Nejdřív přiznám, že se fotilo krátce. Panasonic mi ho poskytl na jedno odpoledne na setkání novinářů v Budapešti. Jsem fanda projektu G od jedničky a byl jsem tedy zvědavý, jak si povede pětka. Úvodem rituálně připomenu, že jde o přístroj systému micro 4/3, kam patří kromě géček paňáku o přístroje PEN a OM-D Olympusu. Snímač těchto přístrojů je 17.3 x 13 mm velký a má prodlužovací faktor 2x, takže objektiv, dejme tomu, s fyzickým ohniskem 12 mm má zobrazovací úhel jako objektiv 24 mm kinofilmového aparátu.

 


Předchůdce, tedy model G3, jsem tu recenzoval skoro na den přesně loni. K převratným změnám nedošlo. Je to přístroj s elektronickým hledáčkem a s výklopným a přetáčecím displejem. Snímač je nový, sice s prakticky stejným rozlišením 16 Mpx, avšak ve spolupráci s procesorem bylo možno navýšit ISO až na 12800. Zajímavý je ale mnohem větší počet fyzických megapixelů – G3 má 15.8 Mpx efektivně a 16,6 fyzicky, kdežto G5 má 16,1 efektivně, avšak fyzicky 18.3. Nárůst počtu obslužných obvodů jistě vede ke zvýšení rychlosti chodu přístroje a zpracování obrazu. Změnil se i displej. Je sice dál třípalcový a přetáčecí, avšak je dotykový a má dvakrát větší rozlišení, 920 tisíc bodů. Naprosto nepodceňuji tuto funkci. Při focení z neobvyklých úhlů při vyklopeném displej je to nejrychlejší a nejpříjemnější způsob jak aktivovat expozici. Tento přístroj zavedl novinku. Když fotografujete přes elektronický hledáček – a ten má senzor který pozná, že se koukáte (já to vypínám, raději to přepínám sám, ale každý ať si najde to svoje), měli byste na dotykovém displeji mít možnost posouvat zaostřovací bod. Funkce se mi nepovedla aktivovat, nicméně nutno podotknout, že jsme měli v té Pešti (i Budě) předprodukční vzorky. Otatně, určité rozpaky jsem vycítil i z preview kolegů z Dpreview.

 


Další změny jsou v podstatě kosmetické. Změnila se poloha spouště a kousek přestěhovali i roller na zadní stěně. K různým režimům přibyl i režim „tiché spouště“. To je vynikající pomůcka a tou se přístroj dostává do výhodné pozice oproti pravým zrcadlovkám, které v podstatě tiché být nemohou, leda v režimu live view a to pak ztrácejí charakteristiku zrcadlovky a je z nich přerostlý kompakt. Přibyl maličký reproduktor a nepatrně se změnily rozměry a váha – teď je to 120 x 83 x 71 mm a 396 g. Samozřejmě záleží na použité optice – přístroj se typicky dodává s objektivem 14-42 (28-84 ekv.) světelným F3.5-5.6.

Ovládání a menu
Podstatné ovládací prvky jsou na horní stěně. Stejně jako na G3 tam najdeme kruhový volič režimů spojený s vypínačem pak je tam tlačítko na zapínání/vypínání inteligentní automatiky, něco jako „panic button“ pro případy, že by si obsluha nevěděla rady, spoušť pro video – a novinka přístroje, páčka v blízkosti spouště, která může mít různé volitelné funkce, avšak ve výchozím nastavení ovládá elektricky ovládaný zoom. Někdo to může pokládat za svatokrádež, já si myslím, že je to chytré řešení a ocení to především videisté při klidném elektrickém zoomování. Lze sem nastavit kompenzaci expozice, eventuálně ovládání clony v manuálním režimu.

 


Na zadní stěně je nahoře vpravo roller (přístroj má jen jeden, ačkoli onu páčku u spouště můžeme pokládat za další cosi-jako-roller. Vpravo od hledáčku je tlačítko pro Q-menu, skvělou to věc, kdy si základní ovládací prvky ukážete na displeji a dotykem nastavujete, co potřebujete. Tlačítko pro blokování ostření a expozice slouží i jako volitelné Fn tlačítko další Fn tlačítko je dole pod čtyřcestným voličem. Ten je výklopný s potvrzovacím tlačítkem uprostřed a jsou mu přiřazeny volby ISO, WB, režimu měření expozice a režim snímání jednotlivé/série/samospoušť. Série má pěknou frekvenci 6 fps.

Menu je tradiční, ovšem díky geniálně přístupnému Q-menu asi nebude často navštěvované.

Jak se s ním fotí
Pěl jsem chválu už na G3 a nemám důvod ke změně tóniny. Chová se jako malá svižná zrcadlovka a kdo si tedy přeje kvalitu zrcadlovky a nehodlá cvičit svaly, pro něho je MFT přístroj určitě zajímavou alternativou ke zvážení. Během těch několika hodin potulek sluncem rozpálenou Budapeští jsme ocenil hlavně dotykový displej, jeho Q-menu i možnost exponovat dotykem při vyklopeném displeji v neobvyklém úhlu záběru.

Debata jistě bude kolem kvality fotek ve vysokém ISO. Jsem v tomto ohledu liberál a z pohledu liberála mi 1600 tohoto přístroje připadá bezproblémové. V ukázkách máte i 6400 ISO (telefonující paní), tam ovšem je šum značný a 12800 je opravdu nouzovka. Nicméně z praktického hlediska, vystačíme s citlivostmi do ISO 2000 v 99% případů. Navíc, záleží na optice. Používal jsem setový objektiv. Panasonic vyrábí úžasný objektiv o ohnisku 20 mm (= 40 mm ekv.) světelný F1.7, a to pak jsme zase někde jinde. Existuje i 12-35 na F2.8, ale pak se dostáváme do úvah nikoli technických, protože tento objektiv stojí skoro dvakrát tolik, než byste zaplatili za tělo. Je to normální nebo ne? Jak se to vezme. Těla odcházejí, objektivy zůstávají a kvalitní objektiv zůstane kvalitní i za deset, patnáct let, kdežto z těla bude vykopávka s nulovou hodnotou.

Shrnutí
Panasonic G5 znamená zřetelný vývojový krok oproti rok starému předchůdci. Panasonic G3 stojí 14, cena G5 by se měla pohybovat kolem 16tisíc. Kdybych měl volit jako nový uživatel a nebyl zrovna v platební nouzi (to bych si ale asi nekupioval foťák), sáhl bych po G5. Je uživatelsky komfortnější a jeh dotykový displej je skutečně významná inovace, kteoru ale ocení až ten, kdo s tím přišel do styku – je to takové to „na co mi to je“ dokud to neznám a pak to mám a říkám „jak jsme bez toho mohl být“. Nicméně k upgradu G3 na G5 bych asi neměl moc argumentů s ohledem na rozdíl ceny prodaného starého.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Panasonic G5?