V souvislosti s uvedením bezzrcadlovek řady Canon R a Nikon Z jsem narazil na jedno malé nedorozumění týkajícího se ohniska a sečné vzdálenosti. V článku o Canon R jsem psal o výhodách malé sečné vzdálenosti (20 mm) a píši: Zejména při konstrukci kratších ohnisek – a to se týká i základních objektivů 24-70 a 24-105 -není třeba krkolomně obcházet to, že ohnisko je kratší, než fyzická vzdálenost od roviny čipu. To jistě není ve prospěch kresby! Jeden náš čtenář (možná víc, ale jeden mi napsal) si to vyložil tak, že by snad nové systémy měly mít horší kresbu. Opak pravdou! Zde je schema zrcadlovky. Červeně je vymezené těleso objektivu a šipka naznačuje dráhu zrcátka. Je jasné, že fyzická vzdálenost objektivu, jeho bajonetu, má určitou mez, nemůže být kratší, protože by zrcátko narazilo.



To je mimochodem i důvod, proč je někdy ošemetné používat různé redukce, jelikož se může stát, že sice bajonet bude pasovat, ale poslední člen objektivu vleze do prostoru v němž se pohybuje zrcátko a nastane střet s neblahým koncem. Čili: limit, zrcadlovky Canon a Nikon mají FD (flange distance) neboli česky sečnou vzdálenost 44 respektive 46,5 mm. Co ale s objektivy, které mají kratší vzdálenost, což je zcela běžné? K tomu slouží korekční členy, které způsobí, že úhel záběru výsledného obrázku odpovídá kratší vzdálenosti, než je skutečná, fyzická vzdálenost od čipu. Selsky řečeno, tyto členy popadnou obrázek a promítnou ho na čip. Neselsky se tomu říká retrofokus, vymyslel to v roce 1950 francouzský optik Pierre Angénieux a způsobil tím revoluci v optice. Zkrácením sečné vzdálenosti bezzrcadlovek tato nutnost odpadá nebo je silně limitována a to je jedna z nepopiratelných výhod nastupujícího systému. Zde je tabulka FD pro různé fotoaparáty s výměnnou optikou:


 

Při sečné vzdálenosti 20 mm, respektive dokonce 18, jak má Sony, není třeba tyhle kejkle dělat – a proto čekám, že ve výsledku bude kresba speciálně konstruovaných objektivů systému R a Z lepší. Nebude to jistě nic moc dramatického, ale každá změna k lepšímu potěší.