V poslední době se na trhu objevilo několik velmi zajímavých přístrojů s pevně vestavěným objektivem s velkým rozsahem ohniska. Zauvažujme o tom, zdali mají tyto přístroje smysl a když ano, tak jaký.

Před lety platila velmi mírná definice ultrazoomu. Bylo to v době, kdy byl zoom 1:3 norma a zoom 1:5 budil podiv. Ultrazoomy se chlubily rozsahem 1:10. Svým řešením připomínaly zrcadlovky all in one, tedy zrcadlovky s napevno vestavěným objektivem, a taky se tak používaly.

Vždyť první jakž takž cenově dostupné zrcadlovky se objevily teprve před deseti lety! Takže náročnější fotograf rád sáhl po ultrazoomu. Tehdy byly i spory o názvu. Ultrazoomům se taky říkalo elektronická zrcadlovka. V anglické terminologii se nedávno objevil další výraz – bridge camera. Dává najevo, že tento typ přístroj přemosťuje oblast kompaktů s oblastí zrcadlovek.

Ultrazoomy byly vždy poznamenány neblahou touhou po rekordech. Dnes jsme na hodnotě 50x, pak má ultrazoom na delší straně objektiv s ekvivalentem 1200 mm . Olympus takto vypravený přístroj SP100EE doplnil laserovým kolimátorem: v horní části aparátu je laser, který je souosý s optickou osou objektivu. Světlo se promítá na polopropustný element v rámovém hledáčku. Umístění laseru se dá ladit, takže si ho můžeme nastavit, aby vyhovoval našemu způsobu koukání do hledáčku. Funguje to skvěle a je dobře, že se Olympus nevzdal své SP řady, jako přestal vyrábět klasické kompakty. Dá se tedy čekat, že se kolimátor objeví na lepším těle než je SP100EE. Vtipné zařízení by si to zasloužilo.


Pomalu se ale vynořila nová třída ultrazoomů, aspirující na vážnou práci. Panasonic Lumix FZ1000 jsem tu recenzoval minulý týden. Připomenu, že má rozsah zoomu v uvozovkách jenom patnáctinásobný, ovšem se světelností F2.8-4.0 a jeho čip je palcový, tedy 13.2 x 8.8 (čtyřtřetinový formát MFT má 18 x 13.5 mm). Tyhle palcové snímače – i zde je to zřejmě provenience Sony – se vyskytují ve špičkových kompaktech už nějakou dobu. Je zřejmé, že rozměr těchto snímačů ve spolupráci s dobrou optikou může vést k velmi dobré obrazové kvalitě. Sony ho umístil do svého špičkového ultrazoomu RX10 – a chce za něj třicet tisíc, kdežto Panasonic bud za svoji novinku chtít jen třiadvacet.


Ano, cenově jsme na úrovni levných zrcadlovek, dokonce jsme cenově nad jejich úrovní. To je zajímavý trend, který sotva kdo z nás před deseti lety předvídal.

Zrcadlovka se pro mnoho lidí stala jakousi zárukou profesionální kvality výsledku. To je samozřejmě pošetilý klam. Levné zrcadlovky dají výsledek, jaký se dá očekávat od levného přístroje. Pokud se tedy podaří do jednoho těla napevno zabudovat vysoce kvalitní objektiv a vybavit ho špičkovým čipem a moderním procesorem, pak nám tato kombinace může přinést příjemné překvapení.

Přístroje jako je FZ1000 nebo RX10 už zdaleka nejsou mířeny na lidi, kteří by rádi zrcadlovku, ale nemají na ni peníze. Lákají lidi, kteří chtějí dobře fotit a touží po kvalitním nářadí, ale neradi by běhali po světě se zády obtíženými fotobatohem nabitým rozměrnou a drahou a těžkou optikou. Však taky stále přežívá alternativní název all in one, vše v jednom.


Aby to fungovalo v tom smyslu, aby byl uživatel spokojen, musí tyto bridge kamery splňovat několik důležitých předpokladů. Musí být rychlé, tedy musí rychle ostřit a rychle reagovat na vše, co od nich uživatel chce. Kupodivu toto je zatím nejslabší článek řetězu. Musí mít kvalitní elektronický hledáček. Půl druhého mega, ale mnohem lépe 2,5 milionů pixelů v hledáčku je nutnost. Já osobně mám specifický požadavek, displej chci výklopný a dotykový. Někdo má jiné libůstky, jako třeba GPS , wi-fi (pokud možno NFC). Kam tím mířím? Zatím ani FZ1000, ani RX10 nesplňují všechno, co by mohly nabídnout. Ale ono to jistě přijde, už brzy. Nastane čas, kdy firemní stratégové přestanou hrát šachy s výbavou a rozhodnou: když to lidé chtějí, tak jim to dejte! Všechno, co umíme.