V lednu přišel Panasonic s cestovním kompaktem, dvacetimegovým ultrazoomem s rozumným rozsahem zoomu 1:10 a jednopalcovým čipem. Je to elegantně stylizovaný kompakt, ani velký, ani malý, rozměrů kapesních. Snadno se drží i ovládá, jak se zmíním později. Jednopalcový čip, to je aristokratická třída mezi kompakty. Jejich čip je velký 13.2 x 8.8, čili je to více méně polovina čipu přístrojů Micro Four Thirds. Jelikož v digitální fotografii a v jejích čipech obzvlášť platí zásada, že na velikosti záleží, dá se čekat, že kvalita obrazu převýší standard běžných kompaktů.

Jaký je a komu je určen
Jde tedy o kompakt, jeho jednopalcový čip nabízí 20 milionů fotodiod k tvorbě obrazů velkých 5472x3648 bodů. Na výběr jsou poměry stran 1:1,., 3:2 a 16:9, ovšem při 4:3 využíváme plnou plochu snímače. Obraz je zpracován procesorem Venus Engine. Iso má rozsah 125 – 12800, lze rozšířit na 80-25600. Optickou stabilizaci doplní ve videomódů hybridní pětiosá stabilizace. Objektiv má rozsah ekv. 25-250 se světelností F2.8-5.9. To je trochu podbaba, protože F2,8 to má na přesně 25 mm a jakmile s tím pohnete, rychle klesá: na ekv. 49 mm jsme na F4.0 a F5.6 na 125 mm, takže reálně lze počítat s F4.0 eventuálně F5.6. Autofokus je na principu analýzy kontrastu, v sériovém focení lze zajistit kontinuální autofokus až do 5 fotek za vteřinu, maximum je 10 fps. Přístroj ostří od půl metru, v makru od 5 cm, má 49 zaostřovacích bodů. Displej je pevný dotykový s milionem pixelů, krom toho je zde elektronický hledáček se 100% pokrytím scény (=co vidíme bude na fotce). Tento EVF má rozlišení 1,166 mega. Rozsah závěrky je od 60 sec do 1/2000, při použití elektronické závěrky je to 1/16000 sec. Přístroj má zabudovaný fleš s dosahem 8 m (ve specifikacích se lišácky píše, že při „auto ISO“, střízlivě odhadnuto při 125 ISO a F2.8 dosáhne tak 3 m. Zapisuje jak JPEG, tak RAW obrázky.


Video je i v nejvyšší 4K kvalitě ve formátu MPWEG-4 a AVCHD se stereozvukem, zapisuje se na karty rodiny SD. Připojit nelze ani sluchátka, ani externí mikrofon. Vestavěná je wi-fi, přístroj lze ovládat i smartfonem. Li-ion akumulátor se nabíjí USB kabelem. Přístroj váží 312 g a měří 111 x 65 x 44 mm.


Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou vedle voliče režimů. Na horní stěně nalezneme ještě spoušť s páčkou pro zoom a roller.


Na zadní stěně napočítáme čtyři volitelná Fn tlačítka, dalších pět je virtuálních a skrývají se za pravým okrajem obrazovky. Pod horní hranou je vedle elektronického hledáčku tlačítko pro volbu hledáček / displej, tlačítko pro aktivaci vyskakovacího blesku a uzávěr ostření a expozie.


Dále vpravo je Fn1, pod ním Fn2 a prohlížení. Čtyřcestný volič má předvolby, nahoru je to korekce expozice, vpravo WB, dole samospoušť a sériové focení a vlevo makro a manuální ostření. Pod tím je Fn3, které slouží jako koš při prohlížení a disp pro volbu stylu zobrazení na displeji. Vpředu je kolem objektivu prstenec s definovatelnými funkcemi. Já si tam navolil krokové zoomování – skáče to po tradičních hodnotách monofokálů: 25 – 35 – 540 – 70 – 90 – 135 – 160 – 200 – 250 mm ekvivalent.

Menu
Má pět oddílů, foto, video, uživatelský setup, setup a prohlížení. Ve fotomenu se ISO nastavuje na obr.2 – i zde je možné nastavit automatické ISO v manuálním režimu, nikoli ale korekce expozice, protože tlačítkem pro korekci přepínáme roller pro ovládání clony / času. To nejdůležitější, tedy barevnost, formát, rozlišení a kvalita, je na 1. obr. Na 2. obr. kromě ISO nastavíme i režim autofokusu, včetně sledování (moc to nefunguje – nikde, nejen na tomto foťáku). Zajímavá je položka i.dynamický, má čtyři stupně a jde v podstatě o projasnění stínů. Vzhledem ale k tomu, že lze fotit v RAW, ten koho takové věci zajímají by měl fotit do rawu a hrát si s tím v počítači. Specialitou je Dodatečné zaostření na obrazovce 4. Zajímavé to je, praktické po mém soudu nikoli, v recenzi TZ80 mám k tomu video, pokud vás to zajímá, podívejte se. Na 5. obr. vás čeká volba typu závěrky MSHTR a ESHTR, je to mechanická, respektive elektronická závěrka. Na 6. obr. se nastavuje síla vestavěného blesku a je tu i kompenzace difrakce, difrakce je ohyb světelných vln a kompenzovat se to moc nedá.

Setup uživatele má dokonce 8 obrazovek. Na 7. je důležité už citované definování 9 Fn tlačítek, ovladač zoomu se tu dá nastavit krokově. Na téže obrazovce lze definovat, co má být na Q menu (je dosažitelné ve výchozím nastavení z tlačítka Fn3 (alternuje Koš). Na obr. 8 se nastaví prstenec u objektivu a volič kolem čtyřcestného voliče – obému je třeba věnovat pozornost. Osmá obrazovka má i Průvodce menu, to je ne moc užitečné radění v menu, příliš stručné, aby bylo k něčemu.
Ve velkém setupu (5 obrazovek) je zajímavá 2. obr. s možností podsvícení monitoru (displeje) – nastaví se tu síla, včetně reakce na okolní osvětlení.

Jak se s ním fotí
Přístroj výborně padne do ruky. Má příjemnou oporu pro palec pravé ruky i pro prsty – je tu jakýsi náznak úchopu. Jde o malý výstupek na zadní stěně a to co funguje jako úchop je také jen malé vyvýšení, avšak spolehlivě to omezí riziko vyklouznutí z prstů. Povrch je matný, dá se říci i jaksi sametově drsný, jakkoli to zní divně.

Přístroj je vybaven elektronickým hledáčkem. Nelze ovšem čekat, že bude tak komfortní, jako hledáčky – dejme tomu – řady Panasonic G. Je velmi malý svým zobrazovacím polem , nicméně jistě přijde vhod za jasného slunečného počasí, kdy je orientace na LCD displeji problematická. Výtečné je jeho spřažení s LCD displejem – při pohledu do hledáčku lze na dotykovém displeji přesouvat ostřicí bod. Jo je skvělá technika zavedená Panasonicem. Mohu jen s politováním konstatovat, že LCD displej je pevný. Výrobce si zřejmě nepřál, aby přístroj byl příliš dobrý.

Zoomujeme buď páčkou u spouště, nebo prstencem kolem objektivu. V menu se dá nastavit skokové zoomování, jak už jsem se o tom zmínil výše.
Jednopalcový čip je shodný s čipem řístroje FZ1000 (viz moji recenzi z předloňského července, jde o výrobek Sony, použitý i v RX10. To vše je ukazatel na vynikající kvalitu. Konkurence omezila rozsah zoomu – Sony RX 100 má 27-70 ekv, méně než 1:3. Zde je to 1:10. Není snadné určit, zda je to přednost nebo nevýhoda. Ano, i s kompaktem lze podnikat lovy beze zbraní, avšak nelze čekat extrémní kvalitu na delší straně zoomu. Zatímco kvalita na kratší straně je zde víc než uspokojivá, s delší stranou jsou a musí být problémy. Selsky uváženo – kdyby byla kvalita skvělá, fotolovci divých zvířat by neinvestovali statisíce do dvouohniskových monofokálů a fotili by kompaktem.

Za dobrých světelných podmínek můžeme čekat vynikající výsledky, dobře zvládá tato TZ100 i protisvětlo. Už v recenzi FZ1000 jsem konstatoval, že šum je snesitelný do 3200 ISO, ukázka je 100% zobrazení.


Při 6400 ISO vidíme už značnou degradaci kresby i barevný posun do teplejších tónů.

Kresba je vyrovnaní v celé ploše obrazu. Zde je ukázka kresby v rohu:


Ve středu obrazu není o mnoho lepší:


K přednostem patří rychlost, jak ostření, tak i sériového focení. Na ukázce je sekvence při sériovém focení v plném rozlišení.


V režimu 4K fotografie dostaneme sérii až 30 fps a lze pak vybírat optimální záběr. Tato frekvence slouží i pro funkci pozdějšího nastavení roviny ostrosti – přístroj průběžně přeostřuje a můžeme si pak vybrat, která že rovina ostrosti nejlépe vyhovuje našemu záměru.

Shrnutí
Panasonic TZ100 je představitel třídy kompaktů s jednopalcovým čipem. Díky technologii 4K nabízí velkou svižnost. Je to flexibilní aparát, velmi dobře určený k cestovní fotografii. Má větší rozsah zoomu, než palcové kompakty mívají, od ekv. 250 mm nelze čekat obrazové zázraky. Za sluníčka oceníme elektronický hledáček, spřažený s pevným (bohužel) LCD displejem na zadní straně, který umí posloužit coby touchpad – k přesunu ostřicího bodu. V březnu 2016 stojí cca 20 tisíc.

Video:


 

Ukázky:

1 až 6 rozsah zoomu, 8 protisvětlo,16 filtr, 17 a 18 3200 a 6400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Panasonic TZ100.