Mám teď v testu novinku od Canonu, model G1X Mk III. Ten má ruční ovládání korekce expozice a umí nastavit korekci expozice i v režimu manuální expozice a automatického ISO. Je to zajímavá technika, nepříliš rozšířená. Stojí tedy za zmínku. Nejprve pojďme na to od lesa, kdo se v lese vyzná, může tento odstavec přeskočit.

Odstavec k přeskočení
Ve foťáku, v každém foťáku, máme dnes automatiku. Ta vyhodnotí světelnou hladinu, tedy zjistí množství světla. Podle toho, jaké má nastavení ISO, tedy citlivost, zvolí expozici: kombinaci clony a času, tedy dobu osvitu. Nedělá to nahodile, má v sobě zakódovaný předpis, který se jmenuje program line a ten určuje, jaká kombinace clony a času při daném ISO je optimální na kterou konkrétní úroveň osvětlení. Takhle to dovedou všechny fotoaparáty počínaje mobilem. Je to naprostá automatika.
Vyšší stupeň je P režim neboli Program, kdy to funguje přesně tak jak řečeno, ale je možné měnit určité parametry. Například lze nastavit ISO, nastavit vyvážení bílé a je možné korigovat expozici pro případ, kdy máme nějaké nestandardní podmínky, typicky když stojí sněhulák v hromadě uhlí: automatika průměruje hodnoty, převáží černé uhlí, automatika nastaví dlouhý čas a malou clonu a sněhulák je přepálený. Proto je dobře, že v P režimu můžeme nastavit korekci – v daném případě do mínusu, aby uhlí vyšlo černě a sněhulák měl kresbu ve své struktuře. Tím dostáváme pod kontrolu expoziční automatiku. Ta snímá – typicky – z většiny plochy záběru a nastavuje podle průměru. Na ukázce není sněhulák, je zde strašidlo v temném prostředí. Pokud chci mít dobré prokreslení obličeje i trička, musím pracovat s korekcí expozice - zde do mínusu.


Vyšší stupeň kontroly dávají režimy Priorita clony / Priorita času. Pak můžeme ovlivnit jedno nebo druhé plus korekci expozice. To je volba mnoha fotografů – zeptejte se a zpravidla vám řeknou „fotím na prioritu clony“.

Podstata sdělení
Clonu a čas lze nastavit ručně. A teď pozor. Pokud máme M režim – ruční nastavené clony a času, a máme nastavené ISO na pevnou hodnotu, musíme mít expozimetr nebo odhad – anebo se musíme řídit údajem na displeji (v hledáčku). Tam totiž obvykle uvidíme, jestli jsme v podexpozici nebo přeexpozici. Naše možnost kontroly se výrazně zvýšila. Máme pod palcem všechno. Víme, jaký máme čas (a proč jsme ho nastavili) a jakou clonu (a proč jsme ji nastavili). V podstatě takové nastavení je to, co jsme mívali za časů analogu: tam taky bylo pevné ISO (citlivost filmu jednoznačně daná) a pozorovali jsme v hledáčku ručičku anebo diody. Ručička v mezeře mezi plus a mínus a bylo dobře exponováno. Toto lze dělat i dnes – právě díky té škále podexpozice a přeexpozice.

Automatické ISO
Díky vývoji techniky se dnes obrovsky rozšířilo pásmo použitelného ISO. Dnes i běžné APS-C eventuálně kompakty jsou schopné snímat kvalitní fotky v rozmezí 100 až 3200 ISO (lepší kompakt) nebo 6400 ISO (lepší APS-C). To je rozmezí 6 až 7 EV. Je tedy možné nastavovat clonu a čas ručně a nastavit ISO na automatický režim. To je výhoda zejména při živé fotce.
Dám příklad.
Vím, že ostré fotky mi vyjdou při cca 1/500 vteřiny. Objektiv kreslí nejlíp a má pro mě ideální hloubku ostrosti dejme tomu při F8.0. Nastavím tedy ručně pětisetinu na clonu osm a nastavím automatické ISO. Pak se nemusím o základní expozici starat. Automatika eventuální výkyvy světelné hladiny dorovná zvýšením / snížením ISO – samočinně. Druhá ukázka – fotím dvoutisícinou (je to sport) na F4.0 a je mi jedno, jestli svítí slunce (jak teď), anebo se zatáhne.



Tím se ovšem nevyhnu problému sněhuláka v uhlí, tedy problému vyvolaném extrémním nerovnostem jasů v záběru.

A jsme u jádra věci. Zdaleka ne všechny fotoaparáty jsou schopné korigovat expozici do plusu nebo mínusu v ručním režimu s automatickým ISO. Nerad bych se blamoval, řeknu tedy šalamounsky, že možnost korekce expozice při automatickém ISO a manuálním režimu mívají přístroje, které jsou vybaveny ručním voličem korekce expozice. Pokládám to za velkou výhodu a mrzí mě, že to můj Canon 5D Mk III nemá. Každopádně ale doporučuji – pokud metodu ručního režimu M plus automatické ISO – nepoužíváte, abyste si to vyzkoušeli, zejména pokud fotíte rychlou akci nestálých světelných podmínkách. Nic složitého na tom není, uvolňuje to ruce i mysl.