Pan V.N. mi poslal zajímavý dotaz – proč se musí tisknout v profilu CMYK a netiskne se v RGB. Zkusme na to najít odpověď. Zde je plné znění dotazu:

Jsou mi v zásadě jasné barevné modely RGB a CMY (aditivní/subtraktivní) (black pro tento příklad zanedbávám), kde u CMY se ubírá (stíní) světlo odražené z bílého papíru. Použití všech CMY inkoustů současně vytvoří barvu černou.
Co kdyby se ale na papír nenanášely CMY, nýbrž RGB barvy? Nevznikla by jejich smícháním barva černá? Nevznikla by smícháním modré a zelené žlutá? Čili dotaz zní, proč byl pro tisk vymyšlen model CMY, proč nemohou být používány RGB barvy?

Pro nezasvěcené dodám, že profil RGB je zkratka pro red, green a blue, tedy červený, zelený a modrý kanál. CMYK je taky zkratka, a v angličtině je to cyan, magenta, yellow a key, pamatujme si, že je to black, česky azurová, purpurová, žlutá a černá.

Pan V.N. správně poukazuje na základní rozdíl použití obou modelů.

RGB jsou základní barvy světelných paprsků, tedy s tímto modelem se potkáme všude, kde něco svítí: displej vašeho fotoaparátu, monitor počítače, obrazovka televizoru. V nulovém, klidovém, tedy nepopsaném stavu je obrazovka černá a vyzářené světelné paprsky na ní vytvářejí obrazové body: ty vznikají složením oněch tří základních barev. Dále pan V.N. taktéž správně poukazuje na zásadní rozdíl mezi promítnutím na obrazovce a tiskem na papíru.

Papír je typicky bílý, tedy odráží maximum dopadajícího světla. Nanášením barev fakticky stíníme papír. V tom je ten vtip. Porovnejme si obrázky RGB a CMYK profilu. Toto je RGB:


Vidíme, že nanesením světelných ploch (pozor: jde o světelné plochy) na prolnutých dvou základních barvách vznikne doplňková – a ta je světlejší než obě základní, a nanesením všech tří vznikne bílá.

Toto je CMYK: Nanesením dvou doplňkových vznikne základní (purpurová + azurová dá tmavší modrou, azurová a žlutá dá tmavší zelenou, purpurová a žlutá dá tmavší červenou. Všechny tři pak dají dohromady černou.

To je samozřejmě teorie, jak ji jako první nastínili průkopníci teorie barev Isaac Newton a Johann W. Goethe (ano, TEN básník). Ve skutečnosti soutiskem barev CMY nevznikne K čili černá, ale špinavá hnědá a proto se používá ještě černý pigment (třebaže zase čistě teoreticky by ta černá měla sloužit jen k tisku soutiskových značek, proto ono „K“ znamená Key neboli klíč.

V ofsetovém tisku(i v barevném knihtisku nebo hlubotisku) se skutečně používá jednotlivých barevných forem a každá dílčí barva se tiskne zvlášť, takže papír projde procesem tisku tolikrát, kolikabarevný je to tisk – klasicky je to čtyřbarevný tisk, ale k dosažení vyšší kvality může být dodáno ještě více tiskových forem.
Ještě složitější je to u tisku na plotrech a inkoustových tiskárnách. Tyto tiskárny posílají mikroskopické kapičky pigmentu na papír, ale taky se tu fyzicky nemíchají kapky dohromady – postupně vzniká síť bodů, jakási tisková deska, každá separátně v dané barvě. I tady se dosahuje kvalitnějšího tisku větším počet barevných inkoustů, můj Epson L1800 je šestibarevný, existují i dvanáctibarevné plotry. Ale vždy jde o soutisk, o postupné zakrývání bílého papíru barvou, takže barevné tóny tmavnou, kdežto na monitorech překrýváním světlají.

Celá věc je ještě komplikovaná problematikou barevného prostoru. To je pojem určující rozsah reprodukovatelných barev. Barevný prostor RGB je rozsáhlejší než barevný prostor CMMYK – i to je důvod, proč se přidávají další a další dílčí inkousty. Používal jsem osmibarevnou Pixmu, která měla i zelený inkoust a když jsem ho sháněl, dívali se na mne úkosem a vždycky říkali:

„Pane, tiskárna tiskne ve CMYKu, kdežto zelená je green, G, je to základní barva (vy blbe, v závorce).“

„A přece se točí a přece chci zelený inkoust,“ odpovídal jsem.

Smiřme se tedy s tím, že se tiskne ve CMYKu a nelamme si tím hlavu. Goethe je autor nejen teorie barev, ale i výroku „šedá je teorie a věčně zelený je strom života“.

Zelený jako G, green, základní barva.