Nakousl jsem hodně horký brambor a jistě dostanu ohlasy všelijaké. Naposledy jsem se tím zabýval před sedmi lety! Popudem mi byl dopis čtenáře. Otázka jednoduchá: nejdřív zmenšovat a pak doostřovat, nebo naopak? To byl podnět, abych se věcí blíže zabýval. Nejdřív ovšem připomenu, že doostření je zásah do obrazu, že doostřením nikdy nezískáme žádné detaily navíc a že špatně zaostřenou fotku nějakým brutálním doostřením spíš zhoršíme než zlepšíme. Taže nejdřív zmenšovat a pak doostřovat, nebo doostřovat a pak zmenšovat? Podle mě je třeba mít konečnou velikost a pak doostřovat - protože doostření má vždy smysl jen vůči určité velikosti obrazu.

Poučka v učebnici praví, že doostřením vznikne pásmo vyššího kontrastu na rozhraní jasových stupňů. Typicky – nastavujeme sílu doostření, poloměr doostření, to je fakticky tloušťka toho pásma, a práh, tím určíme, kolika jasových stupňů se to má týkat. Takhle je to psáno všude, ale… jak nastavit sílu, jaký poloměr a kolik stupňů?

Ono je to trochu jako kdyby dotaz zněl, kolik se má přidat v autě plynu. Jak kdy, záleží na okolnostech. Nicméně pojďme se na to podívat, dle mého zvyku, prakticky.

Doostření v RAW

Na naší první ukázce je výřez z fotky pořízené Olympusem E-M1 Mk II. Vlevo je bez doostření, vpravo s dooostřením, nastaveno v menu aparátu na maximum, tedy +2:


Vlevo je bez doostření, vpravo s doostřením. Abyste nemuseli dlouho bádat, tady jsou výřezy, nejdřív bez doostření:

Teď s doostřením.

Fotoaparáty jsou nastaveny tak, že zpravidla svoje obrázky v JPEG formátu nějak doostřují. To doostření nastává v procesu demozaikování, tedy převodu ze syrových RAW dat do obrazového formátu. V RAW formátu získáme nedoostřený obrázek: proto je mnoho lidí zklamáno, mají pocit, že v RAW je fotka horší než v JPEG. Pro názornost se podívejme na zobrazení RAW fotky – při 300% zobrazení v konvertoru Camera Raw. Je to partie z levého horního rohu – a je to i důkaz neuvěřitelné kresebné schopnosti Olyho a jeho objektivu Zuiko 12-40/2.8.


Zvyšme tedy doostření na hodnotu 50 ve stupnici Camera Raw:


Teď je to docela slušně ostré. Co se stane při hodnotě 100?


Teď už se nám větvičky drobet rozpadají a také nebe má nepříjemnou rapatou strukturu. Když přitvrdíme na 150, bude to učiněná hrůza:


Rozumná hodnota tedy bude někde mezi 50 a 80 – v Camera RAW. Zkusme s tím ale pracovat dál.

Doostření v JPEG (nebo TIFF – zkrátka, v obrazovém formátu)
Vrátím se na zostření 50 a vygeneruji obrázek. Ten pak budu doostřovat standardním způsobem, metodou maskování neostrosti - název je hodně na hlavu postavený, historický, nemá smysl se jím zabývat. Vezmeme jen na vědomí, že právě toto je ta metoda, kdy nastavujeme sílu, poloměr a stupeň. Mezinárodní autorita na editaci Scott Kelby doporučuje ve své knize 7bodový systém, abychom si na Photoshopu udělali akce (= makroinstrukce), slabé doostření s mírou 85%, střední 100% a silné 120 %. Pokud jde o poloměr, Kelby radí 1 obrazový bod a pokud jde o Práh (= stupeň), pak v těch 85 a 120 radí práh 4, ev. 3 úrovně, při 100% práh 10 úrovní.

Zní to rozumně, nicméně má to háčky. Především to nebere v úvahu účel. Zásada je taková, že se nejvíce zostřuje před tiskem a to dokonce před tiskem na sublimačmní tiskárně víc, než před tiskem na inkoustové tiskárně (i když, ty sublimačky se dnes už moc nepoužívají). Pokud jde o tisk, četl jsem hezkou radu:

Ono se obvykle radí si otevřít fotku na 100% a v tomto zvětšení (zobrazení) ji doostřovat. Ta zajímavá rada zní, otevřít jenom na 50%, doostřit, aby se nám to líbilo – a při 100% to bude vypadat přehnaně, ale to je to správné doostření pro tisk. Myslím, že je to dobrá rada.

Pak ještě jedna důležitá rada. Ono je dobré doostřovat v samostatné vrstvě, úplně na konec celého procesu. Proč ve vrstvě? Důvodů je několik. Především – je dobře mít rezervu, pro případ, že by nám ujela ruka. Pak bychom smazali jen tu jednu zvoranou vrstvu.
Podstatná ale je možnost vymaskovat to, co nepotřebujeme – typicky nebe, nebo vůbec plochy. Tady je ukázka vymaskovaného nebe – a zbytek je brutálně, kvůli názornosti – doostřen.


Při doostřování velmi často vznikne tzv. halo. Kolem tmavých liníí vznikají světlá pásma, jakési světelné pruhy.


Když pracujeme ve vrstvách, zbavíme se těch světlých kontur nastavením režimu prolnutí na Ztmavit. V tomto režimu se zneviditelní partie, které jsou světlejší než to, co je pod nimi. Na naší poslední ukázce došlo k silnému doostření, přičemž levá půlka je prolnuta v režimu Ztmavit.

Shrnutí

Každý zkušený úpravce fotografií má svoje postupy. Zde jsem naznačil základy a dodal pár osvědčených triků. Budu zvědavý na připomínky a nápady. Zajímavé jsou samozřejmě i rozmanité zásuvné moduly (pluginy), jako je Sharpener od Niku. Mnozí fotografové přísahají na zostřeí přes filtr Horní propust – a jiní ho zatracují. Doostřování obrazu je nicméně nezbytná součást editační procedury a jako všechno, je třeba i toto dělat citlivě a s rozumem. Rozlouočím se ukázkou Sherpeneru - je aplikován na... hádejte kterou půlu obrázku...