Snímek Jana Šroubka se jmenuje Krásky a zvíře. Jde samozřejmě o žert a ne každému může padnout do vkusu. Někdy mi připadá, že se z fotografování aktu dělá něco jako modloslužba a že se pak po nás chce, abychom nedejchali nad krásou ženského těla a stáli před ním ve stoji spatném. Tak tohle není ten případ! Autor se experimentování a komického vyznění nebojí - viz jeho trojakt Létání i některé další práce.
Nápad je zde spojen s dokonalým zpracováním. Figury jsou umístěné do reálného prostředí jakési stodoly. Osvětlení vypadá přirozeně, měkké světlo jde zřejmě otevřenými dveřmi. Nicméně figura "zvířete", tedy muže zavěšeného pod střechou, musela zřejmě být přisvícena, přinejmenším odraznou deskou, spíš ale bleskem s nasazeným softboxem. Osvětlení dopadající na muže je velmi dobře vyváženo s osvětlením obou žen - je o něco menší, ale ne zas tak o moc, aby muž světelně zapadal do pozadí. Je jen o maličko méně nasvícen - pečlivé bodové proměřování scény je zde samozřejmostí.
Pózy těch tří jsou stylizované, jako by nepřirozené. Už tyto pózy tvoří kontrast oproti realistickému prostředí. Mužova póza je groteskní, kdežto pózy obou žen připomínají bohyně z romantických obrazů. Předcházela kresba? Nedovedu si představit, že by nápad tohoto aranžmá vznikl improvizovaně "na place"...
Techniku naznačuje zveřejněný Exif: snímek byl pořízen aparátem Canon EOS-1D Mark II, osmdesátinou při cloně F4.5 při 200 ISO. Ohnisková vzdálenost byla 19 mm, 35mm equivalent: 78mm. Zde něco nehraje. Každopádně ale záběr vypadá na širší úhel.
Kompozice stojí na diagonále zleva shora doprava dolů: začínáme na muži, a pak úhlopříčka jde na obě ženy a zrak je veden hlavně po linii nohou, zvláště pak po noze ženy vpravo. Velmi rafinovaný trik: autor schoval pravou nohu ženy vpravo na pravou nohu levé ženy. Tím obraz tvarově zjednodušil a zpřehlednil a navíc mu dodal ještě další punc neskutečna. Důležité jsou i pohledy, muž nahoře a žena vpravo se dívají otevřenými dveřmi ven, žena vlevo má sklopenou hlavou. Pohledy té dvojice také tvoří jednu z os tohoto snímku.
Černobílé řešení je zde jediné možné - snímek by vypadal opravdu hodně divně, kdyby byl realistický, tedy barevný.

Závěrem povzdechnu, konečně akt který se vymyká běžně zavedené rutině, kdy pomalu nerozeznáme rukopis jednoho autora od druhého! A ještě přípodotek úplně na konec: při prohlídce fotografií někdy mudruju nad variantami, jak by se to dalo udělat jinak (obvykle hůř), než to autor udělal - tady žádná varianta neexistuje...
Pokud chcete o autorovi a jeho tvorbě vědět víc, podívejte se na jeho stránku.

Jan Šroubek: Krásky a zvíře