Před týdnem jsem tu zauvažoval více méně obecně nad potřebami a nepotřebami k úspěšnému fotografování. Dnes se zaměřím na majitele zrcadlovek a bezzrcadlovek – a opět zdůrazním, že jsou to čistě osobní názory, založené na mé konkrétní praxi.

Základní otázka samozřejmě zní, jestli je zrcadlovka či bezzrcadlovka nezbytná. Od kompaktů včetně těch hodně vychytaných kompaktů se liší především tím, že má výměnnou optiku. Ta otázka se tedy dá položit i jinak: potřebuju výměnnou optiku nebo ne?

Některé kompakty nabízejí obrovskou šíři zoomu. Už před dvaceti lety přišly kompakty s desetinásobným zoomem, dnes máme i exoty s padesátinásobným. Pokud by tedy mělo jít o ohnisko (tedy vlastně o úhel záběru, nebo hodně laicky řečeno o stupeň přiblížení), pak ty kompakty velmi dobře poslouží.

Rozdíl ale je v kvalitě obrazu. Fotoaparáty s výměnnou optikou mají větší čip než kompakty (i ty s tím nejmenším čipem, což jsou Nikony a Pentaxy, mají jednopalcové čipy, čili mají čipy velké jako jsou největší čipy nalezené v kompaktech (s nepočetnými výjimkami). A dále, objektivy určené pro výměnnou optiku jsou kvalitnější a obraz z nich je lepší, než jaký vypadne z kompaktu.

První závěr: přístroje s výměnnou optikou mají smysl pro člověka, který si na bázi těla chce vybudovat systém, sestávající především ze sady objektivů a eventuálního dalšího příslušenství (mezikroužky, externí blesky atd.). Kdo si koupí foťák s výměnnou optikou a zůstane u jednoho objektivu, ten vyhodil peníze. Ten kdo si koupí tělo a širokorozsahový zoom, v podstatě taky vyhodil peníze, protože širokorozsahový zoom má vždy velmi pofidérní kvalitu obrazu.

APS-C a full frame
Fotoaparáty s výměnnou optikou ve své většině jsou buď formátu MFT (cca 13 x 18 mm). (APS-C (cca 15 x 23 mm) nebo full frame (cca 24 x 36 mm). Rozdíl je plus mínus čtyřnásobek či dvojnásobek, prodlužovací faktor ohniska je cca 2x nebo 1,5x. To znamená, že objektiv 50 mm má na full frame svůj úhel záběru, kdežto na menším formátu APS-C je ten úhel 1,5x užší a odpovídá ohnisku 75 mm kinofilmového formátu. Na MFT odpovídá 100 mm kinofilmového formátu.
Má FF smysl?
V kresbě je rozdíl oproti MFT a APS-C nepatrný, pokud vůbec nějaký, ba dokonce lepší objektiv na MFT bude dělat ostřejší fotky než horší objektiv na FF.
Rozdíly ve kvalitě obrazu se začnou objevovat při problematických světelných podmínkách, zejména tedy při velkém světelném kontrastu a v nízkých světelných hladinách. Ty velké čipy mají větší dynamický rozsah a tedy lépe podají detaily v oblastech jak s vysokými jasy, tak hlubokými stíny. Za ideálních podmínek dneska fotí perfektně každý lepší mobil. Foťte ale svatbu na plném slunci nebo černochy v tunelu (to druhé je z technického hlediska snazší) a poznáte ty rozdíly.

Další podstatný rozdíl je v hloubce ostrosti. To už je trochu odbornější téma. Připomenu, že hloubka ostrosti je pásmo od roviny zaostření jak od nás, tak k nám, pásmo kdy se zobrazené objekty jeví býti ostrými. Vtip je v tom, že objektiv FF má nějakou hloubku ostrosti při daném ohnisku a dané cloně, dejme tomu F4.0. Objektiv APS-C při cloně F4.0 a se stejným úhlem záběru bude mít větší hloubku ostrosti, zhruba odpovídající F5.6 kinofilmového aparátu. MFT přístroj za stejných podmínek bude mít hloubku ostrosti odpovídající F8.0, přestože fyzicky bude mít nastavenou clonu F4.0. Psal jsem o tom mnohokrát, podívejte se – pokud vás to zajímá – na pět let starý článek. Tam je to podrobně vysvětleno.
Shrnu: jedna z velkých předností plnoformátu je možnost ovlivňovat hloubku ostrosti ve větší míře, než to mohou fotoaparáty s menším čipem.

Z toho tedy plyne, že FF má smysl pro toho, kdo se pouští do focení za složitých světelných podmínek a ví si v nich rady, fotí do RAW a umí s RAW pracovat, a využívá hloubky ostrosti ke svým obrazovým záměrům.
Je ale pošetilé si myslet, že smysl FF je v tom že líp fotí. Líp nebo hůř fotí pan fotograf, nikoli foťák.

Volba optiky
Vždycky ochotně radím lidem s foťákem; mnohem obtížnější je volba objektivů. Dnes ale uvažuji obecně. Především si myslím, že není třeba usilovat o nějaké enormní množství objektivů. U někoho je to posedlost a fotografování se mu stane bezednou dírou kam hází peníze a ve výsledku má pět, deset i víc objektivů.

Důležité je vycházet z toho, co fotím a jak to fotím. Je dobré mít širokoúhlý objektiv – a když, tak pořádně širokoúhlý: na MFT aby to bylo aspoň 9 (až x) mm, pro APS-C 10 (až x) mm a FF 15 (až x) mm, plus mínus milimetr víc žádná míra. To pak je širokoúhlý objektiv, který umí vyprávět příběh, jak hezky říká fotograf Richard Horák. No a pak je dobré mít dlouhoohniskový objektiv. Těch je spousta na trhu a je těžké mezi nimi špatně volit. Pro mě je důležité kritérium váha, protože jsem lenoch. Proto volím 70-300 L od Canonu.

Je třeba velká světelnost?
Dnes už dávno není světelnost vstupenka do focení v nízkých hladinách – od toho máme vysoké ISO. Světelnost souvisí s hloubkou ostrosti. Čím je větší, tím je hloubka užší a tím se motiv lépe vypíchne z pozadí. A zase, kdo to neumí nebo nechce využívat, celkem zbytečně utrácí peníze. Bezmyšlenková honba za vysokými světelnostmi je vyhazování peněz bez viditelného užitku.

Napadá vás něco?
Už od minula se mi sešly zajímavé připomínky a těším se, že se někdo dále ozve a že budu moci příští pátek zase tady zauvažovat, tentokrát spolu s vámi. Závěrem rada založená na (trpké) zkušenosti: než si něco koupíte, zadumejte se nad otázkou – budu pak líp fotit?