Mám samozřejmě na mysli fotografii. Jaké postupy jsou přípustné a které jsou za čárou a co ještě je čistá fotografie a je nějaká čistá fotografie? Zde neplatí žádná norma, jenom názory. Pokusím se vyjádřit ten svůj. Nenapadlo by mě se otázkou zabývat, nebýt odezvy našeho čtenáře pana K. K., kterého rozhněvala tato fotografie Richarda Horáka, pořízená při nedávných oslavách 28. října, konkrétně při otevření opraveného Národního muzea v Praze.



Popudil ho rozpor mezi faktem mázlých koncových světel a ostrých postav na chodníku a podezíral autora z čarování v Photoshopu. Po mém vysvětlení, že Nikon D850 se o složení dílčích fotek s cílem vytvořit mázlá světla postará sám, náš čtenář odpovídá:

Takže fotomontáž, a ne fotografie. To je ale jiná parketa, než fotografování! Nemá cenu diskutovat o něčem, na co je rozdílný názor. Když fotím, tak fotím, a mám radost z výsledku. Pokud „vyrábím“ obrázky, tak jsem úplně někde jinde. Sám ve svých návodech se Zonerem fotografie upravujete s vědomím, že se upraví nějaká maličkost pro vlastní radost, ale publikovat lze opravdu to, co zvládnu svým fotoaparátem svou šikovností, ale nechat pracovat software na vytvoření něčeho bez vlastního přičinění se mi zdá poněkud mimo mísu. Ale každý jsme jinaký, a někdo to nechá dělat stroj za sebe. Potom to publikuje jako vlastní výtvor, přece to exif dokazuje!

Co je asi mimo diskusi
To je agenturní a vůbec zpravodajská fotografie. V ní je jakákoli manipulace s fotografií nepřípustná. Nicméně, i pak by fotografie Richarda Horáka mohla být přijatá jako autentická. Dlouhý expoziční čas… kdyby šlo o jednu fotografii s časem dejme tomu minutu anebo složeninu deseti fotek s expoziční dobou 10 vteřin, složených do jednoho snímku, když to fotoaparát umí? Nebo jiný příklad – HDR snímky. Olympusy i Pentaxy nabízejí funkci Křivky co má paměť sahá, Nikon má svůj d-Lighting a Sony rozšíření dynamického rozsahu. Když je to jedna fotka, je to v pořádku, kdežto HDR složená ze 3 nebo dokonce 7 fotek je přes čáru? Navíc, bude hůř… v tomto smyslu.
Mobilní telefony vyšší třídy se vyrovnávají s dynamickým rozsahem automaticky, aniž by se vás na něco ptaly. Je to fotografování pro radost, nebo vyrábění fotografie?

Montáž chápu jako přenos obrazového materiálu z jedné fotky na druhou (i když… focus stacking je v jistém smyslu taky přenos obrazového materiálu, jde o skládání ostré fotky s dílčích fotek naostřených na různé roviny ostrosti). Slavný a často citovaný je příklad fotografie 15 let staré, pořídil ji Brian Walski z Los Angeles Times v Iráku:



Fotka je to super, ale vznikla složením ze dvou, jednak z této…



… a pak z této.



Walskiho pak hned vyhodili, když se na manipulaci přišlo a nic nepomohlo, že se upřímně omlouval a prohlásil že „plně nemůže vysvětlit tento naprostý výpadek úsudku“.

Toto je ovšem krajní případ. Týká se zpravodajské fotografie a tam jsou skutečně manipulace nepřípustné. Ovšem připomeňme, že tento případ spadá naprosto jednoznačně do kategorie montáže, kdy se část jednoho obrazu přenáší do obrazu druhého, přičemž přenášená část – a to je myslím podstatné – se obsahově liší.

Asi by to byla jiná situace, kdyby šlo o „focus stacking“, tedy skládání dvou a více snímků zaostřených na jinou rovinu ostrosti, už proto ne, že by si toho asi nikdo nevšiml. Ve Walskiho případu šlo tedy o manipulaci obsahem, nikoli ostrostí nebo tónovými a barevnými hodnotami.

Můj soukromý názor
Fotografie není sport s jasnými pravidly, nemá lajny a jestřábí oko střežící dopad míčku. Kdo stojí o panensky čistou fotografii, nechť posuzuje RAW snímky – a jsou takové soutěže, kam se pouze rawy posílají. Pokládám to ale za extrém, který jde proti smyslu fotografie jako výtvarné disciplíny. V tí záleží na tom, co chci sdělit a až v druhé a spíš desáté řadě záleží na tom, jakými prostředky jsem toho dosáhl. Zde bych vnímal široký prostor jak na úrovni snímací techniky, tak následného zpracování.
Maximální přísnost ovšem musí být na zpravodajskou fotografii – i když ta dovede lhát a ideologicky balamutit i za podmínky přísného zachování fotografické čistoty ve smyslu technického nezasahování.
To je ovšem zase jiná otázka.
Závěrem provokace.
Toto je fotka jak vypadla z foťáku, filtr Cartoon v Olympusu. Je to fotografie? Není to fotografie? Je to zásah? Není to zásah?



Můj názor: mně je to fuk, takové fotky nefotím, nebaví mě (leda pro nějaké grafické použití), ale chraňbůh, že bych takové fotky někomu vymlouval.