Na podrobnou recenzi modelu Canon 5DS R se vrhnul Petr Váňa, který zde měl loni v listopadu důkladnou recenzi Canonu 7D Mk II. Bude venku koncem července, tak ji nepropásněte. Takže v letních vedrech jsem si mohl ulevit a soustředit se na pohrávání s těmito padesátimegovými zrcadlovkami.

První dojem
Docela si dovedu představit, že by si člověk nevšiml, že drží v ruce něco jiného než starého dobrého Marka Trojku. Ovládání je totožné, právě tak pocit v ruce, je to důkladný profi fotoaparát s výtečným hledáčkem a po léta laděnou ergonomií. Problém zapínání vyřešil Canon už dávno, takže není nad čím skuhrat. V diskusích čtu nářky nad absencí vestavěného blesku: profi přístroje ale nemají vestavěné blesky, jsou určené k vážné práci a k té je vestavěný blesk z mnoha důvodů omezeně vhodný. Taky že prý nemá wi-fi. Canon samozřejmě dodává speciální gripy s wifinou s vysokým výkonem, opět – určené k profi nasazení. Tohle není foťák na to, abyste si v bufetu vyfotili svůj párek s hořčicí a přes mobil ho díky wifině poslali zobrazený k radosti kamarádově.

Přístroj ale jinak zahovoří, sotva stisknete spoušť. Souvisí to s padesátimegovým čipem. Ten je samozřejmě mimořádně citlivý k otřesům a proto Canon upravil mechanismus chodu zrcátka, aby tělem méně třásl. Po sluchu to poznáme jako jemné až lahodné mlasknutí. Jeho odezva, tedy rychlost a použitelnost je naprosto srovnatelná s 5D Mk III. Koncem června jsem se s ním vypravil fotit sport, tedy závody raftů a americký fotbal a věnoval jsem výsledkům samostatný článek. Fotky ve formátu RAW mají 65 MB objem, takže je naprosto nutné používat vysokorychlostní CF karty, já mám Lexary Professional UDMA 7. Přístroj má dva sloty, jeden pro Compact Flash a druhý pro SD karty. Bohužel i tyto modely mají omezenou rychlost přenosu na SD kartu, takže si moc nepomůžete ani investicí do těch nejrychlejších esdéček. Není jiného řešení, než jít na CF karty.

Rozlišení
Jako majitele 5D MkIII mě samozřejmě zajímalo rozlišení, jaký má praktický důsledek. Při prvním prohlédnutí monitoru není rozdíl nijak zdrcující. Projeví se až při velkém zvětšení. Zde je výřez při 200%, přičemž vlevo je 5D Mk III, uprostřed 5DS a vpravo 5DS R.


Ten odstup je veliký, dvakrát větší počet pixelů se prostě musí projevit. Rozumí se, že jsem vše fotil ze stativu na live view objektivem 24-70/4.0 na clonu F8.0, tedy za ideálních podmínek. To tedy není překvapující zjištění, překvapením by byl opak.

Jak je to ale s rozdílem mezi 5DS a 5DS R? Při 100% zvětšení to vypadá takto, vlevo je 5DS R a vpravo 5DS, tedy model bez upraveného low pass filtru:


Při 200% zvětšení se zdá, že je obrázek z erka přece jen lepší: víc detailů tam nevidím, ale je to jaksi zřetelnější. Podotýkám, že porovnávám neupravované obrázky, takové, jaké vypadly z fotoaparátu.


Nezbylo než porovnávané obrázky vytisknout. Výsledek mohu zprostředkovat jen slovně – na formátu A4 jsem žádný rozdíl neviděl.

Otázka šumu
Šum, na to se jistě bude každý ptát. Obě varianty padesátimegového Canonu mají v základním nastavení maximum 6400 ISO a pak je už jen rozšířený režim 12800 ISO. Zde musím konstatovat omezenou použitelnost, toto je 100% zobrazení snímku při 6400 ISO, model 5DS R:

Nicméně, hodně záleží na světelné situaci. V ukázkách (druhá série 16 obrázků) uvidíte i praktické použití vysokého ISO. Snímek č. 7 je pořízen při 3200 ISO a šum je na něm značný. Naopak snímek č. 15 je při 6400 a příjemně mě překvapil ji vyrovnáním jasů. Rozhodně ale nečekejme od padesátimegového Canonu úchvatné převratné výkony v oboru vysokého ISO – je to přístroj, který svým výkonem bude šlapat na paty středoformátovým přístrojům, jako jsou Hasselblady a Pentaxy, a k tomu, aby ukázal, co umí, přece jen bude potřebovat dost světla.

Pokud jde o dynamický rozsah, zařadil jsem do ukázek lesní scenérii s extrémními rozdíly. Všechny fotky jsou konvertovány z RAW v Photoshopu, ale bez nějakých zásahů. Na vysoké jasy však bude háklivější než obyčejný 5D Mk III, ten ovšem je proti vysokým jasům mimořádně odolný.

Zde je srovnání dynamického rozsahu. Vlevo klasická 5D Mk III, vpravo erko. Fotografováno v režimu preference clony. Oba přístroje vyhodnocovaly expozici jinak, Mark volil 1/125, Erko 1/160. Celkové přepaly (žlutá barva) jsou v podstatě stejné, ale Erko mělo podstatně větší přepal v modrém kanálu a - i vlivem kratšího času – jsou větší oblasti slitých stínů.


Nicméně na druhé srovnávací dvojici jsou výsledky vyrovnané, Mark je vlevo, Erko vpravo.


V následující tabulce je sedm dvojic, vlevo jsou obrázky z Marka, vpravo z Erka. Lze je stáhnout v plném rozlišení, model je v názvu fotky a samozřejmě v EXIF.

Canon EOS 5D Mk III   Canon EOS 5DS R
 
 
 
 
 
 
 

No a nakonec tu jsou obrázky jak z 5DS, tak 5DS R. Z modelu DS jsou to čísla 9, 10 a 11. Ostatní jsou z 5DS R. Tyto obrázky – na rozdíl od předchozích, byly pořízeny za nikoli ideálních světelných podmínek, sport pod mrakem a v dešti, je tu soumrak, noc... Jsou to neupravované převody z RAW bez nastavení parametrů. Fotky číslo 6, 7, 8, 12, 13 a 15 fotila Ljuba Krbová.

Myslím, že se novinka uplatní především v ateliérové a krajinářské fotografii a všude tam, kde přijde ke slovu ohromné rozlišení – zřejmě na hraně rozlišovacích schopností soudobých objektivů. Ve slabším světle se musíme smířit s šumem při vyšším ISO, nicméně jak jsem se přesvědčil, v tisku to vidět není.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16