Minulý týden jsme s Michalem Houdkem zkoušeli na makroobjektivy od Nikonu ve skleníku Fata Morgana v Praze v Tróji. Oba na světelnosti F2.8, jeden ale 40 mm pro formát DX a druhý 105 pro FF neboli plnoformát. Zde mé dojmy a taky video. Minulý týden jsme s Michalem Houdkem zkoušeli na makroobjektivy od Nikonu ve skleníku Fata Morgana v Praze v Tróji. Oba na světelnosti F2.8, jeden ale 40 mm pro formát DX a druhý 105 pro FF neboli plnoformát.

Nejdřív vymezím pojmy. Skutečný makroobjektiv není jen ten, kdo má „macro“ napsané na obrubě. Musíí umožnit takové přiblížení, aby se na plný formát čipu, od kraje ke kraji, zobrazil příslušně dlouhý objekt. Takže DX má šířku něco před 20 mm a opravdu, tahle čtyřicítka vykreslí dvoucentimetrový objekt od kraje ke kraji, takže si označení makro zaslouží.

Makrofotografie je technicky velmi náročná disciplina a seriózně se bez stativu a makro sáněk pořádně snad ani dělat nedá. Čím jste objektu blíž, tím je užší hloubka ostrosti a proto se zpravidla musí ostřit postupně na různé roviny a následně to sesadit dohromady ve speciálním softwaru (Photoshop to umí taky).

Měli jsme tedy s Michalem dva objektivy. Jednak to byl Nikon 105mm f/2,8 G NIKKOR AF-S Micro IF-ED VR nasazený na Nikonu D810, jednak Nikon 40mm f/2,8 AF-S G DX Micro na Nikonu D3400. Cenově i výkonově to jsou dva světy, ale jak se to vezme… Ta stopětka je za 22 tisíc a smysl má hlavně na plnoformátu, kdežto ta čtyřicítka stojí necelých 8 tisíc a je určena pro DX zrcadlovk Nikon, my ji měli na dnes nejlevnější D3400. Soustředím se zde hlavně na ni.



On je to malý pohodový objektiv se středně dlouhým ohniskem (40 mm je na DX formátu po přepočtu cca 60 mm kinofilmové třídy). Opravdu vás pustí na 16 cm od roviny čipu a to stačí skutečně na zobrazení 1:1, zde fotka naší ochočené housenky, složeno ze 4 fotek v Photoshopu:



Makristé, nesmějte se, je to z ruky. Když ale jsem na housenku dorážel tou stopětkou, samozřejmě z ruky, hloubka ostrosti byla už tak malá, že jsem při dané světelné hladině nedokázal udržet rovinu ostrosti. To říkám na adresu těch, kdo by si mysleli, že větší a dražší musí nutně být lepší. O jejích kvalitách jistě netřeba pochybovat, nicméně ty se projeví především na plnoformátové zrcadlovce při fotografování adekvátních. Váží 281 g, úloh. Naproti tomu tahle malá lehká a ne moc drahá čtyřicítka je příjemný objektiv. Je konstrukčně jednoduchý – devět členů v sedmi skupinách, sedmilamelová clona, délka 65 mm, váha 280 g. Největší clona je F22, v balení je sluneční clona. Písmeno S v názvu naznačuje, že objektiv má v sobě motor a nevyžaduje tedy podporu motoru uvnitř těla fotoaparátu. Zde je video, ve kterém vám s Michalem povíme, co jsme na něm vyzkoumali.



Na konec pár obrázků pořízených z ruky ve skleníku Fata Morgana. Nezveřejňuji je v plném rozlišení, protože nebyly pořízené za standardních podmínek, tedy ze stativu, s ním se do skleníku nesmí.






















Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Nikon 40/2.8?