Nejméně tajné tajemství fotografického světa z poslední době přestalo být tajemstvím, nástupce starého dobrého oemdéčka je tu. Klasifikuje se mezi modely E-M10 a profi model E-M1, ale je to klasa sama o sobě – umí 40megové fotky pomocí čarování s čipem!

Už jsem o něm psal v prosinci, protože tentokrát byla opona tajemství hodně děravá. Tehdy se prolátlo, že Olympus využije své stabilizace čipu k efektu, používaném doposud Hasselbladem a před ním Sinarem – že totiž se exponuje postupně a pokaždé se čip posouvá. Jde o nepatrné posuny, nicméně ve výsledku se získá ve formátu RAW 64megový obrázek.


Tento RAW je velmi specifický a přinejmenším pro začátek bude možno ho podle sdělení zástupců českého Olympusu zpracovávat jen speciálním pluginem v Photoshopu – ani Lightroom zde nepomůže. Přístroj generuje z těchto syrových dat 40megové obrázky, dochází tedy ke zmenšování obrazu. Opět tlumočím vysvětlení: 64megový výsledek by kvalitativně neodpovídal 64megovým obrázkům... jakým? ptám se já. Kdetrý full frame má 64 mega?

Jaký je a komu je určen
Je to šestnáctimegový přístroj systému MFT (Micro Four Thirds) spravovaný Olympusem, Panasonicem a v posledku i nástupcem Kodaku. Má elektronický hledáček s rozlišením 2,36 mega, takže obraz v hledáčku je pocitově hodně podobný full frame zrcadlovce. Ergonomicky je řešen originálně a těžko říct, zdali se víc blíží modelu M10 než špičkovému M1. Má ovládací prvky vyvedené hodně ven, do tlačítek, která jsou do velkého rozsahu programovatelná, a také je možno volit jejich dvě sady, které se přepínají páčkou pod norní hranou na zadní stěně. Neodpustím si ale jedovatost, že ani tentokrát není volba uživatelského nastavení na kruhovém voliči. Ten je pro změnu vlevo, poblíž páčky spínače, ta se zřejmě natrvale usadila na horní stěně. Přístroj je utěsněný proti vlhkosti a prachu, velmi důkladně, jak patrno ze schematu.


Změnil se koncept třípalcového displeje, má nadále milion bodů a už je i přetáčecí, čímž se vychází vstříc hlavně videografům, ti jsou na tyto bokem umístěné displeje zvyklí.


Zaostřovacích bodů je teď 81 – nicméně zde chybí hybridní systém AF, ostří se zde jen na kontrast, takže zde chybí možnost použití tradičních objektivů E-systému. Což asi nebude důvod bolení hlavy, protože nabídka optiky je u MFT bezkonkurenčně široká. Závěrka má rychlost až 16 tisícinu. Příjemná je funkce digitálního shiftu – softwarové narovnání kácejících se svislých linií při focení architektury.


Kromě 40megového režimu nabízí Mark II ještě hodně vylepšenou stabilizaci. Je samozřejmě pětiosá a teď už mohu prozradit, že součástka, kterou jsem předváděl v posledním článku z úterka, je právě z tohoto fotoaparátu. Fyzicky je takřka shodný s dosavadními modely, ale má zdokonalené senzory a reaguje rychleji a citlivěji, takže výrobce uvádí schopnost udržet 5 EV nad limit.

Přístroj disponuje wi-fi připojením. Od konce února se bude nabízet stříbrný a černý jako tělo a v sestavách s objektivem M.ZUIKO ED 12-50mm 1:3.5-6.3 EZ, M.ZUIKO 14-42mm 1:3.5-5.6 EZ, novým objektivem M.ZUIKO DIGITAL ED 14-150mm II 1:4.0-5.6 a profi objektivem M.ZUIKO DIGITAL ED 12-40mm PRO 1:2.8. Osobně bych volil variantu 12-50, podle mě je to nejlepší poměr cena výkon.

V dodávce je zajímavý pidiblesk se směrným číslem 9, ale s výklopnou a přetáčecí hlavou.


Dokoupit lze další příslušenství - bateriový grip HLD-8 , který prodlouží díky druhé vložené baterii délku focení a umožňuje pohodlné focení a maximální stabilitu v poloze na výšku i na šířku. Zajímavý je odnímatelný celokovový grip ECG-2 – tento grip našroubovaný na tělo fotoaparátu umožňuje jeho pevný úchop. Spodní část gripu má tvar stativové destičky typu Arca-Swiss, nově hojně využívané i jinými značkami.

Zajímavý je zaměřovač pro dlouhá ohniska – poznali jsme ho na ultrazoomu SP-100EE, a už tehdy jsem si říkal, škoda takového šikovného zařízení pro laciný ultrazoom. A teď je zde jako kolimátor pro MFT !


První dojmy
Přístroj mám k disposici pro první osahání. Jeho ovládání je v podstatě totožné s předchozími modely a i novo-olympusec se do něho jistě vžije velmi rychle. Vše je tam, kde byste to hledali a v tomto ohledu je pokrok oproti původnímu modelu velký – hlavně umístění vypínače a tlačítka pro prohlížení. Nebudu ale napínat s multishotem a jeho 40megovým výstupem. Funguje to! Konal jsem pokus – klasická tabulka ze vzdálenosti cca 2 m. Toto je výsledek z full frame Canonu 5D Mk III, objektiv 24-70


Výsledek z tohoto Olyho, objektiv 17mm, pevné sklo:


Nic moc, full frame vede. No a nakonec ten shiftovaný čtyřicetimegáč:


Jsou to screenshoty ze 100% zobrazení na monitoru, vždy vyříznutá stejná oblast tabulky. Ten rozdíl oproti FF je zarážející a nabyl jsem pochybnosti o kvalitách svého 24-70/4.0, ale pozor – toto je focení v ateliéru, tabulka, stativ. Ten stativ je ovšem v každém případě nutnost. V reálném životě to bude jinak, listy se třepotají ve větru, větvičky se kývají a čip se pohybuje ve dvou krocích po půl pixelech. Takže uvidíme, jak se tato vymoženost v reálu osvědčí.

Co je ale mimo diskusi už teď, je výkon stabilizátoru při snímání videa. Nejsem stabilizační nadšenec pro fotografování, ovšem výkon při videu je přesvědčivý. Tento přístroj nemá 4K video, jistě mu to budou přičítat jako mínus. To se dnes děje, bez ohledu na to, že málokdo má 4K televizi a se střihem 4K jsou veliké problémy. Tento přístroj je ale připraven na video velmi seriózně, mimo jiné i tím, že má vstup pro mikrofon a sluchátka, což mi připadá jako důležitější prvek, než 4K, zatím těžko využitelné.

Shrnutí
Mark II je důstojný nástupce původního E-M5. Kdyby měl hybridní ostření, pak by... nemá smysl pokračovat. Je tu samozřejmě Panasonic GH4 a je to Olympus E-M1, ale to jsou oba velké stroje. Tento OM-D E-M5 MkII zachovává to, co propůjčuje MFT jeho smysl, totiž malé rozměry a váhu, jakož i nenápadnost z toho plynoucí. Takže si myslím, že má našlápnuto k velmi dobrému přijetí.