Kdo by nechtěl, aby jeho objektiv kreslil jako břitva! Lze na neostrost vyzrát mikrokalibrací? Vyzkoušel jsem to. Nejdříve, co to je mikrokalibrace. Zrcadlovky vyšší třídy nabízejí funkci, která umožní doladit ostření: ze volit, zdali chceme ladění aplikovat na všechny objektivy anebo jen na některé – systém si pamatuje až dvacet různých objektivů. Jde o to, aby objektiv zaostřil „o fous blíž“ nebo „o fous dál“. Tyhle fousy mohou být jak na AF čidle, tak v automatice objektivu. Pokud je čidlo do mínusu a objektiv do plusu, je to dobré, vzájemně se to vynuluje a není co řešit. Hloupé je, když jsou oba dejme tomu do plusy a dva fousy se sečtou a objektiv ostří na daném těle špatně. Právě kvůli tomu mají lepší zrcadlovky mikrokalibrační funkci, jsou to na příklad Canon EOS-1Ds Mk. III, EOS-1D Mk. III a IV, EOS 5D Mk. II, EOS 7D, EOS 50D, Nikon D3, D3x, D3s, D700, D300 a D300s, Sony Alfa 900/850, Olympus E-30 a E-620 a Pentax K20D a K7, na některé novější jsem asi zapomněl. Podstatu snadno pochopíte pohledem na zařízení SpyderLensCal, prodává se u Škody za cca 1500 Kč. Vidíte, že jde o zkušební terč a stupnici, která má nulu v rovině terče. Ostříme na terč a na stupnici snadno odečteme, zdali nám to ostří dopředu nebo dozadu.

Protože jsem starý lakomec, udělal jsem si takové zařízení sám. Jako terč jsem použil Kulhánkovo Stroncium, protože je to dobrá kniha a tlustá kniha a za stupnici posloužil zednický metr.




No a tady je meníčko z Canonu EOS 5D – zkoušel jsem to i na 7D, ale potvora si mi klekla, zdá se, že tohle 7D je tak poruchové, jak ho lidi pomlouvají! Na meníčku vidíte princip. Je tu dvacet dílků dopředu, tedy směrem od objektu k fotoaparátu, a dvacet dílků dopředu, od vás dál. Takže, když na měřáku zjistíme, že nám to ostří dozadu, nastavíme mínusové hodnoty a naopak, když to ostří moc blízko, dáme plusové hodnoty.

 


A teď v praxi. Zkoušel jsem to na objektivu Tamron 70 – 300, který jsem tu nedávno testoval. Vlevo je nastavená hodnota -10, uprostřed je nula a vpravo +10. Záměrně jsem nastavil poměrně velké hodnoty. Hodnota -10 a nula jsou takřka totožné, +10 je mírně posunutý dopředu, ale desítka, která je v rovině fotografované plochy, je v pásmu ostrosti v každém případě.

Abych měl jistotu, vyzkoušel jsem to ještě na jiném obrazci. Zase, vlevo je hodnota do mínusu, uprostřed nula, vpravo do plusu, zase hodnota 10, tedy poměrně velká. Rozdíly nepatrné, pokud vůbec nějaké.

 


Opatrně prohlásím, že si nemyslím, že je mikrokalibrace k ničemu, rozhodně je dobře mít nějaké to štelováníčko k disposici. Nicméně mám asi právo po provedených pokusech prohlásit, že necítím vášnivou potřebu nastavovat svůj přístroj na zmíněný Tamron, a ke stejnému výsledku, tedy k nulovému rozdílu, jsem došel s objektivem Canon 70-200/2.8.

Takže jsem vám možná ušetřil patnáct stovek za nákup mikrokalibračního udělátoru, aspoň že tak!