Toto není test objektivu, berte to spíš jako ukázku, jak se s takovým ultraširokáčem zachází. Podobné objektivy existují i k jiným systémům, nejen k Nikonu. Nicméně okolnosti tomu chtěly, že jsem se vypravil na vánoční trhy na pražské Staroměstské náměstí právě s Nikonem D3400, osazeným širokáčem 10-20/4.5-5.6.

V první části jsem upozorňoval, že při práci s objektivy s úhlem 110 stupňů (a to je 10 mm na APS-C anebo 15 mm na plnoformátu 24x36 mm) je třeba umístit do popředí něco výrazného, aby fotka měla nějaký efekt. Platí to zejména při krajinářské fotografie, kde uplatňujeme zásadu, že krajina začíná u špiček našich nohou. A co tedy živá fotografie? Proto jsme s Michalem Houdkem zašli na Staromák, protože tam je živo až moc, abychom tam fotili a natočili video. Takhle nějak to tam vypadá: spousta lidí, stánky a kolem baroko (převážně, sem tam gotika). Z hlediska fotografického nula bodů.



My ale chtěli fotit živou fotku – právě pro živou fotografii jsou tyhle širokoúhlé zoomy ideální. A hned před Mikulášem – muzikanti a pan saxofonista tak dělal legrace. Vyfotíme to?



Vyfotil jsem to – jako odstrašující příklad. Fotka je nepřehledná, nic tam dohromady není vidět. Aby bylo něco vidět, musí se jít blíž, musím jít za motivem, aby zabral významnou část obrazu. V daném případě je to muzikant a také ta paní, se kterou dělal legrácky. A hned je to o něčem jiném!



Tyhle širokáče mají velkou hloubku ostrosti – i při plné světelnosti. Ta není konkrétně na tomto objektivu velká, ovšem je třeba brát v úvahu, že je to objektiv v ceně pod deset tisíc a je maličký a lehký, čímž velmi vychází vstříc maličké a lehké (a levné) D3400. Je třeba se dostatečně přiblížit a bedlivě hlídat okraje obrazu, aby všechny blízké prvky dobře vyplnily prostor. Ono pak je na fotce všechno strašně moc vidět. Takže: ohniště pěkně do roku, trdelníky paprsčitě rozmístěny a slečna báječně hrála, že si mě nevšímá.



Koně si mě taky nevšímali až do chvíle, kdy se ten vlevo namích a šel po mě. Zatím způsobně drží hlavu v levé třetině obrazu a dělá popředí neboli markant, v pozadí je ruch vánočních trhů.



Kaštany taky mohou dělat markant. Pan prodavač vrčel, že ho furt někdo fotí a že fotografové kradou duše a měli by se zakázat. To nevím, zato vím, že ta mladá dáma s Nikonem v pozadí vlevo se moc daleko od kaštanů a nebude mít obrázek efektní. Musí se jít HODNĚ blízko, u takto nehybného objektu skoro na doraz.



tady jsem asi nejdál, jak možno jít: chtěl jsem zachytit jednak kováře, jednak jeho výheň a lidi vzadu . Světlo už šlo dolů, proto jsem použil vestavěný blesk. Ten trochu ve spojení s ohniskem 10 mm dělá potíže, protože hází stín – ono to tady je vidět jen když se podíváte pozorně na spodní část, na prostředek. Je tam půlkulatý stín.



Muzikanty jsme začali, muzikanty skončíme, už potmě. Opět je třeba jít hodně blízko, použil jsem blesk: ISO 2800 plus blesk stažený o 2/3 EV do mínusu. Nic briliantního z toho nevylezlo, ale pro web to fotka použitelná je.



No a závěrem naše společné video, jak jsme ho s Michalem Houdkem natočili.