Elektronický Focus Magazine nějak uvázl na písku, poslední číslo je 6 z roku 2013 a tak doufám, že se pohne kupředu. Nicméně mezi články Focus Clubu se objevila zajímavá polemická úvaha Proč zatím nechci bezzrcadlovku jako hlavní fotoaparát. Jméno autora jsem tam neobjevil, omlouvám se. Argumentace je ale zajímavá.

Článek začíná:
Vlna nadšení, výkřiků na sociálních sítích, jásotu v davu a na foto setkáních se line fotografickým světem. Zaplavuje všechny kouty, kam se podíváte. “Bezzrcadlovky jsou to, co jsme hledali tolik let”, tvrdí někteří. Já ten pocit zatím nesdílím, možná proto, že jsem jich 15 držel v ruce. Měl jsem v ruce z a posledních 12 měsíců 40 fotoaparátu a řeknu vám, proč bych si bezzrcadlovku zatím nevybral. Nechci se zabývat tím, kdo tuto vlnu spustil a kdo ji živí, a myslím, že to všichni víte, ale sdělit vám své důvody, proč zatím popadnu raději zrcadlovku než bezzrcadlovku.

Argumenty jsou zhruba následující:
Bezzrcadlovka je jeden veliký egonomický průser a autor přiznává, že s tím nedokáže rychle a s jistotou fotit. Má titěrná tlačítka a běda, pokud nemá elektronický hledáček, s napjatýma rukama v exponovaných situacích nevyfotíte vůbec nic. Navíc na displeji se na sluníčku špatně čtou údaje.
Je málo objektivů – autor cituje zprávu, že Nikon vyrobil za dobu své existence 85 milionů objetvů a Canon 90 řady EF. Kolik kvalitních a světelných objektivů lze vybrat na bezzrcadlovku, a kolik z druhé ruky? Je málo světelných skel. Kolik jich je se světelností F1.4 ? A velká světelnost je potřeba kvůli hloubce ostrosti, připomíná. Dále: bezzrcadlovky spotřebují více eneregie a mají malé akumulátory. To vše vede k tomu, že – podle CIPA – se v dubnu 2013 vyrobilo 58,7% bezzrcadlovek ve srovnání s dubnem 2012. Klesají prodeje všech fotoaparátů, nicméně zrcadlovky se drží na více méně stejné úrovni, uzavírá autor svoji úvahu. Toto je velestručný výtah, přečtěte si ji celou, pokud vás problém zajímá.

Jak se na to dívám
V podstatě se všemi uvedenými body souhlasím a výhrady sdílím. Autor velmi rozumně vyargumentoval svoji volbu, kterou lze shrnout do konstatování, že zrcadlovku bezzrcadlem nenahradíš. Nicméně, aby se úvaha mohla stát vodítkem pro čtenáře, kteří ještě nevolili, nerozhodli se a rozvažují pro a proti, dovolím si připojit několik postřehů, z pozice člověka, který měl v ruce mnohem víc než patnáct bezzrcadlovek, dvě vlastní (Panasonic GF1 a Olympus OM-D EM-5) a fotí zrcadlovkou Canon 5D Mk III.

Nejde totiž o to, co je lepší obecně, jako o to, k čemu je co dobré.
Univerzální fotoaparát neexistuje. Kdyby existoval, všichni by si ho koupili a jiné by se nevyráběly. I v době analogu bylo časté, že někdo měl přístroj na svitkový film a vedle něho kinofilmový aparát. Volnou paralelou lze říci, že bezzrcadlovky zaujímají roli kinofilmových přístrojů v době analogu a zrcadlovky, najmě pak full frame zrcadlovky plní služby středního formátu.
V úvaze výše citovanými ale chybí jeden podstatný prvek. Není rovnosti mezi fotoaparáty a ani mezi zrcadlovkami. To, že je něco zrcadlovka, nezaručuje bezvýhradnou službu za všech okolností. Je propastný rozdíl mezi dejme tomu Canonem 10D, a Canonem 5D Mk III. Je také rozdíl mezi objektivy, v kresbě a hlavně rychlosti ostření. Srovnání mezi low end zrcadlovkou a dejme tomu bezzrcadlovkou – dejme tomu Sony NEX 7 by pro zrcadlovku dopadlo hodně bledě, s tou výhradou, že zrcadlovka má větší knoflíky.

Při volbě je třeba vycházet z toho, co a kdy a jak fotíme. Ve fotograficky složitých situacích se lépe chovají zrcadlovky: nízká světelná hladina, rychlá akce, vysoké světelné kontrasty, toto bývá za hranicí dosahu i velmi vyspělých bezzrcadlovek. Problematické je užití dlouhých ohnisek. Na focení zvířat v přírodě je vhodnější zrcadlovka, stoprocentně je vhodnější na focení sportu. Za předpokladu, že je to přístroj s odpovídající optikou. Bezzrcadlovka se dobře uplatní tam, kde je třeba být nenápadný, kde je třeba operativnosti. Ostatně i autor polemického článku připouští výhody bezzrcadlovky při street fotografování. Není to snadné uvažování tím spíš, že se v průběhu fotografické praxe vyvíjíme. Kdo začíná, neví co ho bude přitahovat a v čem se vyprofiluje. Závěrem připomenu výsledek mé dlouholeté zkušenosti, že fotografování samo o sobě žádná zábava není. Podstatné je, co fotografujeme. Kdo má rád koně, fotí koně – a jaký je k tomu nejlepší přístroj? S čím je dobře létat anebo se potápět? Foťák na pěší tůry? Fotografování boxu? Problém je v tom, že obvykle dopředu nevíme, co nás chytne, takže i ta definitivní volba je cesta bludištěm slepých uliček. Ale tuhle cestu si asi musí každý projít sám.


I tímhle jsme fotili... Sony Mavica se zápisem na disketu, cca 15 let nazad.