Nad nedávným článkem O světle a světelnosti se na našem Facebooku rozproudila zajímavá debata. Pan Petr Luňák psal, že není pravda, že hloubka ostrosti závisí na ohnisku a že naopak délka ohniska na ni nemá žádný vliv. Jsem té zásady, že ve sporu nejlepší odpověď dá experiment. A tak jsem tedy experimentoval.
Pan Luňák píše:

Pokud na jeden fotoaparat nasadime objektivy se stejnou svetelnosti, ale s ruznym ohniskem, pak pri zachovani identicke kompozice zaberu je hloubka ostrosti naprosto identicka. V praxi se pak muzeme tedy setkat s tim, ze portretovana osoba fotografovana objektivem 200/2.8 ma na obliceji naprosto stejnou hloubku ostrosti, jako kdybychom fotografii poridili objektivem 50/2.8.

Odpověděl jsem:
Mohl byste mi vysvětlit, co je to identická kompozice s různým ohniskem? Tak tohle nechápu. Myslíte umístění v nějakém rámci? Dejme tomu když už mluvíme o portrétu: od jednoho ramene k druhému, vezmu to 16-35/2.8 a totéž 70-200/2.8. Tak jste to myslel?

On na to:
Ano, tak jsem to myslel.

Tak to zkusme. Vyfotil jsem Annu Marii na tři ohniska, 50 mm, 100 mm a 200 mm. Snažil jsem se chytit více méně stejný záběr. Míra rozostření pozadí je evidentní, největší je při 200 mm, nejmenší při 50 mm.

Podle mě je to úbytek hloubky ostrosti. Pozadí je rozostřené a o to jde v portrétní fotografii prvořadě. Nicméně dejme tomu, že je to diskutabilní. Jak měřit rozostření pozadí? Mám rád průkazné experimenty. Proto jsem vybavil Annu Marii metrem, má ho na svém pravém rameni.

Co ukazují ty tři míry? Na výřezu 100 % vidíme, že 50 mm ohnisko zachytilo pásmo cca 2 cm hluboké, 100 mm ohnisko má pásmo více méně také dvoucentimetrové a 200 mm má pásmo o poznání širší, asi třícentimetrové.

Takže by měl Petr Luňák pravdu?
Zdá se mi, že jsme u zdroje nedorozumění. V článku O světle a světelnosti jsem se zmínil, že hloubka ostrosti závisí na třech faktorech: clonové hodnotě, ohnisku a vzdálenosti od objektu. Abych mohl Annu Marii zabrat více méně ve stejném záběru, jak jsme se s panem Luňákem dohodli, musel jsem ji 200 mm ohniskem fotit z mnohem větší vzdálenosti, než 100 mm a 50 mm. Přitom platí, že čím jsme blíže, tím je hloubka menší a se zvyšujícím se odstupem se hloubka rozšiřuje. To je důvod zdánlivého paradoxu, že při 200 mm je hloubka větší než při ohnisku 50 mm. Je, ale z mnohem větší dálky!
Když budeme fotit různými ohnisky ze stejné vzdálenosti, pak to vyjde úplně jinak. Tohle je fotka při použití ohniska 200 mm a clony F2.8:


Zde je ohnisko 70 mm a clona F2.8:


No a konečně zde je to brané 50 mm při cloně F2.8.


Rozdíl v hloubce ostrosti při stejné vzdálenosti je myslím do očí bijící. Ovšem, jsou to různé záběry. Když ale bych dělal různými ohnisky „stejný záběr“ podle návrhu Petra Luňáka, musel bych měnit vzdálenost od objektu a do hry by vstoupil zcela jiný faktor, faktor vzdálenosti se svou zákonitostí, že hloubka ostrosti je přímo úměrná vzdálenosti od objektu. Faktory jsou tři a nelze je rozdělovat, všechny hrají roli souběžně. Což samozřejmě má pro praxi velké důsledky a je dobré tyto zákonitosti pochopit a brát v úvahu.