Do kategorie kompaktů zapadá novinka od Sonyho. Je vybavena velkým čipem, světelným zoomem a má mnoho dalších vymožeností a „nej“, jak se sluší na přístroj s ikskem v názvu. Jde i cenově o nejvyšší třídu kompaktů, určených k náročnější práci. Formát čipu CMOS se zpětným osvitem je nikonský CX, tedy 13,2 x 8,8 mm. To je poloviční formát, než mají přístroje Micro 4 / 3, ovšem má čtyřnásobnou plochu než snímače 1 / 2,3 palce, užívané v běžných kompaktech. Čip má 20,2 efektivních mega, nejvyšší rozlišení fotky je 5472 x 3648. Objektiv je stabilizovaný, s rozsahem odpovídajícím 28 – 100 mm kinofilmového přístroje (3,6x). Jeho světelnost je F 1.8 – 4.9. Má sedmilamelovou clonu, i to je vymoženost v kompaktech nebývalá, a měla by se příznivě projevit v měkce rozostřeném pozadí při pořizování portrétů na nejmenší clonu. Autofokus je na principu analýzy kontrastu na čipu a měl by ostřit – podle kvality osvětlení – v 0,13 vteřinové prodlevě. Kolem objektivu je umístěn prstenec, který lze navolit k obsluhování expozice, zoomu, případně k nastavování obrazových efektů. Sériové focení dosahuje frekvence 10 fps. ISO je až 25600, přičemž se používá i odstranění šumu skládáním dílčích expozic – je to technika, kterou Sony s úspěchem zavedl ve svých SLT modelech. Displej je pevný, třípalcový s vysokým rozlišením 1228 tisíc pixelů. Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/2000 sec. Firmware obsahuje širokou nabídku režimů a filtrů, známých i z jiných modelů Sony – přičemž právě Sony na tyto softwarové vymoženosti velmi dbá a značně navyšují užitnou hodnotu jeho přístrojů.

 


Sony vyvinul tento přístroj jako doplňkový fotoaparát vhodný zejména pro cestovní a živou pouliční fotografii. Je to elegantní přístroj, s kovový, s matně šedým povrchem budí dojem pevnosti a solidnosti. Obruba jeho objektivu vyčnívá jen 12 mm z přední stěny, je mohutná s vroubkovaným okrajem – slouží jako roller, jak si později ukážeme. Objektiv je kryt roletkou, nepotřebujeme tedy žádnou krytku. Na přední stěně není žádný grip a na zadní jen maličká opora pro palec – naprosto jsem neměl pocit, že by mi přístroj měl proklouznout mezi prsty. Přístroj patří do vyšší cenové tříd a je to na něm vidět.

Ovládání a menu
Zapíná se tlačítkem na horní stěně. Spoušť je zapuštěná, takže nad povrch horní stěny vyčnívá jen nepatrně. Snadno se nahmatá a je s ní spojena páčka pro obsluhu zoomu, Zapuštěný je i kruhový volič režimů. Ty jsou PASM (program, priorita clony / času, plný manuál), automat a inteligentní automat s volbou režimu snímání, scénické režimy, panorama, video a MR volba, znamená to memory, tedy paměť – má to tři polohy pro uživatelské nastavení. Na zadní stěně je tlačítko pro spoušť videa, pak je Fn tlačítko, což je v tomto případě něco jako rychlé menu s výběrem podstatných funkcí, tlačítko pro menu a pod tím je čtyřcestný volič, řešený jako výklopný kotouč s rollerem kolem sebe. Dvě volby jsou nastavitelné v setupu (zubaté kolečko) na pozici 2, doleva a doprava lze nastavit všechno možné, doporučuji nastavit WB doleva a ISO doprava, přijde mi to logické – a kompenzaci na přední roller kolem objektivu. Ale jak je ctěná libost, můžete si tam dát třeba i efekt hladké pleti (což neznamená, že vás to zbaví pupínků – ty mladé, nebo vrásek – nás ostatní). Trochu matoucí je, že na těle přístroje jsou zobrazené ikony znázorňující funkce, vlevo samospoušť a režim pohonu, vpravo blesk: může to tak být, ale nemusí, záleží na vás. Poloha dolů není volitelná a je tam taky kompenzace expozice... Podotýkám, že přední roller (v menu se o něm mluví jako o ovládacím kroužku) je snadno nahmatatelný a proto jsem si na něj navolil kompenzaci bez ohledu, že je na ovládacím kolečku vzadu. Volil jsem pohodlí a operativnost před nutností takto často užívanou funkci nechat na titěrném kolečku na zadní stěně. Opakuji, možnosti nastavení jsou na kompakt nebývale široké a stojí za to se jimi chvilku zabývat, velmi to může usnadnit obsluhu. Středové tlačítko je také volitelné a počítá se s ním pro ostření, standardně je tam nastavené sledování bodu pro tracking, tedy pro sledování pohybujícího se objektu.
Dole je tlačítko pro prohlížení a nápověda, v přístroji je cosi jako příručka kterak fotiti.

Menu
To FN menu je ve velkém menu charakterizované jako tlačítko funkce a je tam volitelných 7 pozic. V defaultním výchozím nastavení je 5 pozic obsazených a dvě volné, můžete si tam opravdu dát takřka cokoli. Doporučoval bych pečlivě zvážit jednu vámi často užívanou funkci – zkrátka, aby toho nebylo nastaveno moc. Samo menu je dosti rozsáhlé, nicméně velmi přehledné, má oddíl foto, video, setup – zubaté kolečko, péče o kartu, datum a čas a setup – klíč, češtinu kupříkladu nastavujete právě zde, na poslední pozici. Na podstatné věci jsme už upozornil, zbývá nastavení „memory“.
Jsou zde pozice a můžete do nich nasázet veškerý výběr nastavení tohoto bohatě vybaveného přístroje. Při zapnutí volby MR na kruhovém voliči se nastaví ta pozice (1 nebo 2 nebo číslo 3), která je aktivní v menu. Nelze to přepnout jinak, než že jdeme v režimu MR do menu a tam v oddíle foto na pozici 5 je položka Vyvolat paměť a tak nastavíme číslo registru. V jiném režimu než MR se do volby registrů nedostaneme. To je nešikovné, nepříjemné a zbytečně to kazí jinak dobrý dojem.

Jak se s ním fotí
Leccos bylo už řečeno. Úžasná je šíře nastavení, tedy možnost, jak si lze přístroj přizpůsobit – s výhradou neohrabaného způsobu jak definovat volby uživatelských nastavení. Přitom by stačilo málo – jsme-li v MR režimu, vlevo nahoře vidíme tři čísílka, jedno je v rámečku, to je číslo volby. A nejde to přepnout, musí se do menu. Nezbývá mi než opakovat moji mantru, že největšími nepřáteli digitální fotografie jsou kromě markeťáků producenti firmwaru. Roller v obrubě objektivu je vymoženost, která se tu a tam objevuje, je to výborná věc, protože je robustní. Ta kolečka kolem čtyřcestného voliče jsou skvělá, když to pánové při schvalovačce předvádějí panu generálnímu, ale v praxi je to docela opruz. V praxi prší, strkají do nás lidi, jsme unavení, je šero a na pinkání miniatury není čas. Takže ten přední roller je super a dal jsem si tam expoziční kompenzaci, třeba že mi zůstaly ještě dva další přístupy (a možná jsem něco přehlíd).

Fn je zajímavá věc. Řekl jsem, že se tam dá natahat sedm položek či oblastí. Nicméně naštěstí se to dá redukovat. Jsem pro jednoduchost, z důvodů, zase, praxe. Tak třeba kreativních režimů je tolik, že než je všechny na displeji v nabídce vystřídáme, pod nohama nám ze semínka vypučí javor. Budeme používat všechny? Tohle je ale opravdu pole pro každého majitele, jak s tím naloží.

Obrazová kvalita
Tu jsem si nechal na konec, protože na ní fakticky záleží. Ta je excelentní. S touhle věcí se dá fakt fotit. Hned po oznámení jsem na webu narazil na texty lidí, kteří foťák sice neviděli, ale hned na něj mají silný názor: že ta clona F1.8 a 20 mega čip je moc.

Není. Už při cloně F1.8, tedy při plné světelnosti, objektiv skvěle kreslí. Obvykle to nedělám, ale RX100 jsme zkoušel na čárové tabulce za standardních podmínek – je to tabulka Danes Picta, formát A4, mám ji na desce 100 x 75 cm, jednu mám v rohu, jednu mám uprostřed. Ukázka je ze středu. Jde tedy o silný výřez. Čárky označené jako 100 jsou nejtenčí a nejhustší – vykazují moiré, ale v praxi čárky fotit nebudete. Všechno je ale perfektně ostré, takže se plné světelnosti nemusíte bát. Abnormálně kvalitní je i snímání na vysoké ISO. Hodnoty 1600 se nemusíte bát vůbec. 3200 ba i 6400 jsou hluboko v zóně snesitelnosti - samozřejmě se všemi výhradami, které lze mít.

Přístroj má velmi slušný dynamický rozsah i v plně automatickém provozu. Aby bylo rozuměno, Sony má už tradičně dynamický rozsah dobře ošetřen a zde nechybí ani HDR. Navíc se dá fotit do RAW, neměl jsem ale konvertor, takž toto nemohu posoudit. Podstatné je, že i v prostomyslném režimu fotí ostře a spolehlivě. Barvy jsou možná moc saturované, ale to je věc osobního názoru a pak, tohle se opravdu velmi snadno nastaví – tím spíš, že na tomto přístroji lze nastavit prakticky cokoli. Také soudková vada při širokém záběru je zanedbatelná. Srovnání clon vidíte na této ukázce:

 


 

Shrnutí
Sony RX100 je čistokrevný kompakt, opravdu přístroj do kapsy, schopný plně automatického provozu s excelentními výsledky. Poučenému pak nabízí individuální přizpůsobení a vynikající služby. Má jeden háček, je drahý jak pes. Osmnáct tisíc na kompakt, to je fakt darda. Jde proti Fuji X10, je za třináct a půl. Nikon P7100 za devět, za půlku, boha! Oly XZ1 za deset. Paňák LX7 nemá ještě cenu, pětka byla za deset a půl. Samsung WB850F za necelých devět, EX1 za sedm, EX2F ještě cenu nemá. Trochu ho ospravedlňuje Canon G1X za 17 a půl, má taky větší čip než kompakty, totiž 18,7 x 14mm, ale je větší i čip než tohoto Sonyho. Zkrátka, já sice vím, že Sony být drahý, ale tady si myslím, že někomu ujela ruka.

Ukázky:
1 až tři rozsah zoomu, 5 a 6 při plné světelnosti a při zaclonění, 9 pleťovka, 10 až 12 kontrastní světlo, 13 podivný scénický režim "soumrak", 14 při 6400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Sony CyberShot DSC-RX100?