouk, který mi zastiňuje oči. Pomohl blesk vestavěný do mého Nikonu D200. Jeho výkon je stažený na -1, také expoziční kompenzace byla (v obou případech) nastavena na -1/3 EV. Nezapomínejme, že lidská pleť má větší odrazivost, než mnohé jiné materiály, rozhodně větší než tkanina a plst mého kabátu a klobouku.

Je ovšem třeba bedlivě hlídat nastavení výkonu blesku. Je lepší ho raději snížit, než zvýšit. Důvody jsou dva. Příliš silný blesk obličej vypálí, to znamená, obličej je pak plochý, nepřirozený, bez modelace. No a samozřejmě ten silný blesk odčerpává energii z akumulátoru.
Variantu tohoto případu najdete na následující dvojici ukázek:

Na této momentce není nic zvláštního, jenomže je pořízena při hodně pošmourném počasí a expozice vyšla na 1/13 sec. Objektiv je sice stabilizovaný (Nikon 18-200 VR), ale přece jen ta třináctinka je nepříjemně dlouhý čas.

Blesk "do pomalého času" jenom doplnil světlo - třináctina zůstala v platnosti! To je zásadní rozdíl režimu "slow flash" od režimu "fill in" flash čili vynuceného blesku. Slow flash respektuje pomalý čas (odtud má svůj název), kdežto vynucený blesk si nastaví synchronizační čas, kdy je v okamžiku záblesku celá závěrka zaručeně otevřená - typicky to bývá 1/60 sec, a tak je tomu i zde v Nikonu D200. Na zmenšeném obrázku to tolik není vidět, ale na původním desetimegovém jsou vidět drobné neostrosti na okrajích postavy: obrázek je v podstatě neostrý, ale blesk z neostrosti vyloupnul to podstatné, totiž postavu.

Tento případ slouží, dejme tomu, k vylepšení obrazu. Vestavěného blesku se ale dá využít i k vyslovené záchraně obrazu, typicky v protisvětle. Podívejte se nejdřív na tuto ukázku:

Byla pořízena v průjezdu drážďanského Zwingeru. Expozice se přizpůsobila situaci venku. Bylo by samozřejmě možné nastavit expozici tak, aby odpovídala osvětlení postavy, jenže pak by pozadí bylo beznadějně přepálené. Mezi úrovní osvětlení pozadí a popředí je propastný rozdíl, běžnými prostředky nepřeklenutelný. Pak je třeba postavu přisvítit. Výsledek je takový:

Není to zcela jednoduché! Je třeba hlídat expozici venku. Top samozřejmě lze různým způsobem, ale v podstatě nejjednodušší je přepnutí na manuální režim. Prostě - změřím běžným způsobem (nejlépe v režimu A, tedy v režimu priority clony, jak to se světlem vypadá, pak přenesu naměřené hodnoty ručně na aparát v režimu M (manuál, tedy ruční nastavení expozice), aktivuji blesk v režimu slow a doladím jeho záblesk pomocí korekce síly blesku. Zní to velmi složitě a ve skutečnosti je to velmi jednoduché, jen to zkusit.


První díl
druhý díl seriálu o blesku