Je pátek a proto se chci ohlédnout po fotkách, které přibyly do soutěže za minulý týden. V závěru to bude tvrdá bitva... vybírat je z čeho!

Krok za rockem Jany Beckové (to se ale sešel název se jménem, ještě lepší by byl Krock za rockem od Jacka Becka, ale to už by bylo moc dokonalé) je fotka, která hodně vyhovuje mému krasocitu. Je geometricky dokonalá a z té téměř chladné dokonalosti a pravidelnosti ve výrazném kontrastu vyčnívá dynamický prvek – v tomto případě muž kráčející s kytarou. Málo kdy se povede takto geometricky přesně motiv zachytit, obvykle je nutné obrázek upravit. Mezi námi, nejsnadněji se to dělá v Photoshopu, nástrojem Transformovat – deformace, kdy dám celý obrázek do výběru a pak mohu potahováním za rohy snímek libovolným směrem natahovat nebo zkracovat.

 


Podivuhodná je fotka Víta Straky Láska k malotraktoru. Má podtext Jak si malý princ po své planetce na malotraktoru jezdil. Je to panorama 360 stupňů a musím se přiznat ke kapitulaci... Že by odraz v nějaké zrcadlové kouli, zavěšené nad objektivem? Pak silná retuš. Nevím, vznesl jsem dotaz a pokus Vít Straka své know how prozradí, vytlumočím ho. Fotka je podivuhodná a dovedu si představit, že na základě tohoto technologického postupu vznikne zajímavá série. Třeba na ní Vít pracuje, byla by to škoda, kdyby ne.

 


Chcete kontrast? Tahle fotka Věry Buckové vznikla impulzivně a žádných technologických postupů nebylo třeba. Stačilo oko a pohotový prst na spoušti. Z obrázku čiší bujná radost z pohybu, autorka byla dost blízko (ano, mnohdy se vyplácí to bressonovské „chcete-li lepšíé fotku, jděte blíž“) qa širokoúhlý objektiv udělal své. Možná to chtělo jiné barevné zpracování, ta obloha je podezřele málo modrá. Nicméně i to dovozuje, že působivost fotky je z větší části založena na obsahu, nikoli na dokonalém technickém provedení, třeba na tom, jaký je tón oblohy anebo zda je šum takový nebo makový.

 


Ukažmě si ještě jednu bujnost, opět je to Vít Straka. Píše, že je to autentická momentka osudného pádu. Dá se soudit, že pán dopadl tvrději než pejsek a taky se dá soudit, kdo asi situaci zavinil. Podobně jako předchozí snímek vyniká i tento dynamikou. Krátká doba osvitu zamrzla pohyb. No a pejsek je v silném obrazovém bodě na průsečíku levé svislé a spodní vodorovné třetiny. Když se umí fotit, tak tyhle věci jdou automaticky, bez přemýšlení. Mimochodem, Vít Straka měl ještě včera ještě jednu výbornou pí fotku a tu stáhnul ze soutěže... Musím si mu o ni napsat... :-)

 


No a na závěr naopak něco uklidňujícího a citového. Jan Andrle nazval svoji fotku Svět v dlani. Je maximálně prostá, přitom vypovídá vše co vypovědět třeba. Obsahuje příběh a protože je to příběh nostalgický, nebudu ho rozmazávat dalšími slovy – vše co je třeba na fotce vidíte. Potlačená barevnost, převod do sépie je v tomto případě naprosto funkční. Dokonce se dá říct, že je to školní příklad funkčního užití sépie k podpoře myšlenky. Což by měl být každý editační zásah do fotografie, pokud fotka má mít vypovídací hodnotu.