Oznámil jsem ho tu v říjnu a od té doby jsem se na něj těšil. Podle obrázku vypadal moc pěkně a vida, ukázalo se, že je takový i ve skutečnosti. Canonisté znají řadu špičkových kompaktů G, jenže od srpna 2013 čekáme na další model. Zdá se, že se Canon přesunul na jinou platformu, na G – něco – X s jednopalcovým čipem 13,2 x 8.8 m, modely G1X mají dokonce čip 18,7 x 14 mm. Dosavadní géčka ho měla 7.44 x 5.58. Koncept je tedy jasný. Výrobce cílí na ty uživatele, kteří si přejí vysokou kvalitu obrazu, ale nehodlají se zabývat výměnnou optikou. Dnes už klasické mirrorless přístroje mají smysl jen pokud se stávají jádrem systému, tedy fotoaparát + optika + další příslušenství. Kompakty s velkým čipem jsou all in one, vše v jednom. O kvalitu se stará výtečná optika s rozumným rozsahem zoomu a vysokou světelností. No a toto je koncept i námi teď zkoumaného přístroje.

Jaký je a komu je určen
Do značné míry je podobný modelu G7X, recenzoval jsem ho před rokem a něco. Základem je opět 20megový jednopalcový (13,2 x 8,8 mm) čip BSI-CMOS, tedy s předním osvitem, plus Digic 6 procesor. Obrázky tudíž dělá 5472 x 3684 pixelů velké. Citlivost má rozsah 100 – 12800 ISO, stabilizace je optická. Zapisuje na SD karty JPEG a 12 bitový RAW. Objektiv je také stejný, 24 – 100 mm ekv. se světelností F1.8-2.8, tedy vysoce světelný objektiv. Ostření je na kontrast, od 5 cm. Displej je tentokrát už vyklápěcí / přetáčecí třípalcový jednomegový a dotykový, tudíž má vše co je třeba. Kromě něho má přístroj elektronický 2,4megový hledáček, tedy to nejlepší co momentálně je k mání (dokud nepřijde vlna těch nových Epson 4,2 megových EVF) a to je nejnápadnější změna oproti G7X, viditelná na první pohled.


Rozsah časů je 30 sec až 1/2000, vestavěný blesk má dosah 7 m, jsou zde sáňky na externí blesk. Sériové focení je 5,9 fps, papírově, dosáhl jsem lepšího výsledku. Video má full HD 1920. Výstupy jsou USB 2.0 a micro HDMI, mikrofonový vstup nemá, zato má wi-fi s možností NFC. Baterka je NB-13L s kapacitou cca 210 obrázků papírově, přístroj váží 353 g a měří 112 x 76 x 44 mm. Cena je ovšem vysoká, 20 tisíc korun (prosinec 2015). Panasonic GM5 s maličkým zoomem stojí míň, zrovna tak Olympus EM10 Mk II se základním zoomem. Ten Panasonic je dokonce menší a lehčí, pravda, s pevným LCD, kdežto tento Canon ho má pohyblivý. Drsným konkurentem bude i Canon G1X Mk II. a samozřejmě i výkonově velmi podobný Canon G7X, který s eliší hlavně absencí elektronického hledáčku. Nicméně G5X je sympatický, výkonný, vzhledově přitažlivý a dílensky skvěle vypracovaný přístroj, který se už na první pohled hlásí k vysoké kvalitativní třídě. Má sympaticky řešený zatahovací objektiv krytý roletou, rozměrově se vejde do kapsy bundy a ovládání, jak si hned řekneme, je promyšlené a dobře flexibilní.

Ovládání a menu
Zapíná se tlačítkem na horní stěně. Hned v sousedství se spoušť s páčkou pro zoom, která v režimu prohlížení zvětšuje obrázky anebo naopak je stáhne až do náhledových miniatur. Po pravé straně je veliký kroužek pro nastavení korekce expozice.


Na druhé straně od hledáčku je kruhový volič režimů. Pro zkušené je tu čtveřice P, Tv, Av a M, tedy program, priorita času a clony a plný manuál, dále pak pozice pro uživatelské nastavení, video, scénické režimy (přednastavené parametry pro rozmanité situace, zde najdeme HDR, rybí oko, černobílé snímání a podobně, je zde noční scéna z ruky = pořízení série snímků rychle po sobě a následné složení s minimem šumu. Funkce Kreativní snímek nabízí sérii fotek s efektovými filtry. Nechybí tu ani plný automat a dnes módní hybrid, tedy fotka s kratičkým videem.

Podstatné ovládací prvky najdeme vpředu – je to masivní kroužek kolem objektivu a mohutný roller, neobvykle řešený, uživatelsky velmi příjemný. Zde odbočím k menu. Poněkud nelogicky je definice funkcí ovládacích prvků ve fotomenu a nikoli v setup menu. Je to položka Nastavení funkcí na obrazovce 2 a lze tu definovat funkce na tomto kroužku kolem objektivu, na předním rolleru a na zadním rolleru, který je kolem čtyřcestného voliče. V režimu P (program) kroužek zoomuje a rollery nemají žádnou funkci – v základním nastavení. Vzhledem k existenci zvláštního kroužku pro korekci expozice je to celkem rozumné řešení. Pokud ale v režimu P chceme měnit poměr clony a času oproti nastavení stanoveném firmwarem (tedy, např. režim P nastaví 125/5.6 a já bych chtěl 60/8.0, musíme zapojit do akce zadní stěnu, konkrétně tlačítko "hvězdička", viz níže..


Na zadní stěně jsou další ovládací prvky. Na malé ploše jich je natlačeno hodně – do opěrky pro palec je vtlačena spoušť videa, je to divné řešení, ale nestalo se mi, že bych omylem videoval. A zde jsme u toho režimu P. Tlačítko označené jako * umožní po stisku měnit poměr clony a času – při zachování správné expozice. Vedle něho je tlačítko ve výchozím nastavení uvolňující rámeček oblasti zaostření – ovšem vzhledem k tomu, že je displej dotykový, je snazší to dělat dotykem (lze samozřejmě i exponovat dotykem, to je třeba povolit ve fotomenu obrazovka 2 pokožka Expoz. dotykem). Krom toho je ovšem možno nastavit třiadvacet jiných funkcí včetně funkce „nic“. Dal jsem si tam ISO, protože na korekci expozice mám kroužek a o WB se dnes netřeba starat, zvlášť, pokud fotím do RAW. Na pozicích čtyřcestného voliče je nahoře autofokus jednotlivé/průběžné ostření a dole jednotlivé snímky / série. Vpravo je blesk, zde poznamenám, že i tento kompakt umí vysokorychlostní synchronizaci, tedy umí i kratší časy, takže i za plného slunce lze přiblesknutím rozjasnit stíny. Je to skvělá věc a zaslouží si osvojení a používání. Dole displej a jeho režimy (na př. vodováha) a vlevo ostření – makro, normální AF a manuál. Dole je tlačítko pro prohlížení a pro menu. Středové tlačítko vyvolá rychlé menu v okraji obrázku na displeji (nebo v hledáčku). To co tu má být dosažitelné se dá definovat též ve fotomenu , obrazovka 2, položka Rychlé nastavení.


Tím jsem se dotkl podstatných míst v menu. Za zmínku stojí ve fotomenu ještě obr. 5 kde je korekce dynamického rozsahu a korekce stínů. Je to poněkud stroze řešené a výsledek není ohromující. Vzrušující není ani setup menu. Zde je opravdu zajímavá jen poslední, tedy 4. obrazovka, kde se nastavuje wi-fi připojení. Wifi připojení je řešeno v podstatě jednoduše, je nutno mít nainstalovanou aplikaci CameraVindow, nejnovější verzi. Můžete se pak připojit buď napřímo, anebo přes přístupový bod domácí bezdrátové sítě. Chce to jen zadat přezdívku fotoaparátu – drobná pochvala – využívá se tu dotykové obrazovky, takže se píše velmi snadno. Přes aplikaci lze stahovat fotky anebo ovládat fotoaparát. Aplikace je značně spartánská, umožní zoomovat a exponovat, ale jinak nic víc a to je hodně málo. V menu je dobře si nastavit velikost odesílaných snímků, defaultně je to střední velikost M2, lze nastavit Small – malé fotky, anebo přirozenou původní velikost.

 

Jak se s ním fotí
O náběhu dnes už nemá smysl hovořit, to už dlouho není limitující faktor. Příjemná je i rychlost ostření, odezva je okamžitá, na živou fotografii si můžeme bez ostychu troufnout. Byl jsem hodně zvědavý na kvalitu objektivu. Ten má vysokou světelnost F1.8 na kratším konci a F2.8 na tom delším. Nejvyšší clonu má jenom F11, to je velmi rozumné, jelikož pak hrozí ohyb světla o hrany clony, tzv. difrakce s následkem prudkého zhoršení kvality. Při tak krátkých fyzických ohniskových vzdálenostech stejně musíme počítat se značnou hloubkou ostrosti. Kresba má obvyklý průběh, je poněkud měkčí při plné světelnosti a na F11 vadne, nikoli ale pod hranici použitelnosti. Zde je výřez 100% z rohu:


Tento výřez je ze středu stejného obrázku:


Úbytek kresby je zde v podstatě zanedbatelný a aberace, tedy barevná kontura na přechodu jasů, je vcelku nulová. Trápit nás nemusí soudková vada:


Skvělá, tedy v podstatě nulová je hodnota vinětace (tmavnutí v rozích) – zde je bvýkon při plné světelnosti F1.8.


Ani se sluncem v záběru se nevytvořily žádné reflexy.


Objektiv je to tedy naprosto špičkový a už ten sám o sobě ospravedlňuje relativně vysokou prodejní cenu přístroje. Zpracování obrazu je na vysoké úrovni. Pokud jde o šum, pak je třeba stát na zemi. Do 1200 ISO žádné problémy, 1600 ISO až 2000 vcelku dobré a 3200 je limit použitelnosti.


Sériové focení má frekvenci až 7 oken za vteřinu, v JPEG, kdežto v RAW se smolí v prodlevách jednovteřinových. A zase, je to kompakt, nelze na to klást požadavky jako na profi zrcadlovku.
Slabší je to s životností baterky, vydrží to bratru 150 fotek na jedno nabití a to jsem fotil bez blesku a nelibuju si v sáhodlouhém prohlížení, natož abych posílal fotky přes wifinu.

Shrnutí
Canon G5X je kompakt vyšší cenové kategorie s perfektní optikou a výkonným jednopalcovým čipem. Vyniká skvělým dílenským zpracováním, tohle opravdu není žádný plecháč. Má vytříbenou ergonomii, když si zvykneme na titěrné ovládací prvky (= daň za miniaturizaci). Za totéž se tu platí ještě jedna daň, vejde se do toho jen malá baterky a ta vydrží 150 fotek. Má svižné tempo, jak při ostření, tak v sériovém focení – v první dávce, po nějakých 10 fotkách se tempo zvolní. Vyrovnávací paměť nestačí na série v RAW. Jeho nejvážnějším konkurentem asi bude Sony RX 100 III za 21 tisíc, sice s menším rozsahem zoomu, ale také s menšími rozměry a displejem jenom vyklápěcím a nedotykovým – v tomto ohledu má tedy Canon navrch. Každopádně je hoden pozornosti vážnému zájemci o vysoce kvalitní fotografický přístroj.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu,15 a 16 dynamický rozsah.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Canon G5X.