Jsem zpátky z Namibie a je pátek a tak chci navázat na sérii komentářů k fotkám, které naši čtenáři poslali do soutěže. Dnes to budou fotky, jak bych tak řekl, trikové. Soutěž je nesena heslem „vidět jinak“. Ono mezi námi, každá pořádná fotografie je viděná jinak... To je podstata skutečně dobré fotografie: ukázat jiný pohled na svět, než jaký má člověk, když jde kolem. Moc se mi líbí, když je toho dosaženo jednoduchými prostředky, jako na snímku Milana Sklenčky.

 


Kočku má doma kde kdo a jistě je hodně bílých koček s černým ocáskem. No a toto je příklad, kdy osová symetrická kompozice má své stoprocentní opodstatnění. Záměr je jasný, nesporný a efektivní. Lze si zaexperimentovat – kolega Sklenčka promine – a fotku obrátit o 90 stupňů:

 


A není to ono! To že je to horizontální vizuálně podtrhuje, že kočka leží. Tady vypadá jako oběšená. Zkrátka, jednoduchá účinná fotka, a musí být horizontálně, už proto, že je pak jasné, že je nahlížená shora, tedy z ptačí perspektivy.

Jarmila Rájová použila neobvyklý technický prostředek – jakousi skleněnou kuličku. Opravdu neobvyklá předsádka!

 


Kulička je umístěná do pravého dolního silného obrazového bodu. Roli hraje barva – červená bunda upoutá pozornost. Zde nevadí, že většina plochy obrazu je mimo ostrost, naopak, soustřeďuje to pozornost na děj uvnitř koule. Postava je pečlivě začleněná do průčelí budovy za ní. Pokud mám nějakou pochybnost, pak je to činnost té osoby. Drží v ruce nějaký papírek a zřejmě si čte. Je to trochu nepochopitelné – vypadá to jako mimoděk zachycený momentní snímek a jistě to tak nebylo, aranžmá asi bylo pečlivé. Proč si postava čte? Možná ale, že i tato záhada přispívá ke kouzlu fotky. Další dvě fotky mají jednu autorku, Zuzku Vitvarovou. Opilý strašák, jak se zdá, vznikl škubnutím fotoaparátu. Ale ono to tak jednoduché určitě nebylo...

 


Podle EXIF jde o expozici 1/25 sec při F10. Fotka má dvě vrstvy, statickou a dynamickou. Takhle to udělat není snadné.... zkuste to. Myslím, že znám trik, jak to také lze udělat... ale nechám si ho na příští týden, na článek o editaci. Nicméně zpátky k téhle fotce – je nápaditá, vtipná a perfektně udělaná.

Do rodiny fotek vymyšlených a posléze realizovaných patří i tenhle „výjev ze života víl“. Znuděný chlapík v pozadí dává výjevu ironický podtext.

 


A zase: nápad a znalost, jak ho realizovat. Tentokrát jde o volbu tonality a o změkčení scény filtrem. Je to příklad fotky, kdy použití filtru je dopředu zamýšlené, je tedy součástí tvůrčího procesu. Není to tak, že „vyfotím mordu a filtr z toho udělám umění“. Autorka jistě už na místě samém při aranžování skupiny věděla, že filtr použije . No a efekt se dostavil.

Efektní je i závěrečná fotka dnešní série. Martin Tulka ho nazval Pat a Mat aneb Domácí tapetování. A zase – nápad, příběh, příprava a realizace dokonalá po všech stránkách.

 

 


Zdánlivě je to náhodná situace, ale ono je to tu dokonale rozvrženo, počínaje rámování obrazu nábytkem (hnědá skřínka a modrý gauč) a červenými košilemi Pata a Mata konče. Mít nápad a vědět, jak ho realizovat... Jednoduchý recept, ale tak těžko (a zřídka kdy) aplikovaný!