Jsem rád, že opět mohu v pátek chvilku dumat nad snímkem, který s e v naší galerii vyloupl, a já si o něm myslím, že je mimořádný. Byl pořízen - odrazem ve skle.
Jeho autor je Jan Fikáček a návštěva v jeho galerii vás přesvědčí, že fotografovat opravdu umí. Citlivě vnímá světlo, dovede ho doslova zajmout a donutit ke své službě, a s odrazy ve skle také zachycuje rád a dobře. Dnešní obrázek se jmenuje Gentská panna babylónská . Autor k němu přidal jednoduchý popis: stativ, polarizák. Co k tomu dodat? Stativ, ten samozřejmě kvůli maximální dosažitelné cloně. Objekty ve výkladní skříni byly blízko fotoaparátu, kdežto chrám odražený ve skle nemá rovinu ostrosti na skle, jak by si snad mohl někdo myslet, ale z hlediska objektivu v reálné délce, tedy je vzdálený několik desítek metrů. Bylo proto nutno silně clonit a pravděpodobně pečlivě hledat hyperfokální vzdálenost , tedy takové nastavení bodu zaostření, aby hloubka ostrosti zasáhla vše od nejbližšího bodu po nekonečno.
Polarizační filtr, to se o něm dočteme v každé příručce, odstraňuje lesky na skle nebo na vodě. Jeho funkce ale není takto jednoznačná a přímočará. Efekt se mění s otáčením filtru. Autor si zde přál, aby se chrám odrážel ve skle, nešlo mu tedy o odfiltrování odlesku, spíš o zvýraznění určitých tónů.
Snímek je pečlivě a rafinovaně komponován. Velkou roli hrají hnědé boty, narudlá kabela - a žlutavý odlesk světla, zatímco zbytek obrazu je laděn do šedého, namodralého tónu. Tyto teplé tóny jsou vrcholy trojúhelníku ve spodní části obrazu, která je značně členitá, dalo by se říci rušná, kdežto ne střední a horní dominují vážné, klidné tvary. Stačilo by potlačit jediný komponent a kouzlo by bylo ztraceno. Naštěstí to autor neudělal...