V létě přišel Olympus s novou generací svého přístroje PEN, kompaktu s výměnným objektivem a ve třídě micro 4/3. Nejdříve se na trhu objevil nejdražší model E-P3 a teď ho následuje lehká verze, tedy E-PL3. Přístroj E-P3 jsem popisoval zde na základě několikahodinové zkušenosti z vídeňské premiéry aparátu. Nyní tedy přišel na řadu „lite“ model. Ten vyšší model stojí 22 tisíc, to je odvážně nasazená cena, tím spíš, že je dobře pro vážné focení pořídit elektronický hledáček VF-2, který stojí s odpuštěním skoro 6 tisíc anebo aspoň VF-3, levnější verzi, za „jenom“ 3800 Kč. Lehká verze stojí se setovým objektivem 14-42 IIR 15 tiséíc korun (září 2011). To uvedu zkraje, abychom pochopili, kde se pohybujeme.

 


Jaký je a komu je určen
Obecně vzato, tyto „mirrorless“ přístroje si oblíbili lidé, kteří mají zrcadlovku, zvykli si na kvalitu jejího obrazu, ale nechtějí se s ní tahat. Tohle byla od začátku cílová skupina pro formát 4/3, nejdřív to byly pravé zrcadlovky, ty na trhu více méně shořely, ale ujaly se ve verzi micro. Objektivy jsou malé a navíc prodlužovací faktor je 2x. Takže zkoumaní E-PL3 má skoro stejné rozměry, jako špičkový kompakt Olympusu XZ1, který jsem zde upřímně velebil zde.E-PL3 měří 110 x 64 x 37 mm a váží 313 g, kdežto XZ1 měří 111 x 65 x 42 mm a váží 275 g. Model E-PL3 má oproti E-P3 výklopný displej, což je vítaná změna, avšak nemá vestavěný blesk – v dodávce je externí pidiblesk, který je nutno nasadit.

Čip je čtyřtřetinový, tedy 17.3 x 13 mm CMOS, stabilizovaný, ošetřovaný dvoujádrovým procesorem Truepic. Výstup je 12,3 megapixeků (4032 x 3024 pixelů), tedy poměr stran 4:3. Obrázky jsou JPEG a RAW. Citlivost je v rozmezí 100 až 12800 ISO, systém autofokusu je měření kontrastu, nicméně tento systém je zdokonalen tak, že výrobce uvádí, že jde „o jeden z nejrychlejších“ systémů toho druhu, což je narážka na novou generaci čtyřtřetinových Panasoniků. Vyklápěcí LCD je třípalcový a má 460 tisíc bodů, poměr stran má „videový“, tedy 16:9, nicméně při použití rodného poměru stran 4:3 to nedělá žádné potíže, naopak – zleva i zprava se objeví černý pruh a na něm jsou dobře vidět ikonky a údaje o nastavení.. Sériové focení má rychlost 5,5 fps. Video je ve formátu AVCHD se stereozvukem, v HD režimu až 1920 x 1080 bodů. Zapisuje na karty SD/SDHC/SDXC , akumulátor je Lithium-Ion BLS-5, shodný s modelem P3.

Už z těchto suchých výčtů bije do očí shoda s dražším modelem E-P3. Chybí tu možnost ostřit na dotyk displeje, ale ten je vyklápěcí. Předvoleb bílé má dražší model 12, levnější jen 8. Dražší model však má pomalejší sériové snímání a více uživatelsky definovatelných tlačítek a je vybaven rollerem, kdežto „lite“ roller nemá. Budete-li tedy bádat nad tím, jaký je důvod ke koupi přístroje o 7 tisíc dražšího, pak se prosím zeptejte někoho jiného než mne. Zůstaňme ale u „lite“ verze.

Přístroj je určen lidem, kteří od něho čekají vysoký výkon, avšak děsí se „leikovského“ vzezření vyšší verze. Lite se tváří nevinně jako obyčejný kompakt a pokud s ním tak budete zacházet, bude se i tak chovat. Je malý a elegantní – a nabídka optiky je k němu velká, nezapomeňme, že kompatibilní jsou i objektivy třídy micro 4/3 produkované Panasonikem. Rozhodně je z čeho vybrat. Já jsem fotil převážně setovým objektivem 14-42 a byl jsem s ním nadmíru spokojený, jak si ještě povíme.


Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem zcela vpravo nahoře vedle spouště; když je zapnutý, svítí modrá ledka. Vedle je spoušť a následuje kruhový volič režimů. Nabízí „kreativní“ PASMN, tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony nebo času, plný manuál M. Dále je tu plný automat, „art“ filtry, scénické režimy a video.

 


Video se dá spouštět i tlačítkem na zadní stěně vpravo, pod hranou. Zde, tedy nad displejem, je tlačítek včetně zmíněné videospouště celkem pět. Zleva je to prohlížení a mazání, v pravé části funkční Fn tlačítko a lupa. Spoušť videa se dá přenastavit v menu tak, že spustí uživatelské nastavení. Pikantní je, že v návodu na přiloženém CD se uživatelské nastavení nedá najít v rejstříku, neboť údaje v rejstříku jsou napůl anglicky a neodpovídají tomu, co najdete v českém menu. Poté co povoláte detektiva Babočku zjistíte, že se „myset“ nastavuje v záložce 1 fotografického menu pod položkou moje nastavení. Že vám z toho jde hlava kolem? To jste ale neviděli to menu.

Nastavit se dá i Fn tlačítko, to se dělá v položce Uživatelské menu, které ale nejdřív musíte dostat z menu nastavení do hlavního menu. Pak tam najdete položku Tlač/Ovladač. V rejstříku to není a když se dostanete na str. 1085 návodu, opět volejte osvědčeného detektiva Babočku, jelikož je to tam všechno anglicky a v menu je to jinak. Jsou tam i hezké momenty, jako například že Fn tlačítku můžete přiřadit funkci jedna velká rybička nebo tři malé rybičky a na str. 82 návodu je to namalované, aniž bylo vysvětleno, co to je a musíte se probojovat až na str. 89, kde je napsáno, že je to pro podvodní fotografování s pouzdrem. Užitečné je nastavit Fn tlačítko na „home“, čímž se nastavuje umístění zaostřovacího bodu a přepínání na celoplošné ostření. Doporučuji pro studium tohoto menu věnovat několik zimních večerů, jelikož je tam spousta užitečných věcí. Užijete radost z objevování, asi jako při skládání čínské kostky. A taky se zasmějete, když zjistíte, že po straně tohoto vypečeného návodu je napsáno „informace“.

Zpět k foťáku. Vpravo od LCD je info tlačítko, které definuje, co má být vidět na displeji, pod ním je čtyřcestný volič s ovládacím kroužkem. V poloze nahoru se dá nastavit kompenzace expozice (v menu lze ovlivnit kompenzaci jaksi trvale),vlevo je posun zaostřovacího bodu (sem se to přestěhuje a nadefinovaným Fn tlačítkem přepíná) a pravá a spodní poloha je definovatelná, takže doporučuji nastavit ISO a WB, které jsou jinak zvenčí přímo nepřístupné. Dole je tlačítko pro menu.

 


Středovým tlačítkem OK se dostaneme do funkčního menu, které se otevře po pravé straně displeje. Proto je dobře, že má nudlózní poměr stran, protože menu se tam dobře vejde. Myslím, že je toho tam zbytečně moc a přepínání poměru stran (například) neděláme ob – snímek, aby bylo nutno to dávat do funkčního menu. Změnou firmwaru by bylo pěkné umožnit definici funkčního menu, takhle má dvě obrazovky a je toho tam fakt moc.

Čtyřcestný volič užijeme i při fotografování, protože se jím dá clonit a měnit doba osvitu. Je třeba si zvyknout, že kupříkladu při režimu A (priorita clony) je třeba cvaknout nahoru – a teď pozor: jak víme, cvaknutí nahoru aktivuje kompenzaci expozice, ale také v daném příkladu clonu. Poté posunem doleva / doprava ovládáme kompenzaci a nahoru / dolů clonu. Analogicky je to s prioritou času a při plném manuálu nahoru a dolů volíme čas a zleva doprava clonu. Kompenzace pochopitelně při plném manuálu nepřipadá v úvahu a stupnice funguje jako informace o expozici.

Je to všechno trochu divoké, ale lze si pozoruhodně rychle zvyknout.

Jak se s ním fotí
Na tomto Penu je třeba především ocenit jeho rychlost. Není to jen relativní oproti předchozím modelům. Je to skutečně svižný přístroj, který rychle startuje, rychle ostří a i jeho sériové focení je velmi slušné. Obrazová kvalita je výborná, podívejte se na zkušební obrázky. Za zmínku stojí především ten setový objektiv 14-42, který je velmi příjemný a dobře kreslí už od plné světelnosti.

Určitý problém je s vysokým ISO. Hranice použitelnosti je 1600, výše je to už hodně problematické. Však taky automatika se nad tuto kritickou hranici nepouští. Automatický režim je velmi dobře použitelný, není třeba se mu vyhýbat, a zábavné jsou i „art“ režimy, jako jsou „dramatické fotky“ a podobné piškuntálie. Pak ale doporučuji fotit v kombinaci RAW+JPEG, protože ten RAW si uchová původní obrazový záznam.

Sériové focení frekvencí 5 snímků za sek... pardon, za vteřinu je pěkné, co je ale hodně tuhé je, že přestaneme vidět co fotíme. Prostě, na displeji se objeví náhledy právě nafocených snímků. Běda, kdybychom chtěli sérií sledovat nějaký pohyblivý objekt.

Jednu poznámku ale přece jenom mám. Bez elektronického hledáčku je dobře mít tento přístroj buď se setovým objektivem, nebo s pancake pevným ohniskem. S delším ohniskem je problém. Zvlášť na plném slunci není práce jednoduchá, třebaže výklopný displej je na aparátu tohoto typu velmi užitečná pomůcka a ve srovnání s E-P3 je to v mých očích veliké plus pro E-PL3.

Shrnutí
Olympus E-PL3 má podstatně lepší charakteristiku cena / výkon než jeho hodnostně výše postavený kolega E-P3. Je velmi malý a skladný, má výklopný displej a po studiu menu si lze navolit věci, které by na něm měly být už z továrny, hlavně tedy ovládání ISO a WB. Je velmi vhodný pro živou fotografii s krátkými ohnisky, protože je nenápadný, lidi svým vzezřením obyčejného kompaktu znepokojuje rozhodně méně než velká zrcadlovka. V kombinaci s elektronickým hledáčkem je to příjemná „leika“, ovšem cenově se potom dostává za hranici rozumu. Rozhodně je to přístroj zdařilý, který patří ke špičce ve své kategorii.

 

Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16