Navazuji na článek z půlky července, kdy jsem měl G5 v Budapešti poprvé v ruce. Nyní jsem měl příležitost prozkoumat tento zajímavý přístroj důkladněji. Jde o přístroj systému Micro 4/3, kam patří kromě géček paňáku i přístroje PEN a OM-D Olympusu. Snímač těchto přístrojů je 17.3 x 13 mm velký a má prodlužovací faktor 2x, takže objektiv setový objektiv gé pětky s fyzickým ohniskem 14 až 42 mm má zobrazovací úhel jako objektiv 28 ař 84 mm kinofilmového aparátu. Je to přístroj s elektronickým hledáčkem a s výklopným a přetáčecím displejem. Snímač je nově konstruovaný, má 16,1 mega efektivně, avšak fyzicky 18.3. Nárůst počtu obslužných obvodů jistě vede ke zvýšení rychlosti chodu přístroje a zpracování obrazu. Přístroj má nový procesor Venus Engine VII HD, už název napovídá, že ke změnám došlo i v oblasti videa. Pochopitelně zůstává full HD 1920 / 60 fps. Velmi se zvětšila rychlost sériového focení – až na 20 fotek za sec, nicméně při této rychlosti (ani při rychlosti 6 fps) není k disposici živý náhled, ten je až při střední rychlosti 3,7 fps. V praxi to ale není na závadu, vidíme náhledy právě pořízených obrázků, takže jsme schopni sledovat pohybující se objekt - byť s jistým zpožděním.

 



 

Hledáček je elektronický, se zvětšením 1,4x. Změnil se displej. Je sice dál třípalcový a přetáčecí, avšak má dvakrát větší rozlišení než G3, 920 tisíc bodů, a je dotykový. Umožňuje tudíž exponovat dotykem. Při focení z neobvyklých úhlů při vyklopeném displej je to nejrychlejší a nejpříjemnější způsob, jak aktivovat expozici. Dotykem lze přesouvat zaostřovací bod, o tom se zmíním ještě později.

 



 

Přístroj má výměnnou optiku, přičemž výběr možných objektivů je díky příslušnosti k systému Micro 4/3 bezkonkurenční ve srovnání s jinými systémy, které spoléhají především na vlastní výrobu. Panasonic může používat olympusí objektivy Zuiko učené k M4/3, i objektivy jiných výrobců. Uživatel tedy naprosto není vázán na setový objektiv, jakási „volba snů“ je sestava objektivů Panasonic 12-35/2.8 a 35-100/2.8. Je to sice drahé, ale kvalita je špičková.

Čímž se zvolna dostávám k tomu, komu je přístroj určen. Umí všechno, na co si dokážete po půlnočním probuzení vzpomenout – a za cenu 19 tisíc i se setovým objektivem. Cenově je tedy v třídě low end zrcadlovek, ovšem má proti ním výhodu v malém rozměru a váze – hlavně váze použité optiky, a nenápadnosti. Na systém Micro 4/3 žádnou krosnu nepotřebujete, když trochu přeženu, odnosíte to po kapsách. Řada GF Panasonicu je dnes už hodně amatérská, náročnějším milovníkům kompaktů je určen GX1, ovšem bez EVF hledáčku, eventuálně GH2, luxusní obměna géček, recenzoval jsem loni v lednu, od té doby cena na krámě klesla o 7 tisíc na aktuálních 28 tisíc. Pořád je to ale o 10 tisíc víc než G5, což je letošní novinka – a v podstatě zapěje stejnou píseň.

Ovládání a menu.
Přístroj se zapíná páčkou na horní stěně. Je umístěna pod voličem režimů – nabízí tradiční PASM, tedy program, priority clony a času a plný manuál, dále scénické režimy a „umělecké filtry“. Inteligentní automatika má samostatné tlačítko, vpravo od voliče. Dále je zde spoušť videa – tu lze v setupu vypnut, bohužel na ni nelze navolit žádná funkce. Což zase takové neštěstí není, je tu pět definovatelných tlačítek, tři jsou fyzická, dvě jsou na dotykovém displeji.

Rollery jsou dva, přední se netočí, je to joystick, točí se ten zadní. Pokud máme objektiv s motorickým zoomem, jako je ten setový 12-42, předním rollerem zoomujeme, zadním ovládáme clonu, eventuálně čas – a po stisknutí směrem dolů zadní roller ovládá expoziční korekci. V setupu lze jednoznačně definovat funkci předního rolleru, buď zoom nebo korekce nebo automatická volba.

Na zadní stěně vpravo od hledáčku je Q-menu, tedy funkční menu s nejčastějšími funkcemi a funkční Fn tlačítko – ve výchozím nastavení je to uzávěr expozice, já si tam navolil HDR.

Vpravo od displeje je čtyřcestný volič s rozumně dedikovanými funkcemi – nahoře ISO, vpravo nastavení bílé, dole režim snímání singl – série samospoušť a vlevo režim zaostřování. Nad tím je tlačítko pro prohlížení a pro režim displeje, dole je mazání respektive povel „zpět“, pokud jsme v menu.

 



 

Do menu se dostaneme stisknutí středového tlačítka čtyřcestného voliče. Má oddíly foto, video, vlastní nastavení, setup a přehrávání.

V režimu foto stojí za zmínku HDR a expoziční vějíř, což je bracketing; lze to nadefinovat na specifické pozice , dejme tomu C1 a C2.Přístroj ale nenabízí nastavitelnou redukci šumu při vysokém ISO. Redukci šumu při dlouhých časech lze buď vypnout nebo zapnout, to jsou maličké pihy na kráse tak sofistikovaně vybaveného přístroje, tyhle věci by měly být pod kontrolou uživatele natolik znalého, že si tento přístroj koupí.

Ve vlastním nastavení lze naplnit čtyři pozice, od C1 do C4. Jednoduchý přístroj to není, je velmi rozsáhle konfigurovatelný a tudíž je kupodivu, že na přiloženém CD není plnohodnotná uživatelská příručka. Posledně jsem si stěžoval, že nemůžu najít aktivaci funkce, kterou se Panasonic na tiskovce hodně chlubil, že totiž při použití EVF hledáčku je možné na dotykovém displeji měnit polohu zaostřovacího bodu. K aktivaci této funkce je třeba jít do nastavení Vlastního menu, obrazovka 7, položka Nastavení dotyku a tam změnit AF dotykové plochy z OFF na ON. Na to bych sám bez příručky nepřišel a ona tam potvora není. Stáhnul jsem si ji z webu amerického Panasonicu pochopitelně v angličtině a bez ní bych na to asi nepřišel, chybí mi trpělivost stavitele Eiffelovky ze sirek, abych na to přišel metodou "zpětný ingeneering".

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,2 sec a je zajímavé, že po vypnutí se ukládá ke spánku dvojnásobnou dobu. Ovládá se jako malá zrcadlovka, je třeba zažít a zvládnout množství ovládacích prvků. Už model G3 měl velmi dobrý elektronický hledáček, také G5 má subjektivně velmi příjemný obraz, velmi velký a dobře se na něj komponuje. Hledáček má oční senzor (lze to vypnout) a dokonce lze nastavit jeho citlivost.

Displej je dotykový a mnoho ovládacích prvků je přeneseno sem – včetně, jak jsem právě ukázal, korekce expozice. Ona vychvalovaná funkce posunu ostřicího bodu je velmi šikovná. Displej je vyklápěcí a přetáčecí do strany a pak může fungovat jako touchpad na notebooku. Obrázek je převzat z návodu.

 


Ostří dostatečně rychle, ovšem na nějaké focení sportu zapomeňte – v kontinuálním režimu ostření při použití špičkového objektivu 35-100/2.8 nestíhal i vlažný klus naší Nory směrem ke mně (rozumějte ke kapse se sušeným masíčkem). Zázraky se nedějí, tyhle přístroje dokáží sice 20 fps, ale ostření je slabé místo soudobé fotografické techniky a třebaže bylo učiněno mnoho ve prospěch věci za posledních pár let, toto pořád ještě zaostává. Kresba je uspokojivá, poněkud měkká, zvláště ve stinných partiích dochází k rozmydlení trávy. Když si výsledky srovnáte s Lumixem G3, k určitému pokroku došlo. K dosažení maxima však bude přede jen třeba fotit v RAW formátu a lehce výsledek doostřovat.

Výborně řešené je HDR, zvládá focení z ruky, nicméně stativ je lepší – někdy jsou vidět duchovité kontury. O výkonu stabilizátoru svědčí poslední ukázková fotka – je to 1/13 sec z ruky při ekv. 200 mm s nataženýma rukama.
Ve scénických režimech ani v kreativních filtrech žádné novinky nejsou, Panasonic zřetelně opomíjí drobné vychytávky, které jsou možná k ničemu, ale lidi baví. Nad ztrátou filtru „elegantní“ jsem naříkal už posledně, že tu ale není panorama je kupodivu. Opět se osvědčuje, že hardware je v předstihu před software.

Personalizace, tedy přizpůsobení k obrazu svému, je silná stránka tohoto přístroje. Upozornil jsem, že uživatelská menu jsou čtyři – na kruhovém voliči je ale jen C1 a C2. To je rozumné řešení. Do C1 si uživatel nejspíš navolí to „nejčastější zvláštní“, jaké používá. Pod C2 pak jsou schovaná C2, C3 a C4. Při vyvolání položky Uživatelská nastavení v menu se pod položkou C2 objeví poslední použitelné nastavení. Pokud to bylo například C3, tak to bude C3. Je to jednoduché, jako Pythagorova věta v klínovém písmu přeložená do mandarínské čínštiny.

Shrnutí
Lumix G5 je představitel typu přístrojů mirrorless s elektronickým hledáčkem s vysokým rozlišením. Je malý, lehký, v obrovské míře přizpůsobitelný potřebám uživatele. Jeho nepřeberných možností spíše využije fotograf poučený, nicméně i laikovi vychází vstříc výkonným režimem iA, tedy inteligentní automatika. Výborný je jeho dotykový vyklápěcí a přetáčecí displej, fungující jako touchpad. Setový objektiv 14-42 je motorizovaný, zoomuje se elektricky. Je to velmi příjemné a objektiv sám je kvalitní. Nicméně si myslím, že by tomuto přístroji slušel širokorozsahový zoom. Panasonic zde nabízí 14-140 mm, ovšem pak se dostáváme cenově hodně vysoko. Principiálně vzato, je to alternativa k zrcadlovce, přičemž v jeho prospěch hovoří malá váha a menší rozměry.

Ukázky:

Pokud by vás měl překvapit elegantní oděv naší Nory, je to pooperační gáza, s níž úspěšně od úterka zápasí. Obrázek č. 13 je při 1600 ISO, č. 14 také.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14



 

Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Panasonic G5?