Panasonic si počkal na Photokinu a podařilo se mu takřka úplně utajit vše potřebné až do poslední chvíle. V pondělí oznámil, že vrcholí vývoj prvních dvou přístrojů nové plnoformátové řady Lumix S, modelu S1R s 47 MP čipem a S1 s 24megovým čipem (velikost kinofilmového okna 24 x 36 mm). Nová řada přebírá bajonet Leica L, přičemž Panasonic uzavírá alianci s firmami Leica a Sigma pro využití L bajonetu. První informace byly kusé, i uvolněný obrázek byl velmi záhadný.



Čipy o rozměru 24 x 36 mm podporují tzv. duální stabilizaci – stabilizace na čipu komunikuje se stabilizací optickou na objektivu a tím zvyšuje efektivitu ustálení obrazu – týká se to ovšem objektivů určených k použití v systému S. Také tento přístroj bude nabízet možnost záběrů s rozlišením až 150 bodů na principu posunu čipu a postupné expozice. Do přístroje je zabudovaný variabilní ND filtr. Další velkou předností chystané řady je videozáznam v rozlišení 4K frekvencí 60/50 p, přičemž se video snímá z plné plochy snímače (tedy bez ořezu). Přístroje budou vybaveny dvěma sloty na paměťové karty formátu SD a vysokorychlostního XQD. Displej je přetáčecí a vyklápěcí. Tělo bude utěsněné (aby ne) a hledáček s vysokým rozlišením (pravděpodobně 4 mega, aby ne).

Dále víme, jaký je bajonet L. Ten má v průměru 50 mm, tudíž je užší než 54 mm Canonu R. Jeden z marketingových sloganů podporujících bezzrcadlovky Canon a Nikon vychází právě z velké šířky bajonetů, která - podle sloganu – má umožnit konstrukci světelnějších objektivů. Podstatnější mi připadá sečná vzdálenost, tedy vzdálenost bajonetu od roviny čipu. Ta zde bude 20 mm oproti 16 mm bezzrcadlovek Sony. Přitom nejnovější širokáč Sony, 24/1.4 pro FF ML Sony, je výrazně menší a lehčí, než jsou obdobné objektivy navržené pro zrcadlovky – příklad výhody kratší sečné vzdálenosti, která zjednodušuje optickou strukturu systému.

První dojem
Ten je čistě vizuální, protože na stánku Panasonicu byla na Photokině vystavena dvojice maket strojů nového systému, vpravdě to byla úžasná sochařská díla. Na první pohled zaujme mohutnost nových přístrojů. Hned jsem si vzpomněl na své první dojmy po setkání se Sony Alpha A9: skvělé, jen kdyby to bylo větší! Pokud jde o velikost a váhu, tady není viditelný rozdíl. Přitom Panasonic hlásá, že míří na profesionály. Těm záleží na výkonu, na výsledku. Pokud bude fotoaparát lepší, budou ho používat, tečka.

Přístroj je koncipován z hlediska používání jako zrcadlovka. Vlevo nahoře kruhový volič režimů s aretací, pod ním prstenec pro režim pohonu. Vpravo od hledáčku je na horní stěně stavový displej. Dva rollery, jeden vpředu u spouště, druhý vzadu na hraně. Za spouští trojice tlačítek. Na zadní stěně klasické tlačítko AF-ON a ovládání ostření s přepínačem singl – průběžné ostření – manuál. Pod tím je joystick, skvělá věc! a Q tlačítko, nejspíš rychlé menu. Nezdá se mi, že by se někde skrývalo sedm trpaslíků, tedy volitelná Fn tlačítka…



Na zdi visel obraz… s náčrtem řešení těla a objektivů. Umělecké dílo, dovedu si představit, že by visel někde v bytě v obýváku.



Vysloveně sochařské dílo bylo vystaveno hned vedle – znázorňovalo vývoj konceptu gripu se spouští.



Důkladnost, mohutnost, to je hlavní idea. Ambasadory nového systému se stali Daniel Berehulak a Annie Griffiths. Můžete se na ně podívat na videu, které bylo na prezentaci promítané. Z foťáku mnoho neuvidíte, ale za podívání video rozhodně stojí.


Nový fotoaparát rozhodně budí důvěru. Pochybnosti vyvolává absence optiky, ale to je vždycky při nástupu nového systému – tohle jsme si říkali, když Fujiffilm zavedl svoji řadu X taky a stejné to bylo s bezzrcadlovkovými Alphami od Sonyho. Hodně bude záležet i na tom, jak se bude vyvíjet aliance se Sigmou. Výrobky Leica budou profesionálové moci používat hned – a na ně Panasonic míří především. Jiná věc je, že žádná t firem vyrábějících fotoaparáty nežije z profi sektoru (neberte mě za slovo, Sinar, Linhof atd. ano, myslím tím firmy Canon, Fuji, Nikon, Olympus, Panasonic, Pentax a Sony) a dříve či později bude muset Panasonic přijít s občanskou verzí. Nebo aspoň s občanštější.