Nedávno jsem fotil s naší Dílnou motýly ve Fata Morgana a taky jsem tu testoval výborný makroobjektiv Tamron 90 / 2.8. Zaujalo mě, jak to s těmi mezikroužky je, a udělal jsem pár pokusů. Chov motýlů doma nemám, v šupleti jsem našel jen jednoho, umělého, koupeného v květinářství jako dekorace na kytku. Taky poslouží! Zde je. Mezi dvěma čárkami je rozmezí 36 mm. To je ta hranice, která je pokládána za hranice makrosnímku, kdy 36 mm dlouhý objekt vyplní celé obrazové pole. Když je to kinofilmový formát, je to taky 36 mm, když je to APS-C, pak je to menší formát, ale i v tom případě vycházíme z 36 mm dlouhé předlohy.


Se zmíněným Tamronem je to snadná práce. S přístrojem full frame dosáhneme zobrazení 1:1 při maximálním přiblížení k předloze. V papírech Tamron má jako největší přiblížení 29 cm. Ale pozor, je to přiblížení k čipu, nikoli k přední čočce! Všimněte si, že zrcadlovka má na krytu hranolu značku, která naznačuje rovinu čipu (kinofilmové přístroje to mají také, je to rovina filmu) a to maximální přiblížení se měří od té značky. Ano, je to oněch 29 cm o kterých píší ve specifikacích, ovšem od přední čočky je to jenom 10 cm.


Začneme fotografovat, opakuji, následující ukázky jsou pořízeny TamronemTeď je to otázka hloubky ostrosti. Při cloně F2.8 je velmi malá:


Při cloně F 8.0 je už větší


a clona F25 dává uspokojivý výsledek, ovšem při ISO 100 to vychází na 30 sec.


Je nějaké jiné řešení? Ano, jsou zde mezikroužky. Používám výrobek firmy Kenko, na první ukázce je mezikroužek 23 mm široký, vsazený mezi Canon 5D MkII a objektiv 70-200/2.8, ohnisko 200 mm, clona F32.


To je maximální přiblížení. Jakmile ale nastavím ohnisko 70 mm, přiblížení je větší, zase je to se clonou F32:


Čím je ohnisko kratší, tím se dostaneme blíž k objektu a je větší zvětšení – záleží samozřejmě na konstrukci objektivu a na tom, jaká je jeho minimální zaostřovací vzdálenost.

Do třetice jsem nasadil na mezikroužky pevnou padesátku F 1.8, to je kouzelný objektiv, velmi levný, s ohromující kresbou. Při cloně F1.8 je problém zaostřit:


Ale už při cloně F8.0 je kresba zcela srovnatelná s makroobjektivem.


Při vysoké cloně F22 respektive F25 je kresba lehce lepší u Tamronu:


To všem na full frame formátu. Jakmile přejdeme na menší APS-C formát, dostaneme se se zvětšením až za hranici 1:1 a zabíráme šíři cca 32 mm. No a jsme v makru až po uši, výsledky při cloně 1.8 jsou pofidérní,


ale při cloně F8.0 výborné


a při cloně F22 není o čem diskutovat.


S jedním 12 mm mezikroužkem a tou pevnou padesátkou světelnou F1.8 můžeme kytičkovat až do aleluja.