O víkendu jsem byl s Ljubou a pejsky v Tvrzi Holešice u Kamenice, coby kamenem dohodil od Orlické nádrže. Nakonec to dopadlo tak, že jsem fotil mobilem. A musel překonat pár překážek.

Mám iPhone 8+, tedy mobil s duálním fotoaparátem, přičemž jedno ohnisko má ohnisko odpovídající 28 mm kinofilmového aparátu, tedy slušně širokoúhlý objektiv, a druhé ohnisko je 2x delší a odpovídá 57 mm. Tohle je naširoko:



A tohle, když si přitáhnu pejsky dvojnásobným zoomem.



První obtíž. Obecně mobily, zdaleka se to netýká jen mého iPhonu, nesnášejí silné světlo v záběru, tedy slunce, případně , jako zde, sluneční odraz od hladiny. V reálu to vypadá nádherně, na fotce vzniknou reflexy a všelijaké mlhy, tím spíš, když objektiv není ideálně čistý.



Proto je lépe se slunci nebo odleskům v záběru vyhnout.



Nejlepší jsou mraky – pokud mají bohaté tvary a přeje nám světlo, tady je nízké slunce pěkně v zádech. To je pak to správné fotografické počasíčko… kdy litujeme, že jsme zpupně nechali foťák doma. Přece jen v těch mracích jsou přepaly a z RAW bychom toho vydolovali víc.



No a jsme u toho nejdůležitějšího. Dynamický rozsah, to je momentálně nejslabší místo mobilů, pokud jde o expozici-. Řeší se to HDR, tedy vícenásobnou expozicí s následným spojením, to vše na pozadí, aniž si toho všimneme. Určitě to jednou bude fungovat skvěle, teď to funguje jen napůl. Je tedy potřeba tomu dynamickému rozsahu (kresba ve stínech i jasech) pomoct. Na výletě jsem si taky pro sebe objevili 3 tisíce let staré hradiště Voltýřov, od tvrze Holešice je to kousek. No a tady to máme. Jsme v lese a svítí slunce skrz větve.

Je třeba využít toho, že poklepnutím na plochu displeje nastavíme jednak místo pro zaostření, jednak pro expozici. Tyhle balvany z prastarého zdiva ochranného valu (je až 8 metrů vysoký) jsem nejdřív exponoval poklepem na balvany.



Samozřejmě les v pozadí je přepálený. Exponoval jsem podruhé a les je v pořádku. Kameny jsou málo ostré, ale to nevadí, kresbu si vezmu z předchozího obrázku (exponovaného světle).



Spojením ve vrstvách se dostaví vyvážený výsledek. Jde jen o to oba obrázky na sebe napasovat ve vrstvách (vrstvě nastavíme částečnou průhlednost, takže vidíme, co je pod ní a snadno manipulujeme) a pak pomocí masky zakryju to, co je špatně exponované a nechám jen to správné. Kdo pečlivěji sleduje mé články o editaci (seriál o klonovacím razítku) se nepodiví, jak se dostaly zelené haluze do světlého průhledu v pozadí.



Obdobně to lze udělat s ostrostí, mobilem se dostanete i velmi blízko a postupnou expozicí – zde jsou použity tři, ale slušelo by jich víc – dosáhnete ostrosti blízkých objektů i pozadí.





S tím hradištěm je problém. Ono to tam má skvělou atmosféru, když tam stojíte, na hradbách založených v době bronzové, ale na fotce pak dohromady není nic moc vidět.



Nakonec jsem si pomohl panoramatickou fotkou. Mobily dovedou „sweep panorama“, tedy plynulé panorama, já ale dávám přednost následnému složení tří (nejčastěji tří) fotek pořízených na výšku. Tohle z toho potom vzešlo.



Přirozeně, že ideální výsledek to není, zvlášť kvůli přepalům na lesklých plochách. Mohl bych to pečlivounce vyretušovat… ale to se tam raději vypravím znovu s opravdovým foťákem. Je to hodinka od Prahy.