V blízkosti lesa prožívám už třináctou zimu a nějakou tu fotku jsem tedy v lese už pořídil. Letos to ale dělám systematicky a usmyslel jsem si, že udělám sérii Rok v lese. Podívejte se na pár postřeh, které jsem si ujasnil teď, když se tématem zabývám systematičtěji.

Ví to každý, kdo se focením přírody a krajiny zabývá – výsledek zásadně závisí na atmosférických podmínkách. Když je zataženo, nebe kryje světle šedá deka, v podstatě se dá fotit jen struktura bílé a černé. Mám takových strukturálních a geometrických fotek z lesa spoustu, ale je to spíš jen důkaz nezlomné vůle než nějaký počin, aby byl k něčemu.



01 Situace se dramaticky změní k lepšímu, jakmile vysvitne sluníčko. Pak ani nemusí toho sněhu být v lese moc, stačí i jen malá poprašek a výsledek může být docela dobrý. Vyplácí se jít proti světlu, je obvykle třeba zesvětlovat tmavé partie, ale to je daň za pěkně rozsvícené dubové listy.



01 Zajímavá je varianta vánice. Začne chumelit. To už jsem tady probíral mockrát – není třeba se snažit o zvlášť dlouhou dobu expozice, protože dlouhá doba sice rozmázne padající vločku, ale znevýrazní ji. Záleží taky na druhu sněhu, někdy jen tak poletuje a jindy je těžký a padá rychle. Chce to vyzkoušet. Tady jsem ji fotil 1/125 vteřiny a vyšlo to dobře. Co je ale podstatné – je to pozadí.



Tady byl v pozadí temný les a vločky tedy vyšly dobře. Když je ale taková vánice, jako byla tahle, bílé je za chvilku všechno a on to nikdo nepozná…



Tady to lítalo, že by psa nevyhnal, ale vločky vidíte jen na pozadí kůry stromů. A to je málo. Takže znovu, pro zobrazení vánice hledejte temné pozadí lesa.



Jako třeba tady:



No a když pak vyjde sluníčko, to se fotí samo. A zase, fajn je protisvětlo, dobře vypadají hvězdičky mezi zasněženými větvemi.



Nejlepší je to pak ráno, když namrzne mlha a obalí větvičky chundelatými krystalky. To ale vydrží… jen co potvora sluníčko začne víc hřát a to v únoru umí docela slušně.



Přeji tedy štěstí na světlo ( = dobré světlo ) a pořádné oblečení!