Ve středu připravil Olympus novinářům prezentaci své novinky, retro bezzrcadlovky Pen-F. Konečně bylo možné si přístroj pořádně osahat. Neměl jsem ho v ruce poprvé, ale tentokrát to bylo méně o kochání a více o praxi. Ve svém lednovém článku jsem přístroj představil, takže zopakuji, že uvnitř je nový 20mpx snímač, v režimu High res je schopen vygenerovat až 80 mpx v RAW a 50 mpx v JPEG. Je zde táž pětiosá stabilizace obrazu, jakou známe z E-M5 Mk II. Na přední stěně zaujme kruhový volič, který vede k jedné ze čtyř funkcí. Vestavěný hledáček má rozlišení svého OLED displeje 2,36 milionů zobrazovacích bodů. Mechanická závěrka má rozsah od 60 sec do 1/8000, elektronická až 1/16000. Sériové focení dosahuje frekvence 10 fps, při 5fps průběžný autofokus dokáže sledovat zaostřený objekt. Displej je přetáčecí a dotykový a lze ho použít k nastavování zaostřovacího bodu i při současném použití elektronického hledáčku. Rozsah ISO je 200 – 25600. V podstatě je to tedy shrnutí vlastností dosavadních OM-D a zkřížení s řadou Pen. Ta je obohacena o již zmíněný elektronický hledáček s tím omezením, že hledáček má menší zvětšení, takže nevidíme virtuální obraz v plnoformátovém rozměru. Přiznám ale, že kdyby mě na to technický guru Olympusu Tomáš Viktora neupozornil, nevšiml bych si toho, třebaže s E-M5 Mk II pravidelně pracuji – natáčím s ním naše videa. Naopak, velmi oceňuji řešení hledáčku, má příjemnou očnici, která na mě dělala dojem, že sedí pevně, kdežto stávající modely OM-D mají špatně konstruované očnice, které se věčně ztrácejí.


Už v prvním článku jsem upozornil na velmi příjemnou ergonomii. Teď, po půldruhahodinové zkušenosti chválu plně potvrzuji. Příjemné změny začínají už zapínáním – je to kolečko na levém rohu (z pohledu fotografa), snadno ovladatelné.


Nadšený jsem voličem efektů a černobílého režimu. Ten je vsazen do přední stěny přístroje, jak je vidět na fotce nahoře.


Spolupracuje s páčkou, umístěnou pod kruhovým voličem režimů. Pohybem vpravo se dostaneme do voleb buď artových filtrů, anebo v černobílém režimu do volby barevných filtrů, jež mají vliv na převod barev do škály šedé. Ona je to zdánlivě prkotina, ale je to něco, co mě okamžitě nadchlo a dostal jsem zuřivou chuť takový přístroj mít a černobíle s ním fotit.


Pohybem vlevo se dostaneme do jiných funkcí, především do gradační křivky. Ta ovšem je v bezzrcadlovkách přítomna dávno. Na ukázce je nastavení klasického esíčka, jímž v křivkách ztmavujeme stinné partie a zesvětlujeme světlé.


Těch fotek se v přítmí baru moc pořídit nedalo, aby tam bylo míň než 10 tisíc ISO. Takže jsem modelku Kristýnku poprosil, aby se šla vychladit chvilku na ulici.


Chladila se déle, než jí bylo milé. V práci ji má kolega novinář Jarda Jarolím.


Byla příležitost vyzkoušet i druhou novinku, třístovku pevné sklo se stabilizací, která spolupracuje s pětiosou stabilizací v těle.


Tohle je na 8000 ISO. Není to špatné.


Ověření stabilizace – objektiv s ekvivalentem 600 mm na 1/20 sec, to není špatný výkon.


Na závěr trochu zlobení – fotoreportér Eugen Kukla, vedle můj dávný kamarád, novinář v Americe sídlící Dušan Neumann, art režim na 16 tisíc ISO. A máme pocit, že jsme v roce 1966 a fotíme na Kodak Tri X navolaný na 40 DIN - moc se mi líbí ten ostrý šum, připomínající dobře vyvolané zrno ultracitlivého negativu. Ať žije retro!


Když tedy mám shrnout – Pen-F je nádherný klenot a měl jsem radostný pocit, jako když jsem trávil první hodiny s prapůvodním OM-D E-M5 v dubnu roku 2012 v Amsterdamu. Velmi se těším, až vám budu moci předložit fotky z různých situací a světelných podmínek.